Největší procento nových dřevostaveb, celých 44 procent, je postaveno technologií tzv. lehkého rámového skeletu.

„Jsou to ve výrobní hale montované celostěnové sendvičové panely, které se celé přivezou na stavbu. Díky této technologii se velice zrychluje proces výstavby domu. Na druhém místě je pak sendvičová konstrukce realizovaná staveništní montáží,“ uvádí Lenka Trandová, ředitelka Asociace dodavatelů montovaných domů, což je nezisková organizace sdružující společnosti z oblasti dřevostaveb – realizační firmy, dodavatele materiálů a produktů pro stavbu. Podívejte se na tři různé a jedinečné domy, které ukazují variabilitu tohoto přírodního materiálu.

Šumavský dvůr

Šindely, pravá klenba, luxus a nízkoenergetika. To vše v sobě dokázal spojit Šumavský dvůr v Železné Rudě, první vícepodlažní dřevostavba v České republice a patrně i v Evropě, ve které najdete 28 horských bytů. Stavba se primárně snaží esteticky navázat na vzhled šumavských usedlostí. „Konstrukci dřevěné budovy jsme počítali podle Eurocodu, protože české normy tento typ stavby neumožňují. Museli jsme řešit například použití šindele na střechách spolu s krby a požárními předpisy. V Česku se třeba díky nám rozšířil například lapač jisker na komíny," říká architekt Jakub Masák z ateliéru Masák & Partner.

Dřevostavba české architektky obletěla celý svět:

Šumavský dvůr sestává ze tří odlišných hmot, které jsou materiálem a charakterem architektonicky vzájemně sjednocené. Důvodem je snaha skrýt objem domu a vytvořit tak dojem, že je o polovinu nižší než ostatní vícepodlažní stavby, zároveň přitom zachovat jedinečné kouzlo okolí. Projekt kladl důraz i na maximální využití kvalitních přírodních materiálů, které jsou typické pro danou oblast. „Jednotlivé byty jsou navržené tak, aby využívaly minimum vnitřních schodišť a vstupovalo se do nich z venku. Díky tomu vytvářejí pocit života v chalupě a nabízejí více intimity,” vysvětluje Jakub Masák.

Tachovský Freedomek No. 061

Jednašedesátka, tedy obytný dům s pořadovým číslem Freedomky No. 061, byl na pozemku k překvapení sousedů sestaven během jednoho podzimního pátku. Nízkonákladovou dřevostavbu s dvěma podlažími a plochou skoro 80 metrů čtverečních a velkou terasou zvládne jeřáb postavit za jedno dopoledne.

Tachovská jednašedesátka se vypíná do výše a svými proporcemi připomíná stylizovaný parník i s horní terasou – palubou na přídi. Je vůbec prvním patrovým freedomkem u nás.

Autorem myšlenky freedomků je Jiří Brosch a architekt Marek J. Štěpán, kteří představili veřejnosti první prototyp v rámci akce Architecture Week před deseti lety. Už tehdy vzbudil veliký zájem, malou dřevostavbou zařízenou nábytkem na míru tehdy prošlo 25 tisíc lidí. V současné době si zákazníci mohou vybrat z několika různě velkých modulů.

Domek lze přidáním dalšího modulu libovolně zvětšovat. Právě tak vznikla patrová jedenašedesátka, která získala již řadu ocenění. Dům je totiž složen z většího modulu M, na němž leží menší freedomek S. „Inspirací pro mne byla baťovská architektura a zlínský půldomek, který jsem navštívil a měl jsem možnost v něm i přespat,“ říká architekt Marek J. Štěpán.

Chata na Vysočině

Tradiční rybářské boudy inspirovaly architektka Jiřího Weinzettla a jeho kolegy z Ateliéru A111, když hledali podobu pro chatku na břehu rybníka, zasazeného v malebné krajině Vysočiny.

Její velikost limitovala legislativa, k dispozici byla maximální zastavěná plocha 50 m2 a maximální výška 5 metrů, což vyžadovalo pro rekreaci rodiny specifické dispoziční uspořádání. Chatu proto tvoří čtyři drobné stavby – tři jsou vzájemně propojené a čtvrtá, odtržená, stojí opodál.

Skrze minimální zádveří lze vstoupit do ústřední místnosti, obytné kuchyně, jejíž součástí je i nevelký podkrovní prostor určený pro spaní dětí. Kuchyně nabízí nádherný výhled na vodní hladinu, stejně jako ložnice a obývák, který se navíc otvírá i směrem opačným, do prosluněné krajiny vzrostlých dubů.

Samostatný domek slouží jako skladový prostor a krytá veranda je předurčená například pro sušení rybářských sítí. Dům udivuje extrémní jednoduchostí, působí naprosto přirozeně, jako kdyby u rybníka stál odjakživa. Tento dojem umocňuje dřevěná konstrukce, která navozuje atmosféru drobného útulného komplexu, který může připomínat hračku. Není divu, že se tato dřevostavba, mimochodem postavená s mimořádně nízkým rozpočtem, dostala mezi finalisty České ceny za architekturu 2019.