„Jedna věc je obdržet od školy email s pokyny o výuce, druhá věc je mít puštěnou videokonferenci, kterou bezdrátový modem ne zcela dobře zvládá,“ říká na úvod Daniel Dostrašil z Ústí nad Orlicí, tatínek dvou dětí na druhém stupni a dvou potomků na střední škole a dodává, že k virtuální výuce nepřispěl ani homeoffice obou rodičů.

Rodina problém vyřešila tím, že si manželé zaplatili neomezená data v telefonech, bez kterých by připojení k internetu všichni nezvládli. Router sice umožňuje připojit více počítačů a zařízení v domácnosti k jedné internetové přípojce, ale síť byla přetížena a internet pomalý, pravděpodobně i kvůli tomu, že ve stejný čas musely být u internetu také děti sousedů.

Distanční výuka se většinou odehrávala v podobě různých videích na YouTube kanále a odkazech na učebnice. On-line výuka nespočívá v tom, že by vyučující sdílel se žáky své vlastní video, tomu se učitelé brání. „Klasická vyučovací hodina ve škole je převážně interaktivní. Učitelé nepřednášejí celou hodinu, ale komunikují s dětmi, tudíž při on-line výuce raději nevytvářejí osobní videa. Je pro ně jednodušší poslat dětem odkaz na video cizí, než své vlastní, kde by měli třeba chyby a museli by ho opravovat,“ vysvětluje Daniel Dostrašil. Děti se tedy s učiteli za celou dobu distanční výuky ani jednou neviděly, ale na čas strávený u počítače si nestěžovaly. „Naše děti mají mimo školu počítač jen na přísný příděl, takže pro ně to bylo skoro jak za odměnu. Navíc mohly komunikovat se spolužáky a to je to jediné, co je baví. No a jak vidíte na fotce, díky notebooku mohly být vlastně celý den v posteli,“ dodává s úsměvem Dan Dostrašil.

Ilustrační foto
"Když to zvládnou ostatní, tak já taky". Učitelé gymnázia se školili navzájem