Jak byste okomentoval obhajobu prvenství v anketě?
Samozřejmě je super vyhrát Basketbalistu roku, ale uplynulý rok byl o kolektivním úspěchu. Týmové pojetí hry nás zdobilo na mistrovství světa. V každém zápase byl jiný článek, který nás podržel. A proto se líbila naše hra nejen českým fanouškům, ale i soupeřům. Máme skvělou partu a vždy jsem nadšený, když se všichni z týmu spolu setkáme. Navíc v těžkých chvílích, které letošní rok provázejí. Po vydařeném mistrovství světa to ukazuje, že basket jde i tímto způsobem nahoru. Když se všichni scházíme v Mariánkách během našeho volna na přípravu.

Zvítězil jste potřetí za sebou. Letošní triumf byl ze všech nejpředpokládanější, vždyť jste sahal po ocenění Nejužitečnější hráč mistrovství světa. Vnímal jste to podobně?
Předně já osobně jsem se nebral za MVP mistrovství světa. Přeci jenom skončili jsme ve čtvrtfinále. Každopádně se jednalo o můj povedený, ne-li nejpovedenější turnaj v národním týmu, potažmo celé kariéry. Jsem rád za každé vítězství v této anketě. Člověk totiž nikdy neví, kdy přijde to poslední. Už jsem si připravoval řeč podle božského Káji, že jsem to tento rok opravdu nečekal. Ale asi mi něco našeptávalo, že to budu znovu já.

Šestým vítězstvím v anketě jste vyrovnal rekord Jiřího Welsche. A ve svém věku máte našlápnuto, abyste ho překonal. Je to výzva?
Jirka už se snaží být poslední roky pouze Golfistou roku. Máme spolu velice kamarádský vztah. Možná padne na toto téma nějaký vtip, ale on mi vždy přeje. A pro mě opravdu není důležité někoho historicky překonávat. Anketu beru jako součást sportovního života, hlavně se zaměřuji na své výkony v dané sezoně. Pochopitelně mi k prvenství pomáhá, že jsem jediný český hráč v NBA. To mí dává dílčí výhodu.

Kdyby se kupříkladu držitelé pěti vítězství v anketě už nemohli objevovat, komu byste dal hlas a proč?
Nehodnotil bych to jen na základě mistrovství světa. Zmínil bych tři jména. Ondra Balvín, Vojta Hruban a Jarda Bohačík. Kdybych nemohl figurovat v té trojici, dal bych to mezi ně. Ondra měl výbornou sezonu s Bilbaem a musím říct, že se ohromně zlepšil od těch dob, co jsme spolu hráli v Seville. Vojta měl skvělou sezonu v Champions League. Boči si udělal jméno na celém světě. Není divu, že po něm sáhl Štrasburk. Bylo by to vážně vyrovnané a pro anketu možná zpestření.

V anketě vám ubyl největší soupeř: Jan Veselý.
Honza byl prakticky celý rok zraněný. Bojoval sám se sebou. V opačném případě by patřil k oporám Fenerbahce a jejich sezona by dopadla líp. Doufám, že se to nebude v příštím roce opakovat a že bude znovu bojovat v anketě o první místo. A že se k nám v létě připojí, protože nároďák ho bude potřebovat do dalších bojů a ke splnění dalších cílů. Tím je postup na olympiádu a na domácí mistrovství Evropy. Soupeři teď budou na nás více připravení. Už jsme v pozici, že musíme své výkony obhajovat. Je to těžší, než překvapit.

O Veselého měla zájem „vaše“ Barcelona. To by byl gól, co říkáte?
Bylo by celkem vtipně, kdybychom se spolu minuli už ve druhém klubu. Jako před tím ve Washingtonu. V případě Barcelony by mě to štvalo trochu víc, protože já jsem se tam vždy chtěl vrátit. Ale to trochu předbíhám, uvidíme, kdy nastane ten čas. Pro Honzu by to bylo výborné prostředí, výborný tým. Trenér ho dobře zná, má o něj velký zájem. Nicméně teď je nejdůležitější, aby se Honza vrátil do své staré formy. Aby ho netrápilo zranění. A je jedno jestli ve Fenerbahce či v Barceloně.

Jak byste zhodnotil sezonu, která zahájila fantastickým umístěním na MS a skončila tím, že se nedohrála?'
Zvláštní sezona. Koronavirová záležitost neovlivnila jenom český tým. Já osobně jsem měl dost náročný rok, protože po velkém úspěchu se dostavilo fyzické i psychické vyčerpání. Po návratu z Číny jsem se musel prakticky ihned odebrat do Chicaga a připravovat se se svým novým týmem v NBA. V Bulls mi připravili dobrou pozici, ale neměl jsem už takovou zásobárnu sil, abych podával ty nejlepší výkony.

Takže jste se ročníkem 2019/2020 protrápil?
Je tomu tak. Na druhou stranu i přes komplikace po mistrovství světa jsem měl v NBA několik světlých momentů. To, že jsme nesměřovali do play off se pro mě stalo vysvobozením. Potřeboval jsem už odpočinek jako sůl.

A pak se do toho vložil koronavirus.
Následovala tříměsíční pauza, ke konci už ovšem byla strašně dlouhá. Basketbal mi začal chybět. Ale pomohla mi. Nevím, jak týmu, protože máme před sebou další tři měsíce bez hraní. Doufám, že všechny restrikce skončí a my budeme moct začít trénovat, být hodně spolu a nějaký čas budovat týmovou chemii. Vidím možnost toho využít, protože normálně před startem NBA jsou spolu týmy tak tři týdny.

V Chicagu jste se ocitl ve stejné roli jako v reprezentaci. Jaké to je být lídrem v nejslavnější basketbalové soutěži světa?
Učil jsem se přijmout novou roli. Musel jsem se naučit chodit v tom, že jsem druhým nejstarším hráčem v týmu. To se mi stalo poprvé v kariéře. Musel jsem táhnout Bulls nejen na hřišti, ale také mimo. Předávat zkušenosti mladším spoluhráčům. V nároďáku je to pro mě jednoduší, protože v Americe čeština v kabině nepřevládá (úsměv). Je to pro mě také výzva, protože Chicago má jeden z nejmladším týmu v celé soutěži. A je tu ještě další věc.

Co máte na mysli?
Bohužel Bulls se úplně moc neodpouští prohry. Jedná se totiž o tým s velice slavnou minulostí. Na novou sezonu se už těším, protože máme velký potenciál.

Alespoň jste se naplno mohl věnovat rodině. To se obvykle profesionálnímu sportovci nepoštěstí sledovat první krůčky, první slova svého dítěte. Co vy na to?
(rozesměje se). Je to pravda. Přiznám se, že v jednu chvíli už toho bylo na mě moc. Začal jsem si uvědomovat, jak to má manželka s malou těžké. Prakticky jsme nemohli nikam chodit. Maximálně na půlhodinky na malou procházku. To jsme byli vyřízení, jako bych měl sezonu. V Chicagu jsme v koronavirové krizi pobývali měsíc a půl. Pak jsme se vrátili do Česka a zde už přišli s pomocí babičky a dědečkové. Na celou situaci jsem se díval pozitivně, protože jsem se mohl naplno věnovat malé. Ale také svým projektům, na které sportovec nemá v sezoně čas. Ale hlavně nemá čas na odpočinek. Především v hlavě. Teď už se ovšem chci vrátit zpátky na palubovky.

Jste v kontaktu s Chicagem, jak se tam vyvíjí situace?
Řeším to prakticky každý týden. Řešíme s klubem, kdy se vrátím zpátky do Ameriky. Volal jsem si i se spoluhráči. Vedení mi říkal, že netrénují ani dva na dva. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem zůstal v České republice a připojil se k národnímu týmu. Hra pět na pět mi hodně chybí. Pomohlo mi, že jsme se mohli v Mariánkách nějak vyhrát a zase se vrátit do obvyklého rytmu. Vypadá to, že do konce měsíce by se mělo začít hrát. Jsou už nějaké plány na přípravné zápasy.

Ale je tu stále hrozba nového útoku koronaviru. V Evropě to vypadá na druhou vlnu nákazy. Jak vnímáte, že nový ročník NBA nemusí vůbec začít?
Je to nepříjemný pocit. Nemáte se na co připravit. Nicméně ta nejistota je všude stejná. Mluví se o tom, že se nákaza vrátí. Lidi už jsou z toho otrávení a unavení. Myslím si, ale že už se celkové vypnutí ekonomiky nebude opakovat. Spíše se budou hledat nějaké zlaté střední cesty. Uvidíme, jak to bude vypadat v Americe, lépe řečeno v Chicagu. Tím, že se začalo hrát v Orlandu, to dává naději zbylým osmi týmům, které už nepokračují.

Spojené státy hlásí dramatický propad ekonomiky. Můžete to nějak ovlivnit vaše kontrakty a jak se sponzoři v NBA staví k celé situaci?
Asi jako ve všech odvětvích i ve sportu půjdou peníze dolů. Hlásili ztráty nejen z této sezony, ale už na tu příští. Tím, že generalita soutěže našla cestu k dohrání sezony, nepřicházíme o tolik peněz. Přesto každý z hráčů musí být připravený, že nějaké škrty se v jejich kontraktech objeví. Myslím si, že my jsme ti poslední, kteří by si měli na něco takového stěžovat.

Zpět na reprezentační soustředění. Nezkoušel jste v reprezentačním týdnu lázeňské procedury, nebo hrál jen golf?
(usmívá se). Ne ne, já golf nehraji. Dvakrát jsme si šli zahrát s klukama tenis. Musím se přiznat, že mě tenis hodně chytil. Posledních pár měsíců ho hraji poměrně často. V nároďáku je nás víc, takže jsme si mohli dát takový menší turnájek Mariánské Lázně Open. Co se týče procedur, tak ty byly součástí soustředění. Bylo to velice příjemné. Nicméně nejvíc jsme se těšili na basketbal a hru pět na pět. Prakticky jsme nemysleli na nic jiného.

Kdo se stal tenisovým šampionem v basketbalové reprezentaci?
Jeden anortodoxní hráč, nebo také pan Pánvička (směje se). Tomáš Vyoral snad neudělal jedinou nevynucenou chybu. Je to takový vraceč, který čeká až to soupeř zkazí. Tedy s ním jsem nevyhrál. Tenis hrají velice dobře náš kondiční trenér Michal Miřejovský nebo Martin Kříž. Vyo prohrál nejmíň zápasů, mohli bychom ho korunovat. Ale kdybyste viděli ten jeho styl, tak nevím, nevím.

Český basketbal mění identitu. Jak byste ohodnotil tento krok?
Mám radost, že je Česká basketbalová federace kreativní. Snaží se obnovovat a hledat nové způsoby, jak zapůsobit na fanoušky. Pomáhá tomu i popularita, která se našemu sportu dostala v posledních letech. Mohla by vygradovat před blížící se olympijskou kvalifikací a především pak před domácím evropským šampionátem. Tam doufám ve velkou přízeň našich fanoušků.