„Nyní jsem se z odstupu k této práci vrátil a dokončil ji monumentálními portréty a exteriéry,“ uvedl autor.

Domov osvícení vzdává hold

Irena Válová v brožuře vydané k této výstavě píše: Ondřej Kmošek nemusel své objekty hledat. V ústavu pro choromyslné na východě Čech, nově v domově uživatelů sociálních služeb, byl po studiích v Praze zaměstnán. Osvícené, tedy někdejší chovance svého oddělení začal portrétovat před dvaceti lety. Nyní dílo dokončil, když k portrétům uživatelů sociálních služeb domaloval portréty vychovatele, ředitele, kuchaře, skladnice, obrazy některých místností a exteriéru zařízení. Význam jeho osobní zkušenosti se ukázal jako mimořádný. Jak práce pokračovaly, přestávalo být pro diváka zvenčí zjevné, kdo je kdo. Naopak začínalo být jasné, že všichni tito titáni lidství se spolu ocitli v jedné časové smyčce, v jednom časoprostoru, ve vzájemné závislosti a v souručenství navždy kdesi mezi světy, kam my nedohlédneme. Ondřej Kmošek svými portréty ani jednu stranu neadoruje, jejich význam nezveličuje, nevyvolává otázky, co nemají odpovědi, nýbrž je předkládá jako fakt, jako svědectví. Kmošek jen řemeslně vzdává hold osazenstvu jednoho ústavu ve smyslu „tito všichni tam tehdy byli“, což ze slova „jen“ činí slovo „unikát“.

Ondřej Kmošek, Irena Válová