Výrazným příspěvkem ČSSR na poli házené se stal zrod a vývoj tzv. České házené (dnes národní). Prvopočátky jejího vzniku se datují od roku 1905.

Od "klasické“ házené se liší v několika zásadních pravidlech. Hlavním rozdílem je členění hřiště na 3 části. Jednotliví hráči se pak mohou pohybovat pouze na určitém území - podle postu, na kterém se vyskytují (například obránce smí být pouze v obranné a střední třetině, útočící hráči ve středním a útočném), hraje se ve složení 1+ 6 (3 obránci a 3 útočníci). Jeden označený obránce (páskou, barvou dresu, trenýrek apod.) je tzv. bek, který může i do brankoviště a při trestných hodech společně s gólmanem do branky. Jinými rozdíly jsou odlišné rozměry hřiště a branek a některá další pravidla.

Řada hráčů přešla z tohoto odvětví do dnes klasické házené “mezinárodní“ a velice dobře se tam uplatnila.Na základě vzpomínek pamětníků, především pak p. Bohuslava Sháněla (nar. 1927) z Dolní Rovně vám alespoň útržkovitě níže přiblížím historii tohoto sportu v Rovni.

Česká házená se hrála v Rovni nejprve v letech 1925-1930, dále pak v letech 1939 – 1967. Oddíl v roce 1939 založilo několik nadšenců kolem p. Miroslava Horáka. Mezi první hráče patřili Josef Kačírek, Jiří Jelínek, Josef Kaplan, Václav Pamánek, František Pultar (kovář), Miroslav Horák a Slávek Kaplan. Hrála se I.A třída, krajský přebor a potom II. liga. Ještě dříve než v Rovni se hrálo v sousedních Moravanech, které to dotáhly až do ligy. V okolí se hrála házená např. v Holicích, Dašicích (zde hrával p. Vacek, který vedl v Dolní Rovni obchod se smíšeným zbožím), v Platenicích působil klub, který nesl hrdý název Arsenal, hrálo se i v Chroustovicích, v regionu působil i oddíl Turovoměstecký.

Česká házená v Rovni se těšila obrovskému zájmu a místní Sokol se probojoval v roce 1952 i do I. ligy! Bohužel na základní vojenskou službu ten rok na podzim odešli František Pýcha, Oldřich Novotný (oba do ÚDA Praha) a František Foltýn, což tým značně oslabilo Vždyť například Pýcha střílel v Rovni běžně kolem 8 branek za zápas. První prvoligový zápas doma s Telnicí skončil krutou porážkou 1:19. Na posvícení roku 1953 přijelo do Rovně k mistrovskému zápasu mužstvo ÚDA Praha s Pýchou a O. Novotným a vyhrálo zde 17:5. Po této sezóně se sestoupilo do druhé ligy.

V závěru éry házené se dohrávala i krajská soutěž. Původní hřiště bylo u nádraží, za Petrlovým statkem, v místech, kde je dnes manipulační plocha Velkoobchodu Málek a hala firmy Kovovýroba Jiří Kučera. V těchto místech bylo dříve i původní fotbalové hřiště, které se ještě následně posunulo k příkopu, v době když se chystala stavba domů p. Šťástka a Bíbla (Morávkových). V těchto místech stála váha Cukrovaru Moravany, která posloužila jako prostor šaten. K mytí hráčů po zápase byl ve své době využíván i potok, který tudy protékal. Do generace nejlepších hráčů patřili Oldřich Novotný, Josef Novotný, František Darius, Slávek Darius, Miroslav Hemerka, František Pýcha, Bohuslav Sháněl, Jiří Foltýn, František Foltýn, Josef Pultar, František Shejbal, Zdeněk Macoun,Václav Barva a další. František Pultar (přezdívkou „Švec“) byl též rozhodčím. Házená se hrála i v době 2. světové války, v celé republice byla určitým symbolem vlastenectví. V Rovni působil dokonce i tým žen, ve kterém hrála např. Jarmila Košťálová, Růžena Komárková (později Laksarová), Anna Shejbalová, Jarmila Pýchová (Borovcová), Marie Barvová, Božena Nováková, p. Andrlová a další. Ještě před koncem války zabrali část prostou fotbalového hřiště za Petrlovými Němci a vyráběli se zde dřevěné špalíčky na výrobu plynu pro pohon vozidel. Házená se stěhovala do areálu za sokolovnu v roce 1948, na čemž měl nemalou zásluhu p. Bohuslav Horák (nar.1920), funkcionář, který mj. psal referáty ze zápasů a ty vyvěšoval do vývěsní skříňky u Komárkovy trafiky vedle nádraží.

Ilustrační foto
Zámek si lidé prohlédnou aspoň virtuálně

Házenou V Rovni hráli i žáci a dorost. P. Sháněl se ve svých vzpomínkách mj. zmínil zápal mladých, který dokumentoval např. tím, že když jeli jednou na zápas do Chrasti u Chrudimi, měli k dispozici pouze 3 jízdní kola. Proto se hráči střídali, 3 vyrazili na kole, ostatní za nimi klusali. Po ujetí několika kilometrů zanechali kola v příkopě u silnice a pokračovali po svých. Další, kteří vyrazili po svých, doběhli ke kolům a část cesty na nich zase jeli. Takto se střídali cestou tam i zpět. V době, kdy se v Rovni hrála II a I. liga, se cestovalo po celé republice, např. do Gottwaldova, Brna, Plzně, Tábora, Ostravy apod. Jezdilo se např. na nákladním vozidle s korbou a plachtou, k sezení sloužily dřevěné lavice. Pan Sháněl vzpomínal na cestu, kdy pršelo a p. Pamánek musel holí nadzvedávat plachtu, aby voda z plachty odtékala mimo korbu. Nákladní vozidlo poskytovala firma Juta a řidičem byl p. Josef Fuksa. Pokud se jelo na zápas do Ostravy, jelo se o den dříve a v místě zápasu se přenocovalo. Později se jezdilo již osobními auty, pravidelně jezdil např. p. Miloslav Koubek z Dolní Rovně nebo p. Jindřich Vinař.

S mužstvem cestovala i řada diváků, někteří dokonce na motocyklech. Známou diváckou postavičkou byl např. Ruda Moese, který měl německý původ, se svými hláškami typu: “sas sme pichli guma“ nebo „Chemerka – satovka !“ (= střela z otočky, tzv zadovka). Mezi historicky nejúspěšnější hráče patřil František Pýcha (nar.1931), který strávil v letech 1952-54 roky základní vojenské služby v ÚDA Praha (dříve ATK, později Dukla). Při výkonu vojenské služby se setkával v armádním areálu např. s fotbalistou Josefem Masopustem či tenistkou Věrou Pužejovou - Sukovou. V mužstvu s ním působila taková esa jako např. Jiří Vícha (později brankář a trenér reprezentace ČSSR v mezinárodní házené), Karel Budín, Artur Mašita, Josef Pluhař. František Pýcha pravidelně nastupoval v zápasech výběrů Čech a Moravy, s týmem ÚDA Praha byl v roce 1954 přeborníkem republiky, když ve finále porazili ve dvou zápasech Sokol Telnici. První utkání bylo na pořadu v Telnici 24.10.1954. Domácí i přes velkou snahu, bojovnost a povzbuzování 2000 fanoušků na soupeřův tým nabitý reprezentanty nestačili a prohráli 7:13. Stejný výsledek se opakoval o týden později i v Praze. Nabídku pokračovat v hráčské kariéře v Praze po skončení vojny nemohl F. Pýcha akceptovat, neboť po smrti otce se musel vrátit na rodný statek v Rovni. V Moravanech skončil oddíl házené svou činnost dříve a někteří hráči přešli do Rovně (např. Josef Malý, bratři Kratochvílové a další).

Do poslední generace hráčů patřili v Rovni např. Pavel Fidrhel, Karel Kučera, Karel Hampl, Josef Přibyl, Emil Čermák, Broňa Morávek, Kareš aj. Pan Sháněl vzpomínal mj. i na zápasy Rovně proti krajským výběrům Libereckého kraje a Náchoda. Na postup přes Varnsdorf po vítězstvích 12:5 u nich a 22:3 doma a pak přes Náchod na závěrečný turnaj Mistrovství republiky v Gottwaldově. Zde Roveň po dvou vítězstvích skončila na 5.místě z 10. účastníků, hrála zde např. mužstva OKD Ostrava, Petr Cinger Ostrava, Ikar Hradec Králové, ATK Praha, Sokol Telnice. Úspěch měla Roveň i v boji o účast na Spartakiádním turnaji. Zápas s Telnicí Roveň vyhrála doma o 2 góly, odvetu u nich prohrála rovněž o 2 góly. Nastavovalo se, gól však nepadl. O postupujícím rozhodoval los. Losování se zúčastnil František .Pultar. Rozhodčí hodil minci, která se odrazila o strop a dle dopadlé mince by postupovala Telnice. F. Pultar nesouhlasil, losovalo se znovu a štěstí přálo Rovni, která tím pádem postoupila na závěrečný turnaj do Prahy. Pan Sháněl vzpomněl i to, že mladí Roveňáci, včetně házenkářů zašli ve své době občas do hostince U Petrlů na křižovatce v Dolní Rovni, který tehdy provozovali Noskovi, kdežto starší generace navštěvovala protější hostinec U Konvalinů. K tomu, že se hráči i diváci házenou neskonale bavili, přispívaly i různé sázky, třeba o „štamprlata“ griotte, které poručil p. Adolf Dyntar, pozdější předseda JZD v Dolní Rovni. A o co třeba v sázkách šlo ? Například o to, zda Franta Pýcha po rukách (s nohama nahoře) sejde ze sálu sokolovny po schodech až ven ! A světe div se (resp. pro znalé nediv se), Franta sázku vyhrál!

Nelze však nepřipomenout jednoho z nejvýznamnějších představitelů zlaté éry házené v Rovni. Byl jím Miroslav Hemerka, kovář, který byl od svého mládí platným hráčem útočné vozby Rovně a po skončení své kariéry působil u mužstva dále jako obětavý funkcionář. Měl zásluhy nejen na rozvoji házené, ale v dalších letech i kopané v Rovni. Na úkor svého volného času i rodiny se významně zasloužil o vybudování fotbalového hřiště za sokolovnou. Byl to prostě oddaný „roveňský sokol“.

Tento krátký vzpomínkový přehled jsem sepsal, jak bylo řečeno již v úvodu, v červnu roku 2010. Vznikl na základě dřívějšího vyprávění mého otce a na základě vzpomínek doposud žijících bývalých hráčů Karla Hampla, Josefa Přibyla a dnes již nežijících, hráče Bohuslava Sháněla (zemřel 2014) a bývalého funkcionáře a kulturního organizátora, pana Bohuslava Horáka (zemřel 2015). Přeji pevné zdraví všem, bude líp a zase budeme moci vyrazit ven, za sportem či kulturou. Mějme trpělivost!

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň

Koronavirus zasáhl i do života indických školáků.
Koronavirus zasáhl i do života indických školáků