Jaká byla sezona 2020/2021 pro nového sportovního ředitele pardubického klubu?
Čekal jsem, že nebude tak hektická. Respektive, že se bude odvíjet podle normálního scénáře. Myslel jsem si, že budu mít více času věnovat se záměrům, se kterými jsem na tento post nastupoval. Průběh sezony byl ale všelijaký. Především došlo k výměně hlavního trenéra a já jsem usedl na lavičku k Adamu Konvalinkovi. Tudíž jsem se více věnoval hře než manažerské práci.

Co bylo původní náplní sportovního ředitele Beksy?
Měl jsem mít na starost sportovní sekci celého klubu. Vyžadovat od každého hráče sto procent fokusu, aby byli mentálně připraveni na to, že basketbal hrají, proč v týmu jsou a kam směřuje. Zaměřuji se tedy na vytváření vyššího tlaku na výkony jednotlivých hráčů, pushování trenérů, zlepšování zázemí, co se týče rehabilitace apod.

Hned v první sezoně jste ale musel řešit výměnu trenérů. V českém basketbale to není pravidlem, co říkáte?
Pravidlem ne, ale změny na trenérských lavičkách se dějí jako v každém kolektivním sportu, pokud nejsou výsledky. I když mě daleko více trápila předváděná hra. No a jelikož to nevedlo ke konkrétním změnám, přestože debat s trenérem Scalabroni jsem vedl několik, tak jsme se rozhodli pro razantní řešení.

Zmínil jste, že jste měl na bedrech i posouvání trenérů. Byl jste vy iniciátorem odvolání kouče Scalabroniho?
Rozhodovalo nejvyšší vedení. Já jsem byl jeden z těch, kdo na to řekl svůj názor a ten byl brán v potaz.

Přes noc jste se ocitl na lavičce prvního týmu. Sám jste projevil zájem o trenéřinu?
Na stole ležely dvě varianty. Mohli jsme hledat trenéra mimo klub, nebo dát příležitost Adamu Konvalinkovi, který by se přesunul z asistenta na hlavního trenéra. Ve druhém případě bychom se já a Dušan Bohunický stali pomocnými trenéry. Převážily názory pro domácí cestu. Adam předtím ukázal, že má potenciál stát se hlavním trenérem. Začátek té změny, se kterou bylo spjato zlepšení herního projevu, vedl ke klíčovým výhrám. To nás utvrdilo ve správnosti rozhodnutí.

Pokud by jste přivedli trenéra zvenku, na lavičku byste neusedl?
V tom případě určitě ne.

V Kooperativa NBL jste obsadili konečné šesté místo. Jak byste sezonu zhodnotil?
Skončili jsme ve čtvrtfinále, což osobně beru jako neúspěch. V play off jsme pomýšleli výše. Chtěli jsme být Kolínu důstojnějším soupeřem. Série vyzněla jednoznačně, ale všechny zápasy jsme měli ve svých rukou. Zároveň si musíme nastavit zrcadlo a uznat, že šesté místo je stropem toho, čeho jsme byli schopni. Dílčím úspěchem byl pro nás fakt, že jsme se po divokém průběhu základní části nakonec v jejím samotném závěru prodrali do skupiny A1.

PÁNOVÉ, NA HOLENÍ…

Sportovní manažer zodpovídá především za výběry hráčů. Jak jste byl spokojen s letošním hráčským kádrem?
Vždy je na čem pracovat. Před letošní sezonou jsme se rozhodli o zařazení většího objemu mladých hráčů. Byli jsme rádi, že se nám podařilo podepsat tolik odchovanců. Každý z nich mohl dokázat, nejen to, že do něj patří, ale že bude jeho pevnou součástí. U některých jedinců tomu tak nebylo. Je to pro mě vzkaz do další práce. Musíme být na ně tvrdší a vyžadovat od nich daleko víc. Nejen od těch mladých.

Buďme konkrétní. Jakub Merešš. Před sezonou otazník v tom smyslu, že s ním bude ještě hodně práce. Jak si obhájíte jeho angažování?
Jakub Merešš přicházel s tím, že nemá tolik zkušeností. Na druhou stranu je to hráč s obrovskou energií i atletičností. Nesmíme opomenout fakt, že je to slovenský reprezentant a ve slovenské lize předváděl výborné výkony. Měl nám pomoct v rychlém přechodu do protiútoku, v rychlém a důrazném zakončení i doskocích pod oběma koši. Bohužel se zranil a pět měsíců nehrál. Po dlouhé rekonvalescenci už se ale nedostal do zápasového tempa tak, jak jsme doufali.

Zimní příchod – Dominez Burnett. Na první pohled velká ryba v síti. Ale…
O začátku, kdy k nám Dominez přišel dokazoval, že bude posilou. Předvedl nám, že nic nezapomněl z dob, kdy působil v Pardubicích poprvé. Jenže ho postihlo zranění a ta ke sportu patří.

Nepřinesl si ho z „civilu“?
Bylo to zapříčiněné tím, že delší dobu nehrál. Sice trénoval, ovšem ne s takovou zátěží jako v profesionálním klubu. Objevily se u něj problémy s achillovými šlachami. Trápily ho již v minulosti, ale po nějaké době vždy odezněly. Bohužel si suchým ledem spálil ta bolavá místa, takže tam měl puchýře. Devadesát procent hráčů by s takovou lapálií nehrálo, ale on je obrovský bojovník a přesně ten typ hráče pro play off. Chtěl odvést maximum pro tým, protože k nám nepřijel odpočívat. Za to mu patří veškerý respekt.

Další výběr jste ale ovlivnit nemohl, protože hráči byli pod smlouvami. Nemáte pocit, že vaši bývalí spoluhráči David Škranc, Josef Potoček, Michal Svoboda měli být většími tahouny týmu?
Začněme od toho nejvyššího. Od Davida jsme po loňské sezoně jednoznačně očekávali, že se stane jedním ze základních kamenů. Po celou sezonu to ale neprokázal výkony ani podporou týmu. Byl pro nás zklamáním.

Dalším pánem na holení je Josef Potoček.
Pepíno udělal velký progres. Získal sebevědomí, uvědomil si svoji roli. Nepomáhá týmu jenom tříbodovými koši, ale svůj útočný repertoár rozšířil. Navíc u něho jsem přesvědčen o tom, že do zápasu dává na obou stranách hřiště sto procent. Stal se jedním z lídrů a také držákem, protože za celou sezonu nebyl zraněný.

Třetím do party je Michal Svoboda.
Pro mě se jedná top zlepšení. Po loňském ročníku jsme si spolu nastínili, co od něj vyžadujeme. Začal se basketu věnovat více individuálně a také o něm více přemýšlet. Slíbili jsme mu více příležitostí a on je chytil šanci za pačesy. Stal se jedním z nejlepších obránců v týmu, co se týče hry na míč. V útoku je také nebezpečnější. Nicméně se nesmí uspokojit tím, že jen hraje. Vidím v něm příslib do budoucna.

Křídla „dostala“ přes křídla a co pivoti Prokop Slanina a Petr Heřman?
Od obou jsme čekali více. Proky prokázal, že může být platným hráčem pro náš tým, ale je potřeba zapracovat na fyzičnosti, bez které se v soubojích neobejde. To nám v play off a při střetech s těžšími hráči chybělo. Heřmi, při těch všech zraněních, konečně dosáhl minutáže, po které toužil, ale v některých momentech to nebylo ono.

Jedinými opravdovými stálicemi tak zůstali Kamil Švrdlík, Tomáš Vyoral a T.J. Dunans. Jenže tak nízký počet tahounů je dárkem pro soupeře, co vy na to?
Souhlasím. Na druhou stranu jsme potřebovali rozehrát další kluky, co byli s nimi na palubovce. V některých momentech to brali hodně na sebe. Chápu, že v koncovkách zápasů chtějí mít balon více v rukou, ale v jejich průběhu či dokonce hned na začátku, to není tak nutné. Pak stačilo, aby se obrana zaměřila na tři hráče.

NEMOHOU HRÁT VŠICHNI

Ještě k Dunansovi. Jak jste viděl jeho zkrat ve druhém kolínském čtvrtfinále?
Viděl jsem, že T.J. upadl, takže mi bylo jasné, že k nějakému kontaktu došlo. Myslím si, že akorát o Davidovi Pekárkovi nevěděl a srazili se. Mohlo to být posouzeno, ale o tom už můžeme jen polemizovat. Následně mě zajímalo, co rozhodčí pískli, až pak jsem zaregistroval, jak jde David k zemi. V noci po utkání jsme si pouštěl situaci několikrát a tohle na palubovky nepatří. Play off je o emocích, ovšem o pozitivních, které nakopnou tým. Tohle zapůsobilo opačně. Pro nás incident skončil omluvou, disciplinárním řízením a pokutou od klubu.

Aféra však nechutně vygradovala na sociálních sítích.
S tím jsme chtěli T.J. pomoci, protože napětí tam eskalovalo. Naštěstí si z toho nedělá těžkou hlavu, za což ho obdivuji. Protože vyhrožování smrtí a útokem na rasu je za hranou. Svoboda slova je až moc jednoduchá…

Pardubice sázejí na hráče s dobrými charakterovými vlastnostmi. Nicméně není váš tým až moc hodný?
Není na škodu být hodným hráčem. Musí však být bojovníkem. A je tu ještě jedna důležitější věc.

Povídejte.
Každý si musí uvědomit svoji úlohu. Nemůžeme mít dvanáct střelců. Nemůžou hrát všichni, to určují trenéři. V momentě, kdy nejsou na hřišti, tak by měli podpořit ty hráče, kteří hrají před nimi. Jestli nehrají, ano mohou být zklamaní. Nicméně záleží jen na nich. Pokud na tréninku nepředvádí, co po nich chceme, tak nemohou očekávat, že dostanou více minut v zápase. A pokud je dotyčný před utkáním odevzdaný a je mu jedno, jak to dopadne, tak to pro mě byla největší prohra v sezoně. Více než hladké vypadnutí s Kolínem.