Můj dědeček. Celé moje dětství jsme mu s maminkou psaly dopisy, posílaly fotky, dárečky, moje kresbičky. Žil v daleké Kanadě v emigraci spolu s tetou Reginou (jeho druhá manželka) a se svou stařičkou nemocnou maminkou. Jednou do roka přicházel poštou balík – dárky pro nás od dědečka. A byla tam jednou i panenka s vlasy a krásnými šatečkami, počátkem 60. let pro mě zázrak.

A pak se jednou babička a maminka rozzářily – dědeček psal, že jede do Německa pro injekce na svou nemoc a staví se u nás. Objevil se ve dveřích, vysoký, štíhlý pán s laskavým úsměvem. Brzy zase odjel, ale už to byl opravdový dědeček, dědeček, kterému jsem mohla vyprávět, i když jen na papíře, a vědět, jak se usmívá, když to čte. Maminka mi pak vyprávěla o jeho životě.

I dědečkové byli kdysi malými chlapci, kteří chodili do školy, chlapec se výborně učil, ale místo lítání po ulicích ho tatínek bral ke své práci, a tak se již na střední škole podílel na otcových vynálezech a patentech a promýšlel spolu s ním strategii a vývoj firmy. Otec si dával záležet na tom, aby jeho mladý spolupracovník byl u všeho důležitého, aby mohl v budoucnu firmu převzít.

Z kvasinského zámku.
"Buduji život na zámku, aby sem lidé chodili, měli ho rádi a vraceli se sem"

Františku Janečkovi se tato spolupráce vyplatila – mladý muž přišel s myšlenkou obohatit výrobní program Janečkovy zbrojovky o výrobu motocyklů, a tak otec a syn zahájili výrobu motocyklů vlastní značky – JAWA. Agilní mladík nelenil a z Anglie přivezl výborného motocyklového konstruktéra a závodníka Williama Patcheta, pod jehož vedením se Jawy rozjely do celého světa.

Kromě technických vědomostí a novinek se dědeček věnoval jízdě na koni, měl koně, který se jmenoval Bobby, a dokonce v disciplíně Drezura se několikrát umístil na vedoucím místě. Díky koním si našel i nevěstu – zachránil dívku, kterou unášel Stromovkou splašený kůň. A byla tady moje babička – vlastně tehdy mladá maminka - Jindřiška Stárková. Měli spolu pět dětí jako stupínky, nejstarší syn Karel byl můj budoucí tatínek. Dědeček už vyhlížel další etapu života – dohodl se s otcem a po výrobě motocyklů se vrhl na automobily. Koupil panství Solnice - Kvasiny od dědiců barona Koenigswartera a v Kvasinách hned vedle nádraží postavil továrnu na automobily JAWA, zámek Kvasiny nechal zrenovovat a upravit pro svoji početnou rodinu.

Slibně se rozvíjející podnikání přerval nástup Hitlera a obsazení Československa, kdy musel odvézt včas plány protitankového adaptéru na kanón do Anglie. Tam žil pod krycím jménem Little John, o své pravé osobě nechal rozhlásit, že zahynul při autonehodě, aby ochránil svoji rodinu. Pracoval po celou dobu pro britské ministerstvo války. Babička zůstala s dětmi a se všemi starostmi sama, ale přesto byla velmi statečná a podporovala dva ruské parašutisty ukryté v lese. Dědeček se už domů nevrátil, z Británie odjel do Kanady, podnikal ve stavebnictví a brzy za ním přijely i jeho tři děti a stará maminka.

O znovuvzkříšení kvasinského zámku se stará Soňa Klímová-Janečková
"Kvasinský zámek k jawám patří. Kdyby nebylo jaw, tak tady nejsem"

Maminčino vyprávění mi představilo dědečka v úplně novém světle – dnešními slovy bych řekla – děda byl borec. Viděla jsem svého dědečka pak ještě jednou – to už jsem studovala na vysoké škole, děda byl už velmi, velmi nemocný – po tolika letech s roztroušenou sklerózou se pohyboval jen s pomocí chodítka, ale stále byl velmi bystrý a přemýšlivý. Když se s námi loučil, řekl mi: „Až komunisti skončí a vrátí se nám majetek, tak ty ho budeš spravovat a řídit, slib mi to.“

Slíbila jsem mu to, i když jsem to považovala za dědečkovo zbožné přání. Po letech se jeho vize splnila a já si vzpomněla na svůj závazek. Už přes 30 let se o navrácenou část majetku po dědečkovi starám, zejména o zámek a lesy na Orlických horách. Doufám, že by byl dědeček se mnou spokojený.

Dědeček se už do své rodné země nevrátil, ale dožil se pádu komunistů. Zemřel v Kanadě 20. 3. 1990.

Díky jeho podnikatelskému talentu se dnes v Kvasinách rozšiřuje a kypí výroba automobilů Škoda Auto.

Mohlo by vás zajímat: v Kvasinách má svou základnu i SHŠ Foltest, každoročně tu pořádá Půtovy zámecké slavnosti 

Zdroj: Deník/Jana Kotalová