Švrdlík může dostat přezdívku pan Železný. Nejen proto, že vládne pod koši silovým pojetím a vypadá jako lamželezo, ale hlavně od roku 2015 nechyběl v jediném ligovém utkání. Ať už v dresu Prostějova či Pardubic. Na jeho herním tachometru momentálně svítí 266 zápasů bez přestávky.

„Snažím se tomu jít naproti a udržuji své tělo v kondici. Je to také o štěstí a zmínil bych i výchovu. Nevynechával jsem tréninky ani zápasy, přestože jsem měl zvýšenou teplotu, nebo drobná zranění. Vždycky chci hrát a tělo možná tuší, že si nemůže dovolit stávkovat. Zkrátka basket mě baví a chci být na hřišti, i když vedeme o třicet,“ říká Švrdlík pro Deník.

close Grafika Deníku před vypuknutím čtvrtfinálové série. info Zdroj: Jakub Rusek zoom_in Grafika Deníku před vypuknutím čtvrtfinálové série.

Co říct na adresu vašeho soupeře v první sérii letošního play off? Přál jste si zrovna Brno?

Já jsem si nevybíral. A zrovna Brno udělalo v letošní sezoně další kvalitativní progres. To je vidět i na jejich umístění po nadstavbové části.

Čekáte tedy ve čtvrtfinále nebezpečnější Brno?

V loňské sezoně se nám na ně dařilo. Řekl bych až extrémně. Letos už nás třikrát porazili. My ale víme, že s nimi dokážeme hrát. Opava by byla nepříjemnější. Už jen kvůli cestování. Když to shrnu Brno jsme si nevybírali, ale je schůdnější soupeř než Opava. O Nymburku už nemluvě.

Role se v letošní sezoně otočily

V minulých sezonách jste představovali pro Brno černou můru. Čím si to vysvětlujete, že vás v dost vyrovnané soutěži ne a ne porazit?

Těžko říct. Ale takhle to některé týmy spolu mají. Vyhovuje jim styl soupeře. Vzpomínám si, že když jsem hrál v Prostějově, tak jsme nikdy neměli problém s Kolínem. I když s ním ostatní týmy prohrávaly. Podobné to bylo do této sezony s Brnem, kdy nám jeho hra seděla.

V letošním ročníku Kooperativa NBL se ale role otočily. V ligových zápasech Brno tři ze čtyř vzájemných měření ovládlo. Co je jinak?

Brno má silnější tým a hlavně kvalitní širokou rotaci. Zápas před Vánocemi bych bral s rezervou, protože jsme tam hráli prakticky v šesti lidech. A v posledním měření sil jsme možná nechtěli vytahovat všechny zbraně (směje se). To už jsme tušili, že půjdeme ve čtvrtfinále právě na Brno. Je ale možné, že tou první výhrou zlomili komplex Pardubice. Zjistili, že se s námi dá hrát.

To je pravda, nicméně zatím nejdůležitější duel letošní sezony jste zase zvládli vy lépe. V souboji o třetím místo v Českém poháru jste soupeře přetlačili. Může vám toto dodat sebevědomí a naopak soka vrátit zpátky do temných časů?

Určitě nechci zakřiknout, že pokud o něco jde, tak Brno nebude hrát dobře. Nám se zápas o bronz opravdu vydařil a podali jsme jeden z nejlepších výkonů sezony. Nenechávali jsme dávat jednoduché koše jako v těch prohraných utkáních. V nich nás pak stálo spoustu chvil honit ztrátu. V poháru se naopak soupeř na každý koš nadřel.

Dá se ještě vůbec něco nového na soupeře vymyslet?

Možná jedna, dvě překvapivé akce, ale to je otázka jednoho, dvou košů. Spíše může překvapit nějaký hráč. Hráč, od kterého se to úplně nečeká a on vystoupí ze svého stínu. Jako příklad uvedu Kubu Krakoviče, který nám dal asi sedmnáct bodů. Trefoval trojky. Doufám, že už se vystřílel. I když mám pocit, že nás takhle trápil i v dresu Děčína. Asi jemu sedí právě Pardubice…

Brno má silnou rotaci a je hůře předvídatelné, souhlasíte?

V tom byla jejich síla uhrát to třetí místo. Nespoléhá se jen na dva, tři hráče. Nicméně, to je u těch lepší týmů všude stejné.

Brno se v letošní sezoně zlepšilo na doskoku a v té činnosti vás zatím předčilo. Co podle vás bude ještě rozhodovat?

Doskok rozhoduje v každém zápase. Je pravda, že my jsme na něm bývali lepší. V závěru nadstavbové části nám dorazily pod koš posily. Tak doufám, že to ve vnitřním prostoru nebudeme muset nahrazovat křídlem. To by náš doskok trpěl.

Naopak se vám nebývale daří za trojkovým obloukem?

To je fakt. Dříve jsme se z dálky spíše trápili. A kompenzovali jsme to právě doskokem. Teď se to otočilo. Ideální by bylo spojit obě nádoby. Celou sezonu se pohybujeme na jakési sinusoidě. Chtělo by to výkony stabilizovat.

close Kamil Švrdlík si dokáže pomoct pod košem svým tělem. info Zdroj: Luboš Jeníček zoom_in Kamil Švrdlík si dokáže pomoct pod košem svým tělem.

Chci být pořád na hřišti

Před play off jste se nadobro přesunuli do haly Dašická. Má tedy pro vás zásadní význam netrénovat na Dukle, ale v místě konání a proč? Koše nejsou všude stejné?

Už v průběhu sezony jsme chodili odpoledne trénovat na Dašickou. Já osobně už jsem zvyklý. V mé první sezoně se tady hodně řešilo, že se musí na Dašické více trénovat, abychom si na halu více adaptovali. Beru už obě haly jako domácí prostředí. Hala je úplně jiná než na Dukle. Tam jsou stěny hned za koši, kdežto na Dašické jsou za nimi ještě tribuny. Nejdůležitější je to pro ten pocit, aby každý z nás se cítil na Dašické jako doma.

Začínáte venku a pravděpodobně tam budete hrát více zápasů. Jak se vám v brněnské hale Vodova hraje?

Mně se tam hraje dobře. Nikdy před tím jsem tam nehrál, až vloni poprvé. Jedná se o velkou halu. Nikdy tam nebyla bouřlivá atmosféra. Vloni to kvůli covidu nešlo a letos moc diváků nepřišlo. Uvidíme, jaké to bude v play off. Ale není to naše neoblíbená hala. Jsou týmy, které mají daleko domáčtější prostředí. Jako Děčín nebo Opava. Tam se nehraje nikomu lehce.

Nevadí vám tedy, že nezačínáte doma?

Ani ne. Za mého působení v Bekse už jsem se několikrát přesvědčil, že to nemusí být výhoda. Celou sezonu jsme usilovali o druhé místo a pak jsme výhodu ztratili hned prvním zápasem v play off. V letošní sezoně jsme hráli podobně doma i venku. Je ale pravda, že jsme tam tolikrát jako doma nevyhráli. Z Brna jsme schopni minimálně jednu výhru přivézt. Bylo by super, kdyby se to i nám povedlo hned na úvod série.

V této sezoně už nepatříte k takovým bodovým tahounům. Schovával jste si to na play off, kde jsou x faktorem zkušenosti?

Na mém postu se v týmu zvýšila konkurence. Snažím se bodovat v každém utkání. Rozhodně jsem se nějak nešetřil, nebo schovával koše. Nepatřím k typům, kteří si řeknou: Je play off, přepnu na vyšší obrátky. Myslím si, že v české lize to tolik neplatí, aby někdo vypouštěl zápasy. Hraje se pořád naplno. Podle mě to žádný rozdíl není, až na to, že se hraje s jedním soupeřem. Budu rád, když přes Brno přejdeme dál. Ať už za mého menšího či většího bodového přispění.

Co vám ale nikdo nevezme je titul železného muže. Protože 266 zápasů bez přestávky už vyžaduje nějaké to odříkání… Ve vašem případě ztížené nevyzpytatelnou dobou covidu. Jak to děláte?

(úsměv) Sám nevím. Ne vážně. Snažím se tomu jít naproti a udržuji své tělo v kondici. Ať už je to v posilovně nebo nějakým protahováním. Nějaká menší zranění jsem měl, ale dá se s nimi hrát. Covid se mi úplně nevyhnul, ale vždy jsem ho chytil, když byla výluka celé ligy. Je to také o štěstí. A zmínil bych i výchovu. Nevynechával jsem tréninky ani zápasy i když jsem měl zvýšenou teplotu nebo rýmu. Vždycky chci hrát a tělo možná tuší, že si nemůže dovolit stávkovat. Zkrátka basket mě baví a chci být na hřišti, i když vedeme o třicet.

Jako kapitán vedete tým do druhé čtvrtfinále a znovu z pozice hůře umístěného. Dá se z něčeho poučit z loňské série s Kolínem?

Tam jsme dojeli na celkový zdravotní stav a také úzkou rotaci. Trápilo nás to celou sezonu, ale ve čtvrtfinále jsme si to pěkně vyžrali. Všechno šlo přes mě nebo Tomáše Vyorala a pro soupeře nebyl problém si nás pohlídat. Po prvním zápase jsme ztratili tři hráče a ve druhém navíc přišel zkrat T.J. Dunanse. Letos máme širší rotaci a před play off jsme až na Pepína Potočka všichni připraveni.

A je tu ještě věc. Máte v kádru Davida Pekárka, který vás v loňském play off drtil…

(směje se) Budu rád, když se mu bude dařit s Brnem jako proti nám. Pohřbil nás ve třetím utkání série. Snažili jsme se o snížení na zápasy, ale jemu vyšlo utkání nadmíru. Play off je specifické tím, že všechny zápasy série se odehraji zhruba v deseti dnech. A pokud se nějaký hráč dostane do laufu, má druhá strana problém. Nějaký výkon podobný toho Davida by nám hodně pomohl.

Cítíte jako kapitán vyšší zodpovědnost za tým a nesvazuje vám trochu ruce?

To si nemyslím. Jako kapitán mám odpovědnost za výsledky týmu, ale to jsem měl už v dosavadní sezoně. Navíc už v době, kdy jsem nebyl kapitán, tak jsem cítil zodpovědnost. Spoléhalo se na starší hráče obecně. Je úplně zbytečné vytvářet si na sebe tlak. Všichni v týmu bychom měli mít kolektivní zodpovědnost. Když se dotyčnému nedaří střelecky, tak si musí o to víc máknout v obraně. Už mám něco za sebou. Vyhraná čtvrtfinále, prohraná čtvrtfinále. Vždyť jde jen o sport. No a když to nevyjde, nikde vám hlavu neutrhne…