Čas kateřin

Dle titulku by se mohlo zdát, že budu psát o svátku svaté Kateřiny, který je uvedený v kalendáři až 25. listopadu. Mým tématem jsou ale Dušičky.

U nás doma na mé rodné Moravě se tomuto svátku neřeklo jinak než svátky Všech svatých. Zkrátka na Vše svaty se každý rok u nás doma chystala sváteční výzdoba hrobů. Můj děda František, vyučený košíkář, upletl oválný košík s dlouhou rukojetí. Ten, vždy několik dní před tímto svátkem vzpomínek na zesnulé, naši odvezli úsobrnskému zahradníkovi panu Tomšovskému, aby ho nazdobil rostlými květinami. V předvečer samotného svátku ho otec na kole zavezl na hřbitov v Jaroměřicích na náš rodinný hrob, kde odpočívají mí praprarodiče a můj děda František s babičkou Ludmilou, která odešla z pozemského světa v roce 1945, takže jsem ji bohužel nezažil.

Vedle toho košíku naši dávali na hrob dvě vázy s tradiční podzimní květinou, které se u nás doma neřeklo jinak než kateřena. Mama je pěstovala na zahrádce, a právě na podzim na konci října je ustřihla od kořene a připravila je do vázy.

Hodně dlouho jsem nevěděl, že správný, a tudíž odborný název této dušičkové květiny je chryzantéma neboli také listopadka.

Jak jsem se dočetl, chryzantéma patří do rodu Chrysanthemum a čeledi Asteraceae. Tento rod se skládá z přibližně 30 různých druhů trvalých květinových rostlin, které pocházejí z Asie a severovýchodní Evropy. Slovo chryzantéma pochází z řeckých slov „zlatý“ (khrusos, „zlato“) a „νθέμο“ (anthemon, „květina“).

Převážně bílé chryzantémy dojatě zářily na našich hrobech v krásně nazdobených vázách. Nejednou je však v těchto dnech sežehl mráz a jejich krása byla ta tam.

Kromě našeho rodinného hrobu otec vždy zavezl kytku i na hrob svému bratrovi a mému kmotrovi Frantikovi, který odpočívá na hřbitově v Úsobrně.

xxx

Dnes přikládám věneček a zapaluji svíčku také u hrobu mého bráchy Jeňi a nezapomenu se zastavit u hrobu mé tety, které se u nás doma říkalo Mařa a kterou jsem měl velmi rád. Byla nejstarší dcerou mého dědy Františka, který nás opustil, když mně bylo rovných deset let.

Jak to už bývá, dušičkové období se vyznačuje sychravějším počasím, kdy navštěvované hřbitovy jsou mnohdy zahaleny bílým mlhavým závojem. Vzpomínám si, že v tento čas, než jsme vyrazili na hřbitovy, jsem si poprvé před nastávající zimou navlékl spodky, neboť už prostě byla venku zima.

Pavel Kyselák