Jen pár kroků od stanice Malostranská se nachází oáza klidu. Díky zástavbě okolních domů do ní nepronikne hluk velkoměsta, a to i přes to, že se nachází v jeho samém srdci. „Je tu klid, hezky a příjemně,“ pochvaluje si Vojanovy sady herečka Henrieta Hornáčková.

Po sto letech

Vojanovy sady, dříve také zahrada anglických panen, jsou považovány za nejstarší pražskou zahradu. Je to z proto, že byly založeny spolu s biskupským dvorcem jako ovocný sad již ve třináctém století. Konkrétně roku 1248. Během husitských válek byl značná část výstavby zničena, rozparcelována a rozprodána pražským měšťanům. Až v polovině 17. století byly její části odkoupeny a zahrada byla předána do užívání bosým karmelitkám. Ty v jejích prostorách postupně vybudovaly například kapli sv. Terezie a kapli sv. Jana Nepomuckého.

Dnešní název dostaly sady až po roce 1954 po herci, členu Národního divadla Eduardu Vojanovi, který se narodil a žil nedaleko v Míšeňské ulici. Ve stejný rok, celých 101 let po Vojanově narození, byly sady otevřeny i veřejnosti.

Velká voda

Ani Vojanovým sadům se nevyhnula jedna z největších událostí svého druhu v historii republiky. V roce 2002 byly zničeny povodní, v lednu následujícího roku se však jejich brány opět otevřely. Obnova oblíbeného parku Pražanů přišla radnici Prahy 1 na 1,5 milionu korun. „Vojanovy sady byly kompletně zatopeny, hladina dosahovala téměř čtyř metrů,“ uvedla tehdejší zástupkyně starosty Jana Příhodová (ODS). „Po povodních se doslova propadla hlavní cesta parkem. V současnosti je vše opraveno a návštěvníkům nehrozí žádné nebezpečí.“

Vyvrácené stromy byly zlikvidovány, a kromě sedmi jsou všechny v pořádku. Město uvedlo, že bude pravidelně kontrolovat stav kořenů a vychýlení kmenů v celém parku.

Jde za námi kůň

Svou rozlohou 2,5 hektaru patří sady k nejmenším zahradám Prahy. Ale i přes svou relativně malou plochu mají hodně co nabídnout. Kromě významných staveb jsou v parku všudypřítomní opeření obyvatelé. Pávi dodávají parku na romantičnosti a na lidské návštěvníky jsou zvyklí. Magický vzhled okouzlil i filmaře. Sady se objevily v rodinném československém filmu Neohlížej se, jde za námi kůň z roku 1979.

„Sady jsou také spjaty s českou kulturou,“ upozorňuje sochař Kurt Gebauer. V minulosti zde totiž byla vystavována moderní výtvarná díla. „Na generační výstavě visely moje tři Plavkyně na stromě. Normalizace běžela, tak to vzali paranoidně jako provokaci a odřízli je,“ vzpomíná Gebauer.

Kvůli Vojanovým sadům bylo v Praze v roce 2006 poměrně rušno. V lednovém čísle Pražanu byli obyvatelé informováni, že záměrem městské části je propojit nedalekou Valdštejnskou zahradu s Vojanovými sady přes zahradu Mateřské školy v Letenské ulici. Místní obyvatelé byli proti. Propojení by podle nich znamenalo konec klidu v posledním uzavřeném parku centra. V pondělí 24. 4. 2006 rozhodlo zastupitelstvo MČ Praha 1 o zastavení tohoto záměru.