Nechce to slyšet, ale srovnání se neubrání… Nová posila nové Beksy má pro pardubický basketbalový klub stejný přínos jako Tomáš Satoranský pro reprezentaci. TOMÁŠ VYORAL je po návratu z mistrovství světa jako vyměněný. Elán z něho jenom srší, což prospívá jemu i týmu. Okamžitě převzal pozici lídra a k tomu má neomylnou mušku. Kraluje internímu pořadí a celkově je už šestým nejlepším střelcem ligové soutěže.

Tomáši, jak se vám líbí v Pardubicích?
Moc se mi tady líbí. Pardubice jsou perfektní město. Pořád tu je co dělat. Když se člověk nudí, má více možností zábavy A co se týče basketu, tak nám to docela šlape. Nicméně pořád je na čem pracovat. Doufám, že budeme posouvat dál a dál.

V Nymburce jste nebyl tolik herně vytížen, za to v Pardubicích si na nedostatek minut stěžovat nemůžete. Čekal jste ale zápasovou porci přes třicet minut?
Pochopitelně jsem chtěl hrát více i v Nymburce. To se nepodařilo, a tak jsem zvolil Pardubice. Upřímně řečeno až takovou minutáž jsem neočekával. Fyzicky jsem na tom dobře a jsem schopen všechny minuty odehrát ve vysokém tempu.

Je pro vás výhodou, že se znáte s trenérem Scalabronim z působení v USK Praha?
Jistá výhoda to je. Ale já jsem hrál pod Kenem v USK pouze rok. Nějak extra bych to tedy nepřeceňoval. Je pravda, že hned jsem věděl, co od něj mohu očekávat a také on ode mě. Byl jedním z důvodů, proč jsem si vybral právě Pardubice.

Máte u něj nějakou protekci?
To ani náhodou. Ken přistupuje ke všem objektivně.

Po deseti kolech Kooperativa NBL jste nejlepším střelcem svého nového týmu. Napadlo vás, že budete jako rozehrávač zapisovat v průměru sedmnáct bodů?
Rozehrávač by měl především řídit hru a dělat své spoluhráče lepšími. Na druhou stranu někdo tady ty body střílet musí. Neříkám, že v každém utkání budu dávat pětadvacet bodů, ale když mám volnou pozici, tak proč to nezkusit.

Neinspiroval jste se u Tomáše Satoranského, který na mistrovství světa také herně i bodově táhl tým?
Myslím si, že je to nesrovnatelné. Co se týče kvalit Satyho a mých. Určitě jsem si ale od něj vzal jednu věc. Saty bojuje od první do čtyřicáté minuty. Za každou cenu chce vyhrávat. Jasně to chce, každý, ale u něj je to úsilí enormní. I když se prohrává, nebo vede o dvacet, furt hraji na plný koule. Snažím se to předat i spoluhráčům.

Zastavme se na chvíli u veleuspěšného šampionátu. Vy osobně jste toho moc nenahrál, co vám ale mistrovství dalo do další kariéry?
Ty zkušenosti z Číny jsou k nezaplacení. Ať to může vyznít jako klišé, je tomu skutečně tak. Potkat se v jedné hale se světovými hráči, o tom se sní každému malému klukovi, když začíná se svým sportem. Sice jsem tolik nehrál, ale splnil se mi sen. Navíc, být šestý na světě, to se někomu jen tak nepodaří.

Zdá se, že jste euforii z české kabiny přenesl do té pardubické i celé soutěže.
Člověk se vždy snaží čerpat z úspěchů. A když se dostane ne mistrovství světa, tak mu to zvedne sebevědomí. Má chuť přenést do klubu nadšení, které v něm zůstalo. A dát do hry to, co okoukal od světových hráčů.

Počkejte, to se dají kousky zahraničních hvězd okoukat jen tak ze střídačky?
(úsměv) Asi ano. Člověk si to ale musí vyzkoušet na tréninku, než s tím bude chtít jít do praxe.

Nejste s tím elánem zdaleka sám. Jakub Šiřina je nejlepším střelcem ligy, Lukáš Palyza táhne Olomoucko a nymburská parta řádí v Lize mistrů. Co na to říkáte?
Český basketbal šel celkově za poslední roky hodně nahoru. Na mistrovství světa jsme ten vzestup jenom potvrdili. Je to jen a jen dobře.

Oporami ve svých francouzských klubech jsou i Patrik Auda a Blake Schib. Bilbao hodně spoléhá na Ondřeje Balvína. V novém klubu se snaží i Tomáš Satoranský. Sleduje to ho?
Satyho sleduju. Má to ovšem ohromně těžké. Nezažil jsem to, ale co jsem slyšel, v Americe je strašně těžké se individuálně prosadit. Navíc se tam tolik nebrání. V Chicagu je na něj vyvíjen tlak, který přináší jeho nová role hlavního rozehrávače. Zatím se mu kromě jednoho, dvou zápasu tolik střelecky nedařilo. Myslím však, že se to zlomí a Saty bude pro Bulls velkým přínosem.

Zpět k Pardubicím. Letos se utvořil kádr bez Američanů. Při jejich absenci berete zodpovědnost hodně na sebe. Absolutně si v klíčových momentech věříte?
Podobnou roli jsem zastával už v Děčíně. Propracoval jsem se k ní, tak nějak sám. Víceméně mi to nevadí. Ba naopak v těch vypjatých situacích se cítím dobře. I když je to na výhru, jedná se o střelu, která je jako každá jiná. No a pokud člověk nedá, nemá si cenu něco vyčítat.

Jste tedy rád, že v nové Bekse žádný americký konkurent závěrečných okamžiků není?
Určitě jsem za to rád. I kdybych ty střely nebral já, musí se čeští kluci naučit vzít zodpovědnost na sebe. Myslím si, že v Pardubicích je pár kluků poznamenaných tím, že tady byli dlouho dobu Američani a oni neměli takovou roli. Teď se s tou novou úlohou sžívají. Podle mě je to otázka času a bude to v tomto ohledu lepší.

Takže žádného afroameričana do týmu nechcete?
Nechal bych to zatím, jak to je. Je to jen na nás jak budeme pracovat v trénincích a jak to přeneseme do zápasů. Vybudování vysokého sebevědomí není otázka jednoho, dvou měsíců. Nicméně, když budeme hrát konzistentně bez nějakých velkých výkyvů, tak to půjde. A když se nebude dařit v útoku, tak to musíme vynahradit dobrou obranou a bojovností.

Generální manažer prohlásil, že se stále ještě na hřišti hledáte. Respektive, že nevíte, kdy hrát na sebe a kdy na tým. Tak jak to je?
Na hřišti to opravdu není ideální. Sehrávání může trvat klidně celou sezonu. Je to také o tom, aby ostatní kluci trochu nám s Viktorem Půlpánem pomohli. Není možné, abychom pětadevadesát procent akcí buďto zakončovali my sami, nebo vytvářeli pozici pro spoluhráče. To bychom se museli na tom hřišti zbláznit. Basketbal je týmový sport a každý musí přiložit ruku k dílu.

Co vám konkrétně vadí?
Každý nemusí dát patnáct bodů, ovšem alespoň by měl něco vytvořit. A ne jen alibisticky hned vracet balony nám a nebo je odhazovat na druhou stranu. V basketbalu je doba taková, že už křídla alternují na rozehrávce a tvoří hru. Těm našim, pokud se to naučí, to může do budoucna jenom pomoct.

V Pardubicích se hodně přetřásalo, jestli není luxus mít v kádru dva reprezentační rozehrávače. Co byste všem pochybovačům vzkázal?
S Viktorem nemáme sebemenší problém. Jsme schopni si vyhovět, jsme schopni sami sobě i tomu druhému vytvořit střeleckou pozici. Jestli někdo hledal problém v tom, že tady budou dva reprezentační rozehrávači, tak to bych opravdu řešil až úplně na konci…

Vyo řádil v Kolíně

O tom, že z něj euforie z MS nevyprchala, přesvědčil Vyo v Kolíně. Jeho tým vyhrál 105:84 a on řádil jako černá ruka: 43 bodů, 7 asistencí bez ztráty, šest získaných faulů, střelba z pole 19/14, trojky 7/7 a nadpozemský rating 54…

Odehrál jste famózní zápas. Cítil jste od začátku, v jak velké pohodě budete hrát?
Já jsem si spíš během prvních pěti minut myslel, že umřu, protože jsem absolutně nemohl (pousměje se). Měl jsem těžké nohy, ale pak jsem se rozběhal. A nějak se to sešlo, začalo mi to lepit. Pro mě je ale hlavní, že jsme vyhráli. Na začátku jsme špatně bránili, ale před poločasem jsme trošku přitvrdili a už to bylo lepší.

Vybavíte si, kolik jste odehrál v kariéře čtyřicetibodových zápasů?
Asi jeden nebo dva. Řekl bych, že tohle byl asi nejvíc bodový zápas v mé kariéře. Určitě jsem ale nehrál nějak na body, to určitě ne. Prostě jsem byl volný, obrana soupeře mě nechala střílet. Věřil jsem si, tak proč toho nevyužít?

Byla vrcholem vaší pohody koncovka třetí čtvrtiny, kdy jste během čtyř vteřin předribloval hřiště a trefil trojku s klaksonem?
Věděl jsem, že jsme měli necelých pět sekund na útok a tím pádem nebyl moc čas přemýšlet, co a jak. Tak jsem to prostě zvedl a spadlo to tam…

Nebyl to v Kolíně oboustranně až nečekaně ofenzivně vedený zápas?
Takhle to v basketbalu občas chodí. Hrají se zápasy, kdy se soupeř porazí útokem, což byl případ tohoto zápasu. Dostali jsme 82 bodů, což je na nás hodně, ale vyhráli jsme to útokem. Výborně jsme pohybovali balonem. I když je nutné podotknout, že Kolín nebránil nic extra. Nechal nám vysoké procento střelby a tím jsme to vyhráli.