Nejhorší výsledek poslední dekády. Pardubičtí basketbalisté nesplnili ani jeden z cílů a sezonu zakončili čtvrtfinálovým debaklem. A tak doba bronzová je minulostí. Generální manažer Beksy MARTIN MAREK se při hodnocení na nic nevymlouvá. Naopak chlapsky přiznává všechny chyby.

Jak byste v kostce zhodnotil sezonu 2018/19?

Výsledkově úspěšná nebyla. Na naše poměry, na naše ambice, na naše interní cíle, které jsme si před jejím začátkem vytyčili. Chtěli jsme hrát ve Final Four Českého poháru, v Kooperativa bojovat o medaile. Ani jedno jsme nenaplnili. Po většinu sezony se nám ani nedařilo produkovat takový herní projev, jaký jsme si představovali. Určitě jsme zaostali za očekáváním.

Jaké jsou tedy příčiny pardubického krachu na basketbalové burze?

Především špatný výběr hráčů. Dále pak zranění, což je ale přirozená záležitost. Vloni v létě se nám nepodařilo přivést na klíčové pozice české hráče, a tak na rozšíření českého jádra jsme museli zapomenout. Navíc jsme neměli z vlastní mládeže výrazný talent, o který bychom se mohli okamžitě opřít. Každoročně skládáme družstvo do dlouhodobého vzorce. Prostor v něm je pro zkušené české hráče, odchovance a dva až čtyři zahraniční.

Češi nevyšli, takže přišla řada na cizince?

Nezbývalo nám nic jiného, než sáhnout po maximálním počtu. Po loňském play off jsme usoudili, že nám chyběla palebná síla na perimetru. Chtěli jsme nové hráče, kteří nebyli zatížení českým play off, kteří nebyli přikryti psychickými dekami jako my. Padla volba na hráče, kteří měli být mentálně odolní, kteří už byli lídry ve svých předchozích týmech. Tedy měli potenciál být rozdílovými hráči. Byli jsme sebevědomí, že jsme přivedli vysoký potenciál. Ten se však musel přetavit v jednotku, který spolu bude kooperovat.

To se ale nestalo.

Musíme si přiznat, že v této fázi jsme selhali. Vsadili jsme na to, že oni budou těmi nosnými pilíři týmu, zvláště na perimetru, a to nevyšlo. Podepsal se na tom individualistický přístup. Potom se zranili, s Benjaminem jsme se museli rozloučit. Od ledna jsme tvořili nový tým. Přišel Ozren Pavlovič a Evan Singletary. Museli jsme změnit i herní strategii. Začali hrát daleko více pivoti, na rozehrávce Viktor Půlpán, hodně prostoru dostával Michal Svoboda. Od druhé poloviny nadstavby jsme hráli nejlepší basketbal, ale bylo to málo.

V minulých sezonách jste preferovali lidský charakter vyhlédnutých posil. A vždy se to vyplácelo. Proč jste nezůstali u stejné filozofie?

Ale my jsme ji neopustili. Nicméně je pravda, že u Dwayna Benjamina jsme zariskovali. Věděli jsme o tom, že měl v minulosti prohřešek a varovat nás mohl i jeho pozdní příjezd a nekomunikace. Už na začátku jsme ho chtěli vyloučit z organizace. On ale přišel, omluvil se. Jelikož jsme v něm viděli obrovský basketbalový potenciál, dali jsme mu ještě jednu šanci. Nakonec se nám to vrátilo a uprostřed sezony, kdy jsme s ním museli kvůli hrubému porušení životosprávy rozvázat kontrakt.

Stavu nepomohli ani trenéři, kteří byli tzv. až moc hodní…

Každý trenér má svoji filozofii, každý trenér má nějakou povahu. Každých čtrnáct dní mělo vedení s nimi mítinky. Rozebírali jsme situaci, Ell Sanders od nás dostával impulzy. Přesto má svoji filozofii, kterou zvolil. V předchozích sezonách nebyly žádné známky toho, že by cizince nezvládl.

Sezonu jste zahájili boji na evropském poli. V kvalifikaci Ligy mistrů neuspěli a nakonec hráli „jen“FIBA Europe Cup. V obou soutěžích se ukázala obrovská propast mezi Beksou a soupeři. Čekal jste to takhle?

Jsou soupeři a soupeři. Prohra o osm bodů v posledním předkole Ligy mistrů v Novgorodu byla nad očekávání. Ruský celek má rozpočet přes šest milionů eur. Má silný tým a v soutěži došel hodně daleko. Mám ale pocit, že jsme je v prvním utkání probudili a oni v odvetě nepodcenili ani minutu. Ve FIBA Europe Cupu jsme vyfasovali jednu z nejtěžších skupin. Ruský Saratov, izraelská Ness Ziona to byly týmy s obrovskou kvalitou. Den Bosch měl být herně srovnatelný s námi. Výprask na jeho palubovce je neomluvitelný. Určitě jsme neměli končit naše vystoupení v Evropě se skóre 0:8!

Zaskočilo vás to?

Věděli jsme, že rvát se o Ligu mistrů, je něco, co visí nad námi. Na druhou stranu, když se ta příležitost naskytla, tak proč do toho nejít… Pro náš klub, pro český basketbal. Jasně, mohli jsme to odmítnout. Jenže to není náš styl. Prostě jsme to zkusili. Ano, přiznávám, ta úroveň je někde jinde. Upřímně, myslel jsem si, že minimálně jednu výhru urveme.

Neměly ale být i přes debakly evropské zkušenosti přínosem pro domácí soutěž?

Měly. Do každé sezony v evropských soutěžích jdeme s tím, že nás čekají soupeři v jiné rychlosti, v jiném kontaktu. Tím se tým musí adaptovat na něco těžšího, což se pokusí přenášet i do české ligy. Také proto jsme i za dávno rozhodnutého stavu drželi na hřišti cizince se záměrem, aby se sehráli. S myšlenkami, že se nám to v dobrém vrátí v play off.

Do Vánoc váš tým celkem šlapal. Po svátcích ale přišel velký útlum. Co se přihodilo?

Výsledkově jsme to do Vánoc nějak rvali. Ale kolikrát na základě výjimečných individuálních výkonů. Ve chvíli kdy vypadli zranění Richard Williams i Donovan Jackson a vyhozený Dwayne Benjamin, neměli jsme nikoho, kdo by to vzal na sebe. A tak nám nějakou dobu trvalo, než se nerozehraní kluci do toho dostali. Navíc nám dlouho trvalo než jsme vybrali náhradu za Benjamina. Vždyť Ozren Pavlovič přišel po třech týdnech. V tomto přechodném období, jsme poztráceli několik zápasů.

Beksa klesala tabulkou až někam na hranici předkola. Ve druhé polovině nadstavby však zabrala a znovu atakovala třetí příčku.Poslední utkání v Děčíně snahu znehodnotilo. Proč jste zase nezvládli zápas o všechno?

Liga byla letos totálně vyrovnaná. Od druhého do sedmého místa neměl nikdo nic jisté. Jasně v Děčíně jsme mohli získat lepší postavení pro play off, nicméně k tak vypjatému duelu nemuselo dojít. Před ním jsme zbytečně prohráli zápasy v Brně, v Kolíně, v Ostravě. Dohromady jich bylo asi sedm. Je ale pravda, že tým se v klíčovém utkání opět nedokázal opřít o nic jiného než basketbalová řešení. Chyběla práce s emocemi, entuziasmus, nahecování se, motivace. Naopak Děčín na tom staví už několik let a nemusí mít ani takový talent.

A tak jste vstupovali do čtvrtfinále z páté příčky. Tudíž venku a ještě na půdě letos velmi silného Olomoucka. Co vám proti soupeři chybělo?

Do série jsme šli s tím, že Douglas a Palyza si dají ty svoje body a že musíme ubránit ty ostatní. Jenže, ani v jednom zápase se nám to nepodařilo. Pelko si s námi dělal, co chtěl. Obrana, pick and roll na volného Petra Bohačíka, který se stal X faktorem celé série. Olomoucko nás rozebralo na obou dvou stranách obou polovin hřiště. Jednoznačně nás přehrálo.

Skončili jste na pátém místě. Není tím ohrožena účast v evropských soutěžích?

Česká republika, respektive vítěz Kooperativa NBL, má aktuálně jisté místo v základní skupině Ligy mistrů. Finalista se může přihlásit do kvalifikace této prestižní soutěže. Týmy pod ním se mohou hlásit do FIBA Europe Cupu, případně do Alpe Adria Cupu. Evropských soutěží se nevzdáváme, protože jakmile to jednou uděláme, těžko se budeme vracet. Klub navíc ztratí budovanou mezinárodní hodnotu. Neradi bychom tento „rybník“ opouštěli, nicméně bude také záležet na finanční otázce.

Už jste zmínil neoddiskutovatelný fakt, že se liga hodně vyrovnala. Přesto není pád ze třetí na pátou příčku za jednu sezonu už moc?

Co je moc, neměli jsme vypadnout ve čtvrtfinále 0:4. Na to že jsme měli po nadstavbě s Olomouckem shodnou bilanci výher a proher, tak ve vzájemném měření sil byl rozdíl propastný. Z toho panovala obrovská frustrace. Při vyrovnanosti soutěže jsme ale klidně mohli skončit druzí či třetí a hrát finále. Ale to je jen kdyby…

Martin Marek (vlevo) a předseda představentva Pavel Stara na sebe před play off navlékli motivační třička.

 Co bude pro příští sezonu v Bekse jinak

Změna trenéra

„Dohodli jsme se na vzájemném ukončení spolupráce s trenérským duem Levell Sanders – Tomáš Bartošek. Byť oba dva měli smlouvu ještě na další sezonu. Na post hlavního kouče jsme angažovali zkušeného amerického stratéga Kennetha Scalabroniho.“

Změny v hráčském kádru

„Zůstávají všichni čeští hráči, kteří mají podepsán kontrakt. Včetně těch mladších. Jediný otazník visí nad Ondrou Výchou, ale to nebyl stěžejní hráč. S cizinci, kterým doběhly smlouvy se skončením sezony, jsme se rozloučili. Výjimku tvoří Ozren Pavlovič. Prioritním cílem pro náš klub je porvat se na přestupovém trhu a největší české talenty a zafixovat si je na nějaké delší období. Už nechceme mít postavený tým na hráčích, kteří budou mít jednoroční kontrakt. Letošní sezona nám v tomto otevřela oči.“

Změna politiky

„Měli jsme netradičně dlouhý čas na to, abychom si pečlivě vyhodnotili sezonu ve všech oblastech. Rozhodli jsme k tomu, že zase chceme začít něco stavět na pevných základech. V horizontu tří let chceme podpořit vybudování českého jádra. To znamená daleko větší spolupráci s Východočeským centrem mládeže. Musíme více dupat po trenérech, aby nám přiváděli více talentů. Chápu ale, že to nepůjde ze sezony na sezonu. Ta letošní sezona nám ukázala realitu. Chtěli jsme bojovat o Ligu mistrů, o Final Four Českého poháru, o medaile v lize. Pak se ale zranili klíčoví hráči a my zjistili, že kádr je relativně úzký. Letos jsme se snažili honit hodně zajíců najednou a ve finiši nám došly síly. To je potřeba si přiznat…“