Vyoral: Medailové oslavy jsme rozjížděli hlavně my

Cestovatel… Na léto 2021 bude vzpomínat jako na letecký maraton. Nejdříve se vydal s reprezentačním týmem do kanadské Victorie, aby po senzačním postupu na olympijské hry zamířil směr japonské Tokio. Tomáš Vyoral je i několik týdnů od her stále nadšený a plný dojmů.

Obletěl zeměkouli

Tomáši, povězte upřímně, čekal jste, že se z Kanady probojujete až do Japonska na olympijské hry?

Nečekal jsem to a v týmu jsem nebyl jediný. Dokonce jsem měl na termín olympijských her zakoupenou zahraniční dovolenou. Musel jsem ji zrušit, ale byly to příjemné starosti. Vždyť, kdo může říct, že hrál basketbal na olympiádě. Skoro nikdo…

Za měsíc jste asi nacestoval více kilometrů než za celou předchozí kariéru…

(úsměv) To je pravda. Obletěli jsme prakticky celou zeměkouli. Toho cestování ale bylo fakt hodně. Do toho časové posuny. Devět hodin dozadu, potom sedm dopředu. Bylo to těžké. Člověk se tři, čtyři dny pořádně nevyspí. Trénuje se dál, ale únava má dopad na výkonnost.

V Kanadě vás „uvěznili“ ve striktní bublině. Jak byste popsal život v zemi javorových listů?

Poznali jsme letiště, hotel a dvě haly. A desetiminutovou cestu autobusem mezi hotelem a hlavní halou. Do té tréninkové to bylo dál.

Proti Uruguay jste stáli střelu od vyřazení a za dva dny jste šokovali nejen Kanadu, kde se vzala proměna?

Měli jsme dost štěstí, protože Uruguay se dostala k dost otevřené střele. Nicméně jsme si závěr zkomplikovali sami. Vedli jsme dvojciferně, ale pak ztratili asi šest balonů. Koncovka nám nevyšla ani s Kanadou, ale tam jsme to stihli zachránit v prodloužení. Nutno podotknout, že nás hrozně podcenila. Už při rozcvičování nás brali jako nazdárky. Tak jsme jim vytřeli zrak.

Ve finále olympijské kvalifikace jste předvedli výkon z jiné galaxie. Hnala vás vidina Tokia tak, že už jste zkrátka nemohli prohrát?

Tým byl po Kanadě v obrovské euforii, na druhou stranu mi přišli Řekové unavení. Vůbec nestačili našemu nasazení a my je přejeli.

Dodatečně vyplavaly na povrch problémy s covidem v národním týmu po kvalifikaci. Nehonily se vám hlavou myšlenky, že může být olympiáda v trapu?

Olympijské hry byly v ohrožení, ovšem tím, že jsme přísně dodržovali karanténu a nakažení kluci se dali do kupy, tak jsme naštěstí do Tokia odletěli.

Proč nic neřekli? Nechtěli jsme si dělat alibi, tvrdí manažer basketbalistů Šob

Ostatní sporty

Došlo k nakažení tří hráčů, vám nic podobného nehrozilo, respektive, jak jste na tom byl vy s covidem?

Já jsem na podzim loňského roku prodělal covid v Bekse. Navíc jsem měl za sebou první dávku očkování. Vlastně jsem byl dvojitě ochráněn.

Příprava na olympijské hry se odvíjela pod hrozbou covidu. Jaká byla?

Rozhodně nebyla ideální, ale jsme profesionálové a musíme se popasovat se vším. Měli jsme tři hráče pozitivní. Museli jsme povolat další, abychom mohli trénovat alespoň pět na pět. Nicméně je škoda, že nás covid takto postihl. Projevilo se to hlavně ve druhém poločase s Íránem, kdy jsme na tom nebyli fyzicky dobře.

Každý člověk, tedy i hráč je trochu sobec. Nevětřil jste větší šanci, když byl ohrožen start Šiřiny, Bohačíka a Schilba?

Samozřejmě, že každý chce hrát co nejvíc. Sám za sebe jsem cítil, že se mi příprava povedla. Jak jsem ale v Kanadě skoro nehrál, tak jsem tušil, že moje minutáž v Tokiu rozhodně nebude astronomická. Snažím se na každý zápas připravit, jako kdybych byl členem základní pětky, ale správně jsem tušil, že se na palubovku moc nedostanu.

Zatímco před olympijskou kvalifikací jste měl místo mezi finální dvanáctkou jisté, tak po slabé porci v Kanadě už to s Japonskem tak stoprocentní nebylo. Hlodal ve vás červíček pochybnosti?

V posledních letech se snažím na to nemyslet. Člověk ublíží jen sám sobě a je víc vystresovaný, což se může projevit na výkonech. O co víc chce, tak mu to o to víc nejde. Snažím se odvést při trénincích maximum. Jinak to neovlivním, neboť závěrečné slovo mají vždy trenéři.

Nezlámat si nohy…

Nakonec jste se do dvanáctky vyvolených dostal. Na olympiádě vás čekala skupina se dvěma nejlepšími týmy celého turnaje. Nežehrali jste zpětně na los?

Když se losovaly skupiny, tak jsme nepočítali, že se na olympiádu podíváme. Společnost Íránu, Francie a především USA přestavovala nejtěžší skupinu. To se potvrdilo. Amerika s Francií spolu hrály i ve finále.

Když nic jiného, zažili jste po vstupním utkání s Íránem vítězné pocity pod pěti kruhy. Nemohly být sladší než po výhře jen o šest?

Určitě. Vedli jsme po třech čtvrtinách o dvacet bodů, ale dojeli jsme jednak na fyzičku a také nás soupeř zbrzdil zónovou obranou. Byla škoda, že jsme nevyhrály vyšším rozdílem. Do utkání s Francií, by se nám šlo s bodovým polštářem líp. Měli jsme někde vzadu v hlavě, že jsme to s Íránem nezvládli.

Aby toho nebylo málo, po utkání s Íránem a pozitivním testu Schilba na covid, putoval tým do další karantény. Před Francií tak stihl jeden trénink. Projevila se na výkonu povinná izolace?

Znovu to nebylo před zápasem optimální. Ale co je v covidové době optimální? Na několika klucích byl výpadek až extrémně vidět. Přesto jsme odehráli parádní zápas. Po první čtvrtině jsme vedli. Nakonec jsme prohráli o dvacet. Dá se polemizovat, že v případě maximální připravenosti to mohlo být o míň, ale Francie je ještě o level výš. Má minimálně deset hráčů světové úrovně, kdežto my máme, řekněme, srovnatelnou jen základní pětku.

V posledním utkání z USA jste usilovali o co nejnižší prohru. Přání však mělo k realitě hodně daleko, viďte?

První poločas jsme drželi krok, ovšem bylo to podmíněné tím, že to Američanům nepadalo. Jim je to ale jedno. Oni si ty střely berou furt a ve druhé půli naopak dosáhli neuvěřitelné úspěšnosti. Navíc přitvrdili v obraně a my jsme pak fyzicky odpadli. Pak už bylo jen otázkou, o kolik vyhrají.

Nastoupil jste na závěrečné tři minuty. Jaké to bylo zahrát si proti hvězdám z NBA?

Hlavně jsem byl rád, že jsem si po sedmatřiceti minutách na lavičce nezlámal nohy (směje se). Hrát po tak dlouhé nečinnosti proti takovému družstvu je strašně těžké. Raději jsem nemyslel na to, kdo proti mně stojí. Snažil jsem se za tu krátkou dobu alespoň něco vymyslet. Jedna střela mi tam nepadla. Je ale vidět, že američtí kluci jsou úplně někde jinde. Zejména fyzicky.

Vyoral: Hledali jsme společnou cestu několik let

Basketbal

Přeci jenom jednalo se o druhý náročný turnaj v jednom měsíci, bez stoprocentní přípravy. Nedoplatil národní tým na příliš úzkou rotaci?

I když byly na olympiádě mezi zápasy tři dny tak jsme na úzkou rotaci opravdu doplatili. Za mě osobně se nedá v šesti, sedmi lidech tak silně obsazený turnaj odehrát.

Nevyčerpali jste si emocionální vrchol už prvenstvím na olympijské kvalifikaci a pod pěti kruhy už se to nedalo po tak krátké době zopakovat?

To si nemyslím. Olympiáda je možná jednou za život. Všichni jsme hrozně těšili a také si ji náležitě úžili. Byť jsme nepostoupili do vytouženého čtvrtfinále.

Zahrát si proti USA byl jistě pro vás svátek, nicméně těch zážitků jste si přivezl víc. Jak budete vzpomínat na olympijské hry 2021?

Jednoznačně jako na největší zážitek v mé kariéře. Reprezentovat Českou republiku na olympiádě je snem každého sportovce. Není to jen o tom konkrétním sportu. Na jednom místě je spousta sportovců různých odvětví. Člověk se tam s nimi potkává den. Bylo to super a zároveň to je největší motivace do další práce.

Slyšet jméno své země

První vrchol jste poznal hned při slavnostním zahájení. Dají se popsat pocity, když člověk kráčí za vlajkou své země pod pěti kruhy?

Na slavnostní ceremoniál jsem byl hodně zvědavý. Vystáli jsme si frontu za národy, kteří šli abecedně před námi. A když člověk vstoupil na stadion asi pro sedmdesát tisíc lidí a slyší jméno své země, tak to je nádhera. Škoda, že to nebylo před diváky, protože to bychom si užili mnohem víc.

Celému televiznímu světu jste se předvedli v „krojích“. Jaké to bylo obléknout se do takového oděvu pro kluka z města?

Spousta lidí olympijské oblečení odsuzovala, ale k České republice kroje patří. Nakonec jsme se spoluhráči shodli, že nebyly až tak špatné. Sice jsme při zahájení asi desetkrát propotili (rozesměje se), ale jinak se nosily příjemně.

Jaký sport jste kromě basketbalu v Tokiu sledoval?

Na pokojích jsme sledovali snad úplně všechno. Hlavně sporty, ve kterých závodili naši o medaile. Bohužel kromě basketbalu, jsme se naživo na ostatní sporty kouknout nemohli.

Zaujalo vás nějaké odvětví, které jste dřív nevnímal?

Hodně jsme koukali na šerm a judo, kde jsme měli dva medailové zástupce. S klukama jsme moc nerozuměli pravidlům a snažili jsme se jim přijít na kloub.

Naznačil jste, že jste byli v kontaktu s dalšími českými sportovci. Jak jste se družili?

Bydleli jsme na ubytovně, tedy jestli se tomu tak dá vůbec říkat. Sousedili jsme s Poláky, Litevci, Slováky. Měli jsme zabrány dvě tři patra. Ve druhém se nacházela česká klubovna, kde se scházeli všichni sportovci. Společně jsme mohli sledovat televizi. Tam jsme se potkávali s ostatními. Většinou se tak dělo, když jsme oslavovali nějaký český triumf, nebo bouřlivě vítali medailisty.

Jaké to je prožívat české úspěchy přímo na místě?

Jedním slovem super. Vždycky jsme na ně čekali před ubytovnou a pak jsme několik minut vyvolávali jejich jména. V tomhle směru jsme rozjížděli oslavy hlavně my baskeťáci.

Češi zažehli basketbalový oheň, pak "spálili" Írán, ale...

Český tým

Vítali vás kolegové po vítězství nad Íránem?

Ne, nás nikdo nevítal, protože jsme neuhráli medaili (pousměje se).

Jak se dál žilo v olympijské vesnici basketbalistům?

Měli jsme tam dvoupatrovou jídelnu. Snad pro deset tisíc lidí. Tam se scházeli téměř všichni sportovci. Jídelna byla otevřená non stop. Nacházely se tam různé druhy kuchyní. Na co dostal člověk chuť, to si mohl dát.

Jaká platila v olympijském Tokiu bezpečnostní a hygienická opatření?

Všude jsme museli nosit roušku. Například i do posilovny. A po cvičení si prostor vydezinfikovat. Při jídle jsme si nasazovali rukavice.

Poznal jste nový národ. Jací jsou Japonci?

Japonci jsou velmi vstřícní a obětaví lidi. A také učenliví. Mělo nás na starost pár lidí z japonské komunity a během dvou dnů se naučili několik českých slov. V tomto ohledu to bylo vynikající.

Dovolenou jste nakonec zvládl?

Zahraniční ne, byli jsme pouze v Česku.