Krasobruslení je krásný sport, výkony všech sportovců jsou divácky atraktivní, snaha a nasazení všech závodnic maximální, umělecký dojem dokonalý. Hlavně pro nás, kteří pouhým okem nerozeznáme dvojitý skok od trojitého, axel od lutze nebo rittbergera. Potom se můžeme jen divit tomu, že zcela objektivní rozhodčí dokážou zcela perfektně a zaručeně spravedlivě jednotlivé výkony vyhodnotit.

My, fotbalem odkojení vnímáme, že fotbaloví rozhodčí to mají daleko jednodušší, hraje se na góly, a přesto, světe div se, chyby dělají a my jsme tak dobří, že to hned poznáme! Krásný sportovní zážitek může člověk prožít i na závodech žáků, tím spíše, když na závody jde s tím, že daleko víc než kde jinde platí zásada, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, což znamená, že se svými celosezónními výkony mezi elitu alespoň probojují. Musím však přiznat, že úplně nejvíc mě budou bavit a zajímat výkony a následně i výsledky žačky místního krasobruslařského klubu Michaely Heřmanové.

Název článku napovídá, že by měl promluvit alespoň náznakem o nezakutáleném jablku. Ano, je to tak, pojďme k jádru věci. Maminkou Míši Heřmanové je totiž celoživotní pardubická sportovkyně, která hraje tenis, badminton, lyžuje, běhá, závodí na kole, a nevím co ještě, ale pozor, aktivní hráčské rýhy zanechala i v ledu místního „zimního stadionu“, kde nastupovala jako urputná bojovnice útočné vozby ženského ligového týmu pardubické Tesly. Brusle pověsila na hřebík před dvanácti lety, hokejku postavila do kouta, ale řada hokejových příznivců si ještě dodnes pamatuje její jméno za svobodna, tj. Irena Vosyková.

Hrávala v úspěšné generaci Černé, Klusoňové, Padevětové, Danihelkové, Bílé či Palaščákové a dalších. Jejich trenéry byly hokejové legendy z Pardubic, jmenovat lze například pana Milana Černického, Evžena Musila staršího, Františka Vlčka či Miroslava Klusoně. Já, jako fotbalista Sokola Roveň, jsem si proti těmto holkám měl čest zahrát na zeleném pažitu, a věřte ani tam se nenechaly zahanbit. Na led jsem se jim raději v recipročně hraném zápase nepostavil vůbec. Mamka krasobruslařky Míši dnes, přestože nedávno oslavila neuvěřitelnou druhou životní pětadvacítku, stále ještě aktivně hraje fotbalovou divizi za ženský tým SK Starý Máteřov!

Táta Míši, přestože je též sportovně velice nadaný, provozuje, především fotbal, cyklistiku, dříve hokej, vše jen na rekreační úrovni. To však ničemu nevadí, potřebné sportovní geny byly předány další generaci, a Míša, která v letošním roce ukončí základní školní docházku, se pilně připravovala nejen na přijímací zkoušky na střední školu, ale také na víkendové mistrovství v Pardubicích. Účast si musela vybojovat v průběhu sezóny na jednotlivých závodech, které se konají po celé republice, namátkou v Třinci, Uherském Brodu, Brně, Praze, Orlové, Mladé Boleslavi, Ostravě, Českém Těšíně i v dalších městech. Náročný sport. Představte si, že v sobotu se jede krátký program, v neděli volné jízdy. Pokud jsou závody ve vzdálenějším městě, je nutné vyrazit již v pátek, návrat je v neděli večer. Často si kladu otázku, zda to nemají třeba hráči hokeje jednodušší. Na ledě mají třetí opěrný bod v podobě hokejky, v zápasech hráči dostávají daleko větší herní minutáž na ledě a mají tudíž daleko větší prostor ukázat co umí…I velkou chybu v hokeji lze ještě napravit, kdežto u krasobruslení i malá chybička může znamenat výrazný propad v celkovém pořadí.

Na dotaz, jak vidí mamka ambice Míši na tomto mistrovství, odpověděla: „V loňském roce se Míša na MČR probojovala v kategorii žaček také, potkala ji však velká smůla v tom, že musela startovat se zafixovanou zlomeninou zápěstní kosti. Týden před letošními závody ji skolila menší viróza, musela omezit přípravu. Nyní je fit a všichni doufáme, že dokáže právě na tomto závodě prodat vše co umí, jak v krátkém programu, tak ve volných jízdách. Umístit se chce Míša samozřejmě co nejvýše třicetičlenného startovního pole, stojí však pevně na zemi, neboť konkurence v této kategorii je obrovská. Ale všichni kolem víme, že daleko důležitější než výsledek těchto, byť prestižních závodů, bude úspěch u přijímacích zkoušek na SŠ. Krasobruslení je dřina, tréninky jsou šestkrát týdně a závod to je pro každého třešničkou na dortu."

Pravda, konečné výsledky nejsou to nejdůležitější, mladí aktivní sportovci získávají neocenitelné zkušenosti, návyky i smysl pro zodpovědnost a samostatnost, to vše se hodí do jejich dalšího soukromého života. Rodiče i my ostatní návštěvníci se na ně jdeme podívat, prožíváme s nimi i tu potřebnou trošku adrenalinu, zapamatujeme si jména těch nejlepších a v příštích letech budeme pozorně sledovat, třeba na televizní obrazovce, kdo z nich to v tomto krásném sportu dotáhne až na samotný vrchol.

Vážení sportovní přátelé, přidávám také pár obrázků z archivu Míši. Foto s trenérkou, bývalou úspěšnou krasobruslařkou Barborou Úlehlovou, s reprezentantem Tomášem Vernerem, foto mamky na fotbale a společně s bývalou hokejovou spoluhráčkou Lenkou Klusoňovou. Přejeme mnoho, nejen sportovních, úspěchů!

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň