Ve Volarech se povídalo o jeho návštěvě a cestování po Šumavě a zastávce ve Volarech. Zde se mu moc líbilo a velký dojem na něj udělalo dřevěné městečko a houbaření. Před cestou na Šumavu se o ní dozvěděl od jednoho z přátel, že je zde hezky, i když je ošklivo. A to se spisovateli při této cestě splnilo. Na Šumavě bylo ošklivo, ale pro Karla Čapka to byly hezké dny. Houbaření, psaní a sbírání nových poznatků jak k dramatické tvorbě, tak k fejetonům. Vzpomínka na bloudění kolem Černého Kříže, výlet do Boubínského pralesa a na závěr Prachatice a to jak jej město již tehdy uchvátilo. Tehdejší výlet v září na Šumavu se vydařil a jak zhodnotil Volary sám spisovatel. Volary nejsou ani Češi, ani Němci. Tyrolské dřevěné město. Volaračky se nikdy nevydají z Volar, aby nerozsely své jmění z hnoje dříví do světa. Volary nemají zastoupení na mírové konferenci, Volary by měly být svým státem. Velmi zajímavá úvaha Karla Čapka, městu, které je historické stále dřevěným Tyrolskem u nás.

Velmi vhodné bylo doplnění některých fotografií Karla Čapka a zejména spisovatel Roman Kozák svými postřehy některé pasáže doplnil. Při povídání se mluvilo o Karlu Čapkovi, manželce Olze Schenflugové, velké lásce Věře Hrůzové a nechyběl ani bratr Josef. Hasanu Zahirovičovi pedagogovi a dramaturgovi v jedné osobě poděkovali zájemci o Karla Čapka potleskem.

Ladislav Beran