Jako venkovský člověk občas zajdu do místní restaurace za sokolovnou na dva, tři točené Rychtáře. Sem tam člověk něco zaslechne, sem tam se něco dozví ze života v obci. Zajímavou pro mě byla informace, že nadějný hráč TJ Sokol Roveň, Jakub Shejbal (nar. 1999) přestoupil do Prahy a kope I.B třídu. Další informací bylo to, že tento fotbalista ročníku narození 1999 nastoupil za reprezentaci NSR z roku 1966. Pokud se vám zdají tyto informace drobet zmatené, čtěte dál.

S Jakubem jsem na dálku udělal krátký rozhovor. Abych ještě uvedl věc na pravou míru Jakub Shejbal není v příbuzenském stavu s Honzou Shejbalem, který hraje ligu za Teplice. Jeho děda Pavel hrál hokej za Stadion Liberec, fotbal též za Liberec a potom za Roveň a Dašice. Stejně tak táta Jakuba Pavel hrál fotbal za Roveň a především za Dašice. Příjmení Shejbal v Rovni? To je podobně jako třeba Novák v celé republice…

Jakube, kam se posunula tvoje fotbalová kariéra, kde a proč aktuálně válíš?

Tak, pokud tomu můžeme říkat kariéra, tak ta momentálně zažívá pomalé znovuzrození, protože částečně z důvodu pandemie, ale hlavně z důvodu tvrdohlavosti a nerealizovatelných přestupních podmínek ze strany Rovně, jsem nějakých 17 měsíců fotbal nehrál a až letos v březnu jsem po téměř roce a půl odehrál své první mistrovské utkání.

A kde?

V Praze – Bohnicích, kam jsem se koncem minulého roku přestěhoval z fakultních kolejí na studentský byt a to doslova hned vedle místního hřiště. A jak jste již zmínil, hrajeme zde 1.B třídu, skupinu A, v Praze.

Pokud jde o druhou informaci, můžeš ji našim čtenářům vysvětlit, o co šlo a jak se to seběhlo?

Seběhlo se to tak, že po našem posledním přípravném zápase před jarní částí sezóny, tak k nám do kabiny přišel jeden neznámý muž v obleku. Představil se nám a oznámil nám, že německá produkce bude v Česku natáčet životopisný dokument o Franzi Beckenbauerovi a že hledá kluky fotbalisty, mezi 20-35 rokem, kteří by si v tomto filmu zahráli komparzisty. Nakonec si z týmu vybral mě, který jsem hrál spoluhráče Franze, Němce Karla Heinze Schnellingera a ještě dva mé spoluhráče, kteří však hráli Angličany. Následně během dubna a na začátku května jsem měl 6 natáčecích dní, trvajících 12-14 hodin a natáčeli jsme různé scény do filmu, na různých místech a stadionech. Byl to ohromný zážitek a zkušenost. Jen škoda, že jsem tam neměl i nějaké to mluvení. ?

Kde a jak natáčení probíhalo, co bys k tomu sdělil zajímavého?

Každý z těch natačecích dní měl 12 pracovních hodin a vždy začal srazem ve Studiích Barrandov. Čtyři ze šesti dní to bylo ve 4:30 hodin ráno, takže jsem musel vstávat přibližně ve 2:45 hod., abych se tam nočními spoji včas dostal. Ve studiích jsme se ohlásili, otestovali na covid, zašli do kostymérny pro kostým a následně do maskérny, kde nás upravili. Jakmile jsme byli všichni komparzisté připravení, přejeli jsme společným autobusem na natáčecí místo, kde jsme celý den natáčeli různé scénky do filmu. Konkrétně jsme postupně natáčeli v sokolovně v Riegrových sadech ve Vinohradech, na stadionu Juliska, ve slávistické Sinobo Areně, na stadionu v Příbrami a poslední den ve sportovním centru v Nymburku. Natáčení byl ohromný zážitek a zkušenost. Jelikož to byl německý film a německá produkce, tak jsme tam měli svého překladatele, který byl zároveň pravou ruku režiséra, takže jsme se řídili zejména jeho pokyny. Být v přímé konfrontaci s filmem, režisérem, samotnými herci bylo super, jen upřímně, samotný režisér mi přišel trochu ,,zvláštní podivín“, ale to prý jsou všichni ? a bohužel celá produkce ty samotné dny neměla moc dobře naplánované a promyšlené, spoustu věcí vymýšlela přímo na místě, předělávali scény, měnili herce v nich a chovali se chvílemi velice spontánně a myslím si, že kdyby si vždy to natáčení třeba den předem trochu promysleli a naplánovali, tak jsme tam ve výsledku mohli ušetřit třeba 2-3 hodiny z každého natáčení, které jsme tam volně pročekali. Jinak to byl velice příjemný zážitek. Samotný film se bude vysílat někdy příští rok pouze na internetu, tak jsem zvědavý, jestli tam někde budu i vidět. ?

Prozraď své úspěchy a ambice golfové…

V golfu se mi poslední 2-3 roky velice daří. Jsem rád, že se mi hra zatím drží a hraji pěkné výsledky. Letos jsem hrál zatím dva turnaje, jeden na 4 dny (2. místo z 90 hráčů) a druhý jednodenní (1.místo z 39 hráčů), takže zatím veliká spokojenost. Minulý rok byl pravděpodobně nejlepší v mé kariéře, kdy jsem zahrál a překonával několikrát své osobní rekordy, vyhrál pár turnajů, mezi nimi i Mistrovství klubů. Na závěrečném turnaji mistrů, kde hráli právě mistři svých klubů v republice, tak jsem celkově skončil devátý, což byla úplná bomba. Co se ambicí týče, samozřejmě bych chtěl hrát co nejlépe a být stále lepší a lepší, abych si jednou mohl zahrát i nějaké větší a prestižnější turnaje a kdo ví, třeba jednou dostal i nějakou sponzorskou pozvánku, na nějaký prestižní profesionální turnaj. Ale upřímně, vím, že k tomu je potřeba spousta dřiny, úsilí, tvrdé práce a času, který však já momentálně moc nemám.

Poslední otázka, co v současné době profesně děláš, kde bydlíš a myslíš, že se ještě někdy vrátíš hrát fotbal do Rovně?

Momentálně mám přerušené studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze a tedy pracuji, konkrétně na Praze – Smíchově v golfové firmě. Momentálně ale usiluji, abych se na fakultu vrátil a od října mohl zase studovat a dokončit své bakalářské stadium. A následně navázat a vystudovat studium magisterské. Jak jsem již zmínil v první otázce, bydlím na Praze 8 – Bohnice, v celkem klidné a příjemné lokaci a s fotbalovým hřištěm za oknem, takže vše, co si jen mohu přát ? Co se návratu do Rovně týče, to bude trochu komplikované. Upřímně rád bych se jednou vrátil, dokonce před těmi 4 lety, když jsem šel studovat do Prahy, byl takový i původní plán a dohoda s bývalým předsedou fotbalu v Rovni, že v momentě až dostuduji, tak když se navrátím žít a pracovat na Pardubicko, tak se vrátím hrát fotbal za Roveň. Bohužel tato dohoda obsahovala i další věci, které však byly porušeny, ze strany bývalého předsedy Rovně. A ačkoliv fotbalu v Rovni fandím a sleduju ho, stejně tak mám rád i kluky z týmu a v neposlední řadě bych chtěl i splnit i přání svému dědečkovi, aby mě zase jednou viděl hrát v Rovni, tak toto porušení naší dohody beru jako zradu, kvůli které jsem skoro rok a půl nehrál fotbal a u které jsem si říkal, že za Roveň nějakou chvilku hrát rozhodně nebudu. Každopádně ano, mám v plánu se jednou vrátit do Rovně, ale bohužel nebude to nejspíše dříve než za 3-4 roky, protože momentálně žiji v Praze a mám v plánu zde dostudovat. Co se bude dít dál, to je ve hvězdách.

Jakube, dík za odpovědi, ať se ti vše daří a vychází dle tvých představ.

Mnohokrát děkuji.

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň