Od začátku roku platí nová právní úprava úpadku obsažená v takzvaném insolvenčním zákonu. Ten nahrazuje dosavadní zákon o konkurzu a vyrovnání. Nový zákon přináší i nová řešení hrozícího úpadku. Nejste-li podnikatelem a dusí vás dluhy, které už nejste schopni splatit, je zřejmě čas přemýšlet o oddlužení. Cesta je to ovšem natolik bolestivá, že zde více než jinde platí „dvakrát měř, jednou řež“. Jaká jsou úskalí a co vlastně oddlužení přinese?
Oddlužení je způsob řešení majetkového úpadku u osob, které nejsou podnikatelem. Návrh na oddlužení se podává soudu na příslušném formuláři spolu s insolvenčním návrhem. Dlužník tak oznamuje soudu, že má více dluhů, které není s to splácet, musí označit všechny své věřitele a dodat řadu dalších podkladů. A je to opět soud, který může, ale také nemusí oddlužení povolit.

Oddlužení je v zásadě možné provést dvěma způsoby. Buď prodejem veškerého majetku dlužníka a rozdělením výnosu mezi věřitele, nebo plněním pětiletého splátkového kalendáře. Při něm se věřitelům rozdělují veškeré příjmy dlužníka, a to až na částku odpovídající životnímu minimu. Na konci této trnité cesty čeká dlužníka odměna v podobě soudního rozhodnutí o osvobození od zbytku nesplacených dluhů. Tedy alespoň těch, které byly nebo mohly být přihlášeny a nestalo se tak pouze vinou liknavého věřitele.

Kdo nyní zajásá, že nechá rozdělit věřitelům svůj částečný invalidní důchod a na živobytí si přivydělá prací načerno, bude trpce zklamán. O způsobu oddlužení totiž nerozhoduje dlužník, ale věřitelé a soud. Dokonce i tehdy, pokud soud povolí splátkový kalendář, dojde vždy k prodeji věcí, na kterých vázne zajištění nějakého dluhu.

Dlužník, který splácí hypotéku, o svůj dům automaticky přijde. Spoléhat se na postranní příjmy se nevyplatí ani proto, že takového dlužníka soud od dluhů neosvobodí. A co hůře, nepoctivce čeká klasický konkurs se všemi zákonnými důsledky. Odměna v podobě osvobození náleží pouze tomu, kdo má ke svým závazkům zodpovědný přístup a projevuje veškerou snahu opět uspořádat své majetkové poměry.