Moje sportovní i tělocvičné začátky jsou spjaty s fotbalem. Kopaná přišla až později. Když jsem přišel na chuť sněžným vločkám a zamrzlé vodě, přibral jsem si hokej. Když jsem dorostl do jinošského věku a hormony začaly cloumat mojí postavou, dostalo se do mého zorného pole plavání.

Reklama, přelom 19. a 20. století
RETRO: Je libo šálek? Voňavá náhražka zrnkové kávy dobyla české kuchyně

Na rozdíl od jarního a podzimního fotbalu se plavání provozuje převážně v létě, kdy hadříků na slečnách není tolik. Tak se dá přesněji definovat "kvalita" dívek. Jednou, takhle kolem poledne, jdouce křoupajícím sněhem, s mrznoucími prsty na rukou a od vody táhnoucím zimním větrem jsem TO uviděl. Za prosekaným ledem jsem v mrazivé vodě viděl plavce. Zimní plavci-otužilci se jim říkalo. Byl jsem udiven. Není to nebezpečné? Není to proti lidské přirozenosti? Není, řekl mi lékař-kamarád. A je to zdravé, dodal.

Focení je velkým koníčkem Hany Bedzírové.
Lidé kolem nás: Vážky, psi a pavučinky... Kadeřnice nebo fotografka?

V sobotu 7. ledna jsem se na to šel podívat. Teplota vzduchu necelých 8 stupňů Celsia, teplota vody 5,8 stupňů. Na břehu fůra lidí. V plavkách či bez. Otužilci a diváci. Na lodičce vodní záchranka. U výstupu z vody ochotné ruce pomáhající otužilcům na břeh. A všudypřítomný reportér s mikrofonem. Plavci-otužilci odpovídali s úsměvem, tutam hodili pózu pro fotografy a přitom po očku pokukovali po kamarádech s teplým převlekem.

51.ročník zimního plavání v Pardubicích skončil. Tak za rok zase, ale určitě ne mezi otužilci.

Jaroslav Černý