Průvod zahajoval oslavy. Vlajky, náčelnictvo SDH a mnoho hostů a hasící techniky. A koně. Dlouho jsem přemýšlel, proč tam jsou koně, až nakonec mi došlo, že dříve cisterny z vodou tahali koně. Položen byl věnec k pomníku připomínající oběti světových válek.

Na místním hřišti pak bylo sportovní odpoledne. Úvodem došlo k vyznamenání SDH. Hasičské sbory nastoupili v parádních uniformách a s vlajkami, oceněními a každý sbor dostatĺ ocenění nebo pozornost. Odpoledni vévodily akce pro děti, ale ani dospěláci nestáli stranou.

Útoky na železné plameny spojené ze zručností mladších členů SDH, byly oceněny. Těm ještě mladším, řekl bych vůbec nejmladším, nastříkali hasiči "sníh". To bylo účasti a radosti.

Srážka v koulích byla také oblíbeným lákadlem. A nafukovací skluzavky obřích rozměrů uspokojily velké počty mladší generace. A ti co už necítili býti dětmi ani mládeží poctivě likvidovali gulášek, klobásky a pivko. Sluníčko vyšlo a byla spokojenost. V pozdním odpoledni hrála hudba. Tancovalo se. Snad až do rána bílého. Tak to dříve bylo. Ale to jsem tam už nebyl. Akce nezklamala, ostatně jako žádná jiná pořádaná na vesnici.

P.S. Slovo vesnice používám jako výraz soudružnosti obyvatel obce.