Tupé ostří. Projet jako nůž máslem základní částí a krouhat jednoho soupeře za druhým… Tak na to mohli pardubičtí basketbalisté zapomenout. V dosavadním ročníku mají totiž s krájením nečekané problémy. Ze dvaadvaceti zápasů vyhráli jen třináctkrát. Český trenér z mezinárodního dua TOMÁŠ BARTOŠEK nemůže být logicky spokojený. Ani není.

Jak hodnotíte základní část?
Jako na houpačce. Jedno, dvě utkání jsme podávali velmi dobré výkony a nad soupeřem dominovali. Následoval zápas, kdy jsme totálně selhali na obou polovinách hřiště.

Proč takové výkyvy a neustupuje pardubický basketbal ze slávy?
Rozhodně nechceme ustupovat ze slávy, nebo dělat nějaké kroky zpět.

Počkejte, chápu, že nechcete, ale ono to tak vypadá. V čem je tedy problém?
Nedaří se nám přenést nasazení a intenzitu z tréninků do každého zápasu. Na tom musíme stále pracovat a stabilizovat výkony. Poučit se a vyvarovat se chyb, které nás stály výhry. Ať už to byly domácí duely s USK, Děčínem či na půdě Olomoucka a v Ostravě. Musíme po čtyřicet minut podávat konstantní týmový výkon a nesklouzávat k individuálnímu pojetí hry. Některá utkání v poslední době ale ukázala, že jsme, především na obranné polovině, vykročili správně.

Volil byste k hodnocení základní části spíše kritická či pozitivní slova?
Za nic se neschováváme. Řekli jsme si, co nás trápí. Rozebíráme to spolu s Ellem Sandersem, s hráči i s vedením týmu. Snažíme se na nedostatcích na každém tréninku pracovat. Všichni víme, že se bude rozhodovat ve druhé polovině sezony. Rozdíly v tabulce jsou malé a ani v zápasech nebyly nikterak propastné. V nadstavbové skupině nás čeká čtrnáct zápasů, takže je o co hrát, a je i prostor na zlepšení.

Každý trenér si vytyčí cíl, kolikrát může v základní části maximálně prohrát. Ve vašem plánu ale asi číslo devět nefigurovalo, co říkáte?
Rozhodně ne a je to vysoké číslo. Podepsaly se na něm domácí prohry s USK, Děčínem a naposledy i s Kolínem.

Z těch devíti nezdarů jste dovolili hned čtyři s celky, které se neprobojovaly do horní osmičky. To by si měl jeden z aspirantů na finále odpustit, nemyslíte?
Zápasy proti papírově slabším soupeřům jsme měli jednoznačně zvládnout. Bohužel se nám to nepodařilo a je to jenom naše obžaloba.

Základní část slouží k sehrání, aby se tím neztrácel čas v nadstavbě. Souhlasíte s tím, že vám se to nepovedlo?
Určitě jsme měli být dál v týmové sehranosti! Nutno podotknout, že nám do toho zasáhl odchod Dwayna Benjamina. Na jeho místo jsme museli sehnat náhradu. A zapojit nového hráče do sestavy také nejde ze dne na den. Naštěstí Ozren Pavlovič vypadá velmi dobře po herní i po lidské stránce a nemuselo by to tak dlouho trvat. Není to tak složité jako před začátkem sezony, kdy jsme přivítali hned čtyři nováčky.

Před sezonou se mluvilo o tom, že Beksa má obrovský individuální potenciál a že se musí vložit ve prospěch týmu. Vaše kolektivní pojetí ale není, co bývávalo.
Platilo to do konce roku. Podle mého názoru se v posledním měsíci naše hra daleko více změnila. Už to není tak, že jeden střílí a čtyři na něj koukají. Pak ten dotyčný, nečetl dobře situace a volil těžké střely. Neúspěšnost střelby nás dost srážela. Teď je bodový potenciál rozložen na více hráčů. V tom vidím pozitivum.

„Zápasy proti papírově slabším soupeřům jsme měli jednoznačně zvládnout. Bohužel se nám to nepodařilo. Je to jenom naše obžaloba.“

To co popisujete, měli na svědomí černí Američané. Na druhou stranu oni brali zodpovědnost na sebe, protože vaši čeští hráči se na to necítili, nemyslíte?
Ano, je tomu tak. Američtí hráči to mají v nátuře. Oni chtějí, za každé situace rozhodovat. Jejich sebevědomí je obdivuhodné. Je pravda, že je čeští kluci v závěrech utkání často hledali. Místo dobré pozice pro sebe připravovali horší pro ně…

Hlubokým řezem do sestavy byl vyhazov Benjamina pro hrubé porušení životosprávy. Měli možnost do této kauzy promluvit trenéři, nebo se jednalo o direktivní rozhodnutí managementu?
Jeden z impulzů k jeho odchodu vyšel z naší strany. On hrubě porušil nejen týmová pravidla ale také věci, které jsme si, my trenéři, s ním stanovili před sezonou. Jsme rádi, že se vedení k našemu požadavku postavilo čelem. Pro klub je to správná vizitka.

Není pardubické vedení z dosavadního průběhu sezony už nervózní?
Pochopitelně cítíme tlak z těch nejvyšších míst. Byly zavedeny mítinky s vedením klubu, kde situaci rozebíráme. Ten tlak je velký.

Kooperativa NBL: BK JIP Pardubice - BC Geosan Kolín.

A vnímáte fakt, že by trenérské duo Sanders – Bartošek mohlo být odvoláno?
Samozřejmě. S tím se musí ve sportu počítat. Kdykoliv. Nesmíme si to ale připouštět. Do každého tréninku, do každého zápasu musíme jít na sto procent. Abychom i my odvedli maximum ve prospěch týmu. Kdyby to nastalo, tak abychom odešli s hlavou nahoře.

V lednu se opakoval jeden nešvar. Dobře rozehrané zápasy jste ztráceli v posledních čtvrtinách, respektive v posledních pěti minutách. Nebyli už hráči pod tlakem?
My můžeme dělat na lavičce psí kusy, ale vždy rozhodují hráči na kurtu. Je možné, že se jim zavrtá případný neúspěch do hlav. Není ale možné hrát pětatřicet minut výborně a pak pět minut příšerně. To nás potrestá každý. Nemůžeme ale ani přehlédnout fakt, že se liga vyrovnala a více týmů má velmi kvalitní kádry.

Bojácnost se projevila už v minulém v play off. V něm se hra točila jenom kolem jednoho, Brandona Spearmana.
To teď nechceme dopustit. Zodpovědnost musí brát na sebe všichni hráči. Opakuji, že se to lepší. Stačí se podívat na tabulku střelců našich hráčů. Už se tam nenajdou takové rozdíly.

„Nezbývá nám nic jiného, než klukům věřit. Musíme být v tomto pozitivní. Síla a kvalita našeho týmu je na vysoké úrovni. Jen to musíme dotáhnout dál.“

Chtít je jedna věc a přinutit hráče k vyšší zodpovědnosti v rozehrané sezoně druhá, co říkáte?
Nezbývá nám nic jiného, než klukům věřit. Musíme být v tomto pozitivní a nesmíme se vyhýbat konfrontaci. Síla a kvalita našeho týmu je na vysoké úrovni. Jen to musíme dotáhnout dál.

Dejme tomu. Nicméně už dva cíle ze tří jste nesplnili. Zatímco postup do Ligy mistrů bylo stavění vzdušných zámků, tak Final Four poháru mělo být povinností, nemyslíte?
Postup do Final Four a v něm se poprat o co nejlepší umístění byl jednoznačným cílem. Nezvládli jsme čtvrtfinále. Proti Olomoucku jsme měli zápas skvěle rozehraný, bohužel jsme ho nedokázali dotáhnout do konce. V době, kdy soupeř překlápěl skóre na svoji stranu, jsme se nechali vykolejit některými výroky rozhodčích.

V nadstavbové části jste už měli ladit formu na play off, aby v něm vygradovala. Jenže, takto vás čeká ještě hodně práce. Jaké jsou vaše cíle?
Herní cíl je jasný. Musíme konsolidovat naše výkony tak, abychom byli konkurenceschopní po dobu čtyřiceti minut. Na obranné i útočné polovině. A také dosáhnout toho, abychom za každé situace působili jako tým. Výsledkový cíl je také jasný. Posunout se v tabulce tak, abychom si vytvořili výhodnou pozici před play off.


Vzhledem k tomu, že jste nabrali ztrátu na vyšší příčky, stává se pro vás nadstavba takovým play off?
Je tomu přesně tak. Nemáme už kam uhnout. Musíme hrát na sto procent, protože každý zápas je pro nás velice důležitý.

Na druhou stranu jste pod tlakem, že je musíte vyhrát. O pardubickém týmu se traduje, že je v rozhodujících chvílích labilní.
Kluci mají možnost ukázat vnitřní sílu týmu. Buď si vybudujeme co nejlepší pozici před play off, nebo ne.

Před nadstavbou jste trochu v dezolátním stavu. Na druhou stranu je to lepší než před play off, viďte?
Ano. Teď se otevírá se šance pro další hráče, zasloužit si více minut. Tým teď bude jejich dobré výkony potřebovat. Máme v kádru hladové vlky, kteří chtějí v budoucnu hrát tuto soutěž. Tak ať se ukáží. A pro pardubické odchovance by ta snaha měla být ještě větší.