To je pravda. Kvapem se blíží svátek svatých Pepíků, což je každoročně neklamné znamení, že bude potřeba erteple vložit do země, abychom alespoň v něčem byli doma soběstační. Udělali jsme prima zkušenost, že v Dřevíkově, kousek od Veselého Kopce tradičně nakoupíme kvalitní sadbu. Dobrý důvod vzít si v pátek dovolenou na zotavenou a vyrazit směr Vysočina.

Cestu malebnou krajinou jsem si tentokrát užil i s fotoaparátem v ruce, protože jsem nebyl řiditelem našeho vozidla. V zemědělském areálu na mne nostalgicky dýchla neskutečně krásná atmosféra, kterou jsem každoročně zažíval doma v době mých studentských brigád v našem JZD.

Pardubické Polabiny kvetou.
OBRAZEM: Barevné jarní květy zkrášlují Pardubice i okolí

Jelikož bylo prima počasí, vyrazili jsme ještě na nedaleký Veselý Kopec. Skanzen jsem podrobně nafotil již minulý rok, tak nyní jsem se soustředil na jiný objekt - hostinec U kováře Matěje, který stojí u skanzenu. Nevím, zda ho zná expert Zdeněk Pohlreich, ale já ano. Kuchyň má pod palcem pan majitel Antonín Holfeuer a musíme uznat, že fakt umí.

Tradičně jsme si tam pochutnali, Kozel byl ošetřen tak, jak se sluší a patří, netrkal, ale taky moc chutnal. Co jsme si dali? Steak pana kováře, bylo ho dobrých čtvrt kila, prostě ideál porce pro normálního (ne)drobečka. Pstruh? To byl fešák, že kdybychom ho viděli předem, asi ho omilostníme a pustíme zpět do řeky. Ale slušelo mu to i na talíři. Medovinka, domácí dortík a praskání krbu a teplíčko, se sluníčkem za oknem. Krásný polední zážitek a hezký výlet.

Ing. Jaromír Pýcha, Dolní Roveň