Moje manželka program dne dobře znala, nemusel jsem ani použít fintu ve formě pozvání za kulturou, abych vlastně já vyrazil za sportem, který pro ni je v životě věcí zbytnou. Naopak, hned jak jsme oba zjistili, že můžeme slyšet a vidět Yvettu Blanarovičovou, k tomu ještě s doprovodem filharmonie, neváhali jsme ani minutu.

Vybavila se nám vzpomínka na její nepřekonatelné ztvárnění Lízy Doolittlové v muzikálu My Fair Lady, které jsme navštívili v Hudebním divadle Karlín v roce 1996. Energická Yvetta nás tehdy svým výkonem doslova uchvátila, když na jevišti „řádila“ podobně jako v roli malého, ale šikovného čertíka v Troškově Princezně ze mlejna. Co je však podstatnější, tehdy uchvátila nejen nás a po právu byla za roli Lízy v roce 1996 oceněna prestižní divadelní Cenou Thálie za nejlepší ženský herecký výkon. Hudební divadlo Karlín, to bylo rovněž místo posledního profesního působení známého filmového fotografa Jaromíra Komárka z Dolní Rovně.

Jaromír Komárek pracoval na všech známých filmech Miloše Formana, jmenovat namátkou lze Lásky jedné plavovlásky, Konkurs, Hoří, má panenko, Amadeus, Valmont. Miloš Forman o něm prohlásil: „Mirek Komárek byl tím nejdiskrétnějším pirátem na filmové scéně. Jak to dělal, Bůh ví, ale on to v tý kameře měl vždycky tak, aby Vám to vyrazilo oči.“ Pracoval mimo jiné i na pohádce Tři oříšky pro Popelku, filmech Všichni dobří rodáci, Návrat ztraceného ráje, seriálech Třicet případů majora Zemana, Malý pitaval z velkého města, ve kterém si střihl i jednu vedlejší roličku, na trilogii o rodině Homolkových a mnoha dalších. Práce pro karlínské divadlo ho naplňovala až do té doby, než v Praze přišla v roce 2002 velká voda, která nádhernou budovu neušetřila, výrazně poničila a zároveň z důvodu nutné rekonstrukce na několik let uzavřela.

Po skončení koncertu jsem měl štěstí osobně pohovořit s úžasnou Yvettou Blanarovičovou. Byl jsem velice mile překvapen, že si na fotografa Jaromíra Komárka, který pocházel z Dolní Rovně, dobře pamatovala. Věnoval jsem jí při té příležitosti publikaci určenou pro příbuzné, přátele a dobré známé pana Jaromíra Komárka, která spatřila světlo světa v roce 2010 a mapuje život tohoto fotografa, jenž zemřel v nedožitých dvaasedmdesáti letech v květnu roku 2005. Letos uplyne neuvěřitelných patnáct let od jeho odchodu tam někam nahoru, kde se v nebeské umělecké sekci určitě setkává se svými přáteli, mezi které patřili Miloš Forman, Miroslav Ondříček, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík a mnoho dalších nezapomenutelných osobností.

A basketbalový tým Pardubic? Jedním ze současných základních stavebních pilířů týmu je Viktor Půlpán, rodák z nedalekých Holic, který s tímto sportem začínal pod vedením trenéra Ing. Pavla Welsche právě v tomto městě. Potěšením pro nás všechny příznivce sportu z Holicka je i fakt, že právě Viktor jde ve šlépějích svých starších předchůdců z Holic, bratrů Welschových. Doufáme, že by to mohl dotáhnout tak daleko jako Petr Welsch. Co však možná všichni nevíte, Viktor má ještě mladšího bráchu Marka, který je dalším basketbalovým talentem z Holic. Takže se máme zase na co těšit! Vážení čtenáři, já jsem na této akci, stejně tak jako dalších 3 757 diváků, byl, a pro vás jsem tam pár obrázků opět pořídil.

Profesionální novináři vám poskytli záběry z této akce již dříve a daleko krásnější, ale nevadí, kdo chce a dočetl do konce, může se rozhodnout, zda si je prohlédne. A kam vyrazíme příště? Okresní fotbal to ještě nebude, takže se možná manželka dočká, že v roli prarodičů opět vyrazíme na pěknou pohádku do Holic, na ochotnické divadlo do Rovně nebo dokonce na Mistrovství ČR žactva v krasobruslení do Pardubic. Už dnes se těším, fakt!

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň