Deštný prales se nachází na severozápadě USA, ve státě Washington, na poloostrově Olympic a rozkládá se na ploše zhruba 46 km čtverečných, což je dle amer. mír 18 mílí čtvr. Podnebí je zde mírné, letní teploty dosahují cca 27 st. C, v zimě nikdy nemrzne. Pokud v zimě padá sníh, pak hustý porost pralesa nedovolí nikdy dopadnutí tohoto sněhu až na zem. Celkový úhrn srážek za rok je 3,5 m, na každý den připadne průměrně 10 mm napršené vody. Toto podnebí je dáno polohou při pobřeží Pacifiku a ochranným valem Olympijských hor na západě, nejvyšší hora je Mount Olympus 7695 ft to je 2 346 m. Na východě ve státě Washington chrání prales Kaskádové hory s nejvyšší horou Mount Rainier 4392 m a hora Mount St. Helens 2550 m. Jižněji ve státě Oregon je to hora Mount Hood 3426 m. Asi 800 km východně ve státě Montana je hřeben Skalistých hor, vysoký místy 2500 až 3500 m, který se táhne napříč celými Spojenými státy a odděluje tuto oblast od vyschlejšího středozápadu. Mezi těmito horami leží město Seattle, které je největší /cca 1milion obyvatel/ ve státě Washington. Pro mne bylo toto město výchozím místem k cestě do deštného pralesa.

Již cesta do pralesa je pro nás suchozemce zajímavým zážitkem. Prales je na poloostrově Olympic, je možné tam dojet po silnici, ale rychlejší a zajímavější je cesta lodí. V Seattle se i s autem nalodíme na převozní loď (ferry). Auto zaparkujeme v podpalubí a jdeme na palubu si prohlížet Pacifik a jeho ostrovy. Po asi hodinové plavbě přistaneme v přístavu Port Angeles, odkud je již blízko ke vstupu do pralesa. Na cestu po pralese se musíme řádně vybavit. Vzít si sebou nejen svačinu, ale hlavně pláštěnku a dobré nepromokavé boty. Fotoaparát je nutno chránit pod pláštěnkou, protože zde jen vyjímečně neprší. Zima tu sice není, ale svetr je velice vhodný. V pralese se musíme chovat dle pokynů rangera a chodit jen po vyznačených stezkách. Po cca půldenní procházce jsme už dosti navlhlí a proto se vrátíme k autu a přesuneme se k nějakému ubytování, např. k motelu na břehu jezera Quinault. Zabydlíme se v apartmánu a na chvíli si zapneme topení, abychom se usušili. V kuchyňce si uvaříme večeři. Ve volné chvíli je možno pozorovat ptactvo na jezeře, veverky a také třeba burunduka. Příjemně unaveni zalehneme v ložnici. Před spaním si ještě můžeme přečíst několik stránek z bible, která je k dispozici na nočním stolku. Vzhledem k čistému přímořskému vzduchu se tu krásně vyspíme a ráno můžeme pokračovat v další prohlídce.

Poloostrov Olympic byl po mnohá staletí obydlen původními Američany. Ti však žili podél pobřeží a z lesa používali hlavně cedrové dřevo na stavbu kanoí a na stavbu obydlí. Živili se rybolovem, lovem zvěře a sběrem lesních plodů. To trvalo až do roku 1592, kdy Juan de Fuca jako první Evropan přistál na tomto poloostrově. Do roku 1774 nejsou žádné ověřené zprávy o pobytu dalších Evropanů. V tomto roce se Juan de Perez plavil podél pobřeží tohoto poloostrova a přivezl o něm zprávy. V následujících 25 letech mnoho britských, amerických a španělských cestovatelů i badatelů navštívilo toto místo. Nejvíce se této oblasti věnoval Američam Robert Gray a Angličan George Vancouver. Oba je velice dobře prozkoumali v obydlené části a každý je chtěl přivtělit ke své vlasti. Do roku 1885 se nikomu nepodařilo proniknout na vnitřní území poloostrova. Tohoto roku poručík Americké armády Joseph P. O'Neil vedl první expedici do nitra poloostrova a řádně vše zdokumentoval. V letech 1889-90 vedl na toto území expedici novinářů James Christie, prošel s nimi napříč od severu k jihu a prozkoumal polovinu pohoří. V roce 1890 se sem vrátil por. O'Neil a provedl průzkumný pochod od východu na západ. Tyto výpravy daly základ pro prohlášení poloostrova národním parkem. V roce 1897 amer. prezident Grover Cleveland prohlásil Olympijský prales reservací a následně v roce 1909 prezident Theodore Roosevelt ho prohlásil za národní přírodní památku. V roce 1938 amer. prezident Franklin D. Roosevelt podepsal zákon o utvoření Olympijského národního parku nejen pro jeho krásu, ale i pro zachování této lidmi nedotčené přírody. 

Popis pralesa
Prales na Olympijském poloostrově je ve čtyřech základních typech- 1-teplotně relativně stálý 2-nížinný 3-horský 4-subalpský.
Prales č. 1 - teplotní se nachází nejblíže pobřeží. Pobřeží a západně rozložené údolí na poloostrově rozdělí déšť a ovlivňuje teplotu. Jsou tam četné letní mlhy a proto také vysoká vlhkost. Dominantním stromem je tady smrk sitka a též cedr červený je zde hojný.
Prales č.2 - nad pralesem teplotním - je prales nížinný. Tam již téměř není smrk sitka, ale jsou tam velmi velké jedle. Kanadská jedle a Douglasova borovice jsou zde zastoupeny nejvíce. Oba tyto stromy tvoří dešťový stín pro další část pralesa. Cedr červený západní tady roste méně, ale jeho množství a zdravotní stav je indikátorem dobrého stavu pralesa v této zoně.
Prales č.3 - horský - postupně navazuje na prales nížinný a roste v něm převážně smrk stříbrný. Tyto dvě části se dosti prolínají.
Prales č. 4 - subalpský - navazuje na horský. Postupně je tam více srážek sněhových, které na začátku pralesa zůstávají jen na větvích stromů. Z kraje se tam dobře daří smrku stříbrnému a také tam roste jedle horská ,cedr aljašský a smrk subalpský. Pod těžkým sněhem jsou dlouhé větve smrku subalpského skloněny až na zem, tam se zakořeňují a pomáhají v těchto těžkých podmínkách vyživovat celý strom. V nejvyšších částech pralesa (kolem 2000 m n.m.)stoletý smrk dosahuje často výšky jen cca 1m a v letě ho divoká květena často převyšuje.

 Některé další údaje k teplotně stálému pralesu - č. 1.

Teplotní klima parku č. 1 (teplotně stálý) je vzhledem k jeho zeměpisné poloze (severozápad USA) opravdu ojedinělé a je možno ho přirovnat pouze k Novému Zélandu anebo k jihu Chile. Naprší zde ročně min. 3,5m vody, to odpovídá cca 10mm denně. Od východu je prales chráněn pohořími proti výkyvům teplot. V létě je tu max. 27 st. Celsia.

Rekordní stromy
Olympijského národního parku

obvod výška rozpětí větví
cedr aljašský 11,5m 36,5m 8,3m
smrk vysoký 5,9m 76,5m 13,2m
smrk subalpský 6,5m 39,3m 6,7m
jedle kanadská západní 6,9m 73,5m 20,4m
javor vinný 0,9m 19,0m 9,5m
borovice Douglasova 13,6m 64,6m 14,5m
borovice Douglasova 11,4m 90,3m 20,0m
smrk sitka 18,0m 58,2m 29,3m

Dominantním stromovým porostem je smrk sitka a kanadská /západní/ jedle. Výška těchto stromů dosahuje téměř 100m a obvod 7 m. Dále je to Douglasova borovice, západní červený cedr a javor velkolistý. Červená olše, révový javor a popínavý černý strom (není český název) rostou po celém pralese.Rostliny žijí často blízko sebe a některé žijí přímo na jiných stromech. To jsou epyfitní rostliny, které nemají žádný kontakt se zemí, ale nejsou parazitní. Dávají tomuto dešťovému pralesu vzezření džungle. Mechy ( mech špičák ), lišejníky a kapradí (lékořicové kapradí a kopinatolisté kapradí ) pokrývají vše ostatní.Šťavel velice často pokrývá půdu mezi stromy. Půda je tak hustě pokryta rostlinstvem, že mnohá semínka vyklíčí, aniž by dopadla až na zem. Proto rostou na listech mateřské rostliny a snaží se svými dlouhými kořeny dosáhnout na zem. Také tyto mladé rostliny žijí ze zatlívajících kmenů padlých stromů. Takové porosty jsou dobrou pastvou pro zvěř, která spásáním reguluje jejich přemnožení a udržuje dobré zdraví pralesa. Mnohé rostliny a květena jsou pandemické, rostou jen v této lokalitě a tak nemají jméno a ani nejsou zařazeny do druhové skupiny. Proto i lišejníky a mechy mají často jen obecné názvy.

 Zvířena v deštném pralese

Velcí ptáci - orli hnízdí ve větvích vysokých stromů, labutě na jezeře Quinault a modrá volavka v nížinném pralese. Menší ptáci žijí na stromech a poletují podél řek River Hoh a River Quinault. Jsou to: drozd, ledňáček, kachna kanadská a husa divoká. V řekách žije mnoho různých druhů ryb, např. mladí lososi a dále vydra americká a norek americký.

Nikde jinde nežije los Roosveltův (pojmenovaný po amer. pres. Roosveltovi), má delší srst, a jeho "bratranec" los Wapiti žije ve Skalistých a Kaskádových horách. Oba losi vypadají spíše jako jeleni.

Je zde více samic než samců. Nejsou nebezpeční a někteří jedinci se člověka nebojí, protože je zde zakázaný jejich odstřel. Také tady často potkáte veverku, zvláště rezavou, burunduka (to je amer. veverka pruhovaná), houf krys, krtka, různé druhy myší a také rejska. Občas se též ukáže mýval, kojot, kaguár nebo medvěd grizzly. Mýval žije i ve městě Seattle a vydává se v noci na lov. Je velký jako střední pes a je to dravec. Mohl by pokousat i člověka. Kojot je trochu větší než německý ovčák, ale je v těle štíhlejší. Je plachý a před člověkem uteče.

Pobyt v území kaguárů

Návštěvník Olympijského národního parku se může často potkat s losem Roosveltovým a také někdy, spíše občas, s kaguárem (jinak též puma americká, či horský lev). Někteří lidé by ho rádi viděli, ale on raději ve skrytu pozoruje ostatní zvěř. To je jeho zájem a hlavně potenciální kořist.

Kaguár je velmi nebezpečný predátor. Přesto jeho útoky na člověka jsou velmi řídké, ale nejsou vyloučené. V tomto parku nebyly zatím zaznamenány. Za posledních 100 let v Severní Americe jen 53 kaguárů zaútočilo na člověka a z toho jen v 9 případech byl člověk usmrcen. Daleko více incidentů se přihodilo v prvních 20 letech minulého století než po zbylých 80 let. Dnes je kaguár chráněný. Velice dobře reguluje stav zvěře, hlavně jelenů a sobů (není povolen žádný odstřel) a svoji přítomností chrání panenskou přírodu před nevhodnou lidskou činností. V parku kaguárů stále mírně přibývá, ale jejich přesný počet lze jen těžko zjistit. Vypadá to na 10 až 15 jedinců. V některých případech mohou lidé projít blízko místa, kde kaguár zabil svoji kořist. Vždy v přítomnosti člověka uteče, ale brzy se vrací pro kořist. Není proto dobré se na tomto místě zdržovat. Instrukce jak se zachovat při setkání s kaguárem vám poskytne ranger.

Popis kaguára: vědecký název- FELIS CONCOLOR. Často šedo-hnědý s černou skvrnou na hlavě. Dospělý samec váží asi 70 kg, někdy i více než 100kg a nemá hřívu, samice asi 50 kg a oba mají dlouhý ocas tak mezi 50 až 80 cm. Vysoký je v kohoutku 50 až 75cm. Doskočí do dálky až 12m a do výšky i 5m. Obzvláště nebezpeční jsou mladí kaguáři ve stáří 1,5 až 2 roky, kteří neumí ještě dobře lovit, jsou stále hladoví a vše považují za kořist.

Medvěd grizzly je hnědý, srst má zakončenou stříbrnými špičkami, takže vypadá šedý. Dospělý může vážit cca 300kg (jsou známí jedinci i 800kg). Když se postaví na zadní měří i 2m. Má vynikající čich, mršinu může ucítit i na vzdálenost 28km a jídlo (svačinu turistů) na 10 až 15 km. Není útočný, ale samice s mladými je nebezpečná. Na krátkou vzdálenost umí rychle utíkat. Žije hlavně v Kanadě, na Aljašce a severozápadě USA. Před trampováním v lokalitách, kde grizzly žije, je bezpodmínečně nutné se poradit se správcem parku (ranger) a řídit se jeho pokyny.

Použité zdroje: 1.Vizitor Information - Olympic National Park; 2. Print-Welcome to your National Park;3. Print-A drive through the Quinault Rain Forest; 4. Print-Record Trees in Olympic National Park; 5. Print-You are in Grizzly Country

Ing. Vladimír Kotland, Přelouč (konsultováno s Dagmar K. Koenig PhD, Seattle USA)