Jako na trní… Odtáhl celou kvalifikaci a teď mu hrozí, že by si nemusel na světovém šampionátu zahrát! Při absencích Tomáše Satoranského nejednou nastoupil v roli rozehrávačské jedničky národního týmu. Jeho příběh nově sledují fanoušci východočeského basketbalu. Tomáš Vyoral (28.9. 1992) totiž přestoupil ze své pravidelné linky Děčín – Nymburk do Pardubic. S novými spoluhráči se ale nestačil ani pozdravit. Momentálně pobývá v jihokorejském Soulu a doufá, že se vejde do tuctu vyvolených.

V letošní přestávce mezi sezonami se opravdu nenudíte. Nejdříve se „upekl“ váš přestup do Pardubic a pak cesta na mistrovství světa. Měl jste někdy bouřlivější léto?
Je pravda, že na události je letošní léto bouřlivé. Na druhou stranu jsem si dopřál snad nejdelšího volna v mé kariéře mezi dospělými. Třeba minulý rok jsem v přestávce hodně trénoval. Nyní jsem víc odpočíval.

Basketbalová veřejnost byla zvyklá na vaší trasu Děčín - Nymburk, proč jste najednou takto „vykolejil“ a nabral směr Pardubice?
Měl jsem k tomu více důvodů. Jeden z nich je ten, že znám kouče Scalabroniho. Hrál jsem pod ním v USK Praha, takže vím, do čeho jdu. V Pardubicích mám spoustu kamarádů. A ten druhý pohnutek je ten, že chci vyzkoušet něco nového. Naposledy v Nymburce jsem nedostával takový prostor a roli jakou bych chtěl mít.

Podepsal jste ale klubu, ve kterém už jeden reprezentační rozehrávač na soupisce figuruje. Není to znovu tak trochu risk?
To si nemyslím. S Viktorem Půlpánem v pohodě vycházím. Někteří říkají, že je od pardubického vedení nepochopitelný tah mít v týmu dva reprezentační rozehrávače. Nad tím kroutím hlavou. Připouštím, že to může být někdy na škodu, nicméně podle mého názoru jsme schopni spolu hrát.

Na rozdíl od Půlpána vy jste se udržel v národním týmu pro mistrovství světa v Číně. Vnímáte to jako vrchol své kariéry?
Pokud se probojuji do té závěrečné dvanáctky, bude to zcela jednoznačně vrchol mé kariéry.

A když to nevyjde? Pořád je to mistrovství světa…
(zamyslí se) Asi také. Člověk neví, jestli se Česká republika, respektive naše generace, ještě někdy na mistrovství světa dostane. Taková to významná událost se děje jednou za život.

Jak vidíte své šance prodrat se mezi tucet vyvolených?
Je to nejen těžké se tam probojovat a ještě těžší o tom přemítat. Já se snažím dávat do tréninku i při zápasech všechno. Pak už to bude na trenérovi. Jakou bude mít herní strategii, koho si do týmu vybere.

V přípravných zápasech vaše minutáž klesala. Je to i pro vás nějaký signál?
Je pravda, že na turnaji v Hamburku jsem proti Maďarsku nehrál vůbec. Na druhou stranu s Poláky a s Němci jsem měl skoro čtrnáct minut. Takže podle mě z toho nejde moc predikovat. Navíc se do sestavy vrátili Martin Kříž a Blake Schilb. Sám jsem očekával, že ta minutáž nebude tak vysoká jako před tím na turnaji v Praze.

Až na dva zápasy jste se celou kvalifikaci přetahoval s Jakubem Šiřinou o prvního rozehrávače. Na poslední dvě utkání si „nakráčel“ bažant Vít Krejčí a vy abyste se nyní bál…
Musíme brát v potaz, že i když je Víťa rozehrávač, nastupuje spíše na křídle. Na rozehrávce se objevoval minimálně. Máme ale jasného lídra Satyho, který řídí celý tým a logicky odehraje většinu času. Na nás se Šířou zbývá těch minut podstatně méně.

Teď jste to trochu nakousl. Jaké to vůbec je hrát v éře Tomáše Satoranského, který prakticky vymazal jednu generaci rozehrávačů?
Je to realita a musíme to tak brát. Samozřejmě je to velmi těžké, ovšem jako velké plus vidím to, že se můžu s takovýmto hráčem potkat na tréninku. Měřit se s hráčem, který působí v NBA. Saty pro mě byl vždy velkou inspirací.

Udržet herní level, když si jde Satoranský sednout na lavičku, asi není jednoduché. V čem je nenapodobitelný?
Je to tak. Saty náš tým umí řídit celkově. Má odehráno nespočet zápasů jak v NBA, tak v Eurolize. Takovéto zkušenosti se musí někde promítnout. Zatímco my s Šířou hrajeme jen českou ligu a máme pár zápasů v Champions League. Někde se ten rozdíl musí projevit. V opačném případě my bychom nehráli Kooperativu NBL a Saty v NBA. A pro nás nenapodobitelný je také v atletičnosti.

Pokud byste skončil v Číně jenom na tribuně, bylo by pro vás náplastí, že můžete být alespoň ve víru šampionátu a že můžete nasát jeho atmosféru, nebo vás to naštve?
Pochopitelně nějaké zklamání se dá očekávat. Přeci člověk ten basket dělá pro to, aby si pak mohl vychutnat zápasy na tak vrcholné akci přímo na palubovce. Musel bych se s tím vyrovnat a užít si to z hlediště. Povzbuzovat kluky alespoň z tribuny.

Traduje se, že nejhorší je pro hráče sedět v hledišti. Protože zatímco divák nemůže zasáhnout do hry, protože by to neuměl, tak hráče pořádně svrbí prsty?
Přesně tak. Ono stačí sedět jenom na lavičce a nemít možnost v tu chvíli týmu pomoct. To mám také někdy chuť na hřiště vlítnout. Dá se říct, že v případě tribuny to je o něco mírnější. Tam totiž není žádná naděje jít z hlediště na palubovku…

Odhad Deníku
60% - V případě Tomáše Vyorala je zásadní otázka: Bude trenér Ronen Ginzburg využívat benjamínka týmu Víta Krejčího na rozehrávce nebo na křídle? Pokud se rozhodně pro druhou variantu může být nová pardubická posila v klidu. Černého Petra by si vytáhl nejspíš Lukáš Palyza. V opačném případě by to byl problém. Rozehrávačskou jedničkou je jednoznačně Tomáš Satoranský. Přípravné duely ukázaly, že dvojkou bude Jakub Šiřina. „Vyo“ se tak musí o účast na palubovce strachovat. Jak už to ale ve sportu chodí, všechny prognózy mohou postavit na hlavu zranění.