Není nad to, něco se dozvědět o cizí zemi. A proč ne hned o té nejlidnatější na naší planetě… V zemi draka se konalo mistrovství světa v basketbalu a Deník byl u toho. Netočilo se ale vše jen kolem sportu. Na cestě mezi Šanghají – Śen-čenem a Pekingem nebyla o zážitky nouze.

Brambory? Jen zelenina

Jídlo. Základní lidská potřeba. V zemi čínské je jeho výběr trochu loterie. Z nabídky člověk kolikrát nic nezjistil. Ani po přeložení leckdy krkolomných názvů. Většinou si tedy vybíral očima. Ale to se logicky nedozvěděl, co které dané jídlo obsahuje. Na každou otázku, jestli je to pálivé, zněla odpověď, že není. A bylo…

Co se týče příloh, tak většinou jsou v nabídce hlavně rýže a poté také nudle. Číňané jedí hodně zeleniny, ale ne syrové. Do ní zahrnují i brambory, které tam jako přílohu neuvidíte. Tamní specialitou jsou čímkoliv plněné knedlíčky. Z našimi houskovými či bramborovými ale nemají nic společného. Spíše připomínají ovocné knedlíky z odpalovaného těsta.

V masu převažuje drůbeží a vepřové. Směle jim konkuruje hovězí, které je asi dvakrát dražší. Vyhledávanou pochutinou jsou kusy masa na špejlích, na způsob ražniči. Ta se dá sehnat zejména na ulici, kde také je hodně jídelních zařízení. Všude jsou k mání hůlky, vidličku a nůž nepoužívají. Při válčení s hůlkami, dostanete lžíci. S posměškem.

Zajímavostí je, že se nedá sehnat slané pečivo. Tedy pomineme-li toustový chléb. Sendvič ale nejde prakticky vyrobit, protože nejsou k dostání sýry. A když, tak jsou drahé. Navíc Číňané je prý neumí moc vyrábět. S dostupností je to podobné také u balené šunky či salámů. Trh tam válcuje sladké pečivo. Kuriozitou byla skutečnost, že lidé si kupovali ve vlaku sypané polévky a tam si je také zalévali horkou vodou…

Vlastní pití nevadí

Že je národním nápojem čaj? Možná ano, ale ne ten, na který jsme zvyklí. Pro Číňany je typický čaj sypaný nebo z lístků. Žádné sáčky. Zdálo by se, že bude k sehnání na každém rohu. Ale opak je pravdou. Vesměs jen v čajovnách a restauracích. V několika zařízeních nebyl k dostání vůbec.

Ještě horší je sehnat kávu. Lépe řečeno, kromě známých řetězců. V zemi draka pijí kávu hlavně mladí lidé. Evropanům čínská káva nechutná, protože ani v tomto oboru nezáří. V jednom případě připomínala kakao ze školní jídelny…

V Číně se hodně konzumují nealkoholické slazené nápoje jako domácí verze Coca coly či Sprite. V kurzu je zejména balená voda. Nikoliv perlivá. Nikde v pouličních zařízeních tekutiny sami od sebe nenabízejí a nenutí vás něco si k pití objednat. Nevadí jim, když si přinesete vlastní. Co se týče piva, k dostání jsou značky ze všech koutů světa. Svá mají i Číňané. Některá prodávají v šestidecilitrových láhvích. Vínu či tvrdému alkoholu Číňané neholdují. Obecně totiž alkohol moc nepijí.

Vlhkost až osmdesát

Mistrovství světa se konalo v první polovině září. Tedy v době, kdy v Číně panují až nesnesitelná horka. Za celou dobu pobytu neklesla teplota pod pětadvacet stupňů. Teplé počasí navíc umocňovala vlhkost vzduchu, která dosahovala až osmdesáti procent.

Největší sauna zdarma byla na jižním cípu. V Šen-čenu panovaly pětatřicítky. Když se k tomu přidá obrovská vlhkost, pocitová teplota se vyšplhá nad čtyřicet stupňů. Po pár hodinách na slunci se dalo oblečení ždímat. Poprvé v životě mně také o půlnoci tekly čůrky potu po dlaních. A tak není divu, že klimatizace se v Číně v tuto dobu nezastaví. Nebezpečím je však střídání teplot ve vnitřních zařízeních s těmi venkovními. To pak rozdíly mohou činit až dvacet stupňů. Dýchací soustavy lidí, kteří nejsou na takovéto veletoče zvyklí, pak trpí…

A v Číně, když prší, tak opravdu prší. Z nebe padají hodiny provazce deště. Proto deštník je stejně potřebný jako peněženka nebo pas.

Zelená i čistá Čína

Z Číny by si mohl každý stát brát příklad v čistotě a starosti o zeleň. V megapolích, kde je přilepený mrakodrap na mrakodrapu, hodně dbají na to, aby zbytek volného prostranství vyplnily zelené plochy. Nejen trávníky, ale hlavně stromy. Hodně se mluví o neutěšené smogové situaci. Tu mají vylepšit elektromobily nebo hybridní vozidla, kterých je v Číně spousta. Například v Šen-čenu nemá tamní taxislužba jediný automobil na klasické pohonné hmoty.

Samostatnou kapitolou je čistota. Ve vnitřních prostorech je samozřejmostí, ale vše se blýská i na ulicích. Nenajdete jediný nedopalek, jediný zvířecí exkrement. Za prvé by se majitelé pěkně prohnuli pod tíhou pokuty a za druhé lidé jsou tam naučeni nedělat nepořádek. A když už se nějaké smetí objeví, je připravena horda uklizečů. Ve dne, v noci.

Příště: Doprava v Číně