Dnešní povídání bude patřit opět talentům kumštu hudebního. V letošním roce oslaví své krásné čtyřicáté narozeniny ředitel ZUŠ Karla Malicha v Holicích, Mgr. art. František Machač. Ač mlád, jeho zásluhy na poli hudebním jsou významné, ať již jde o jeho aktivní koncertování nebo o výchovu dalších talentů.

Takže rovnou, tradiční forma dotaz – odpověď, ať se dozvíme více.

Mgr. art. František Machač III., je to takhle správněji? Připomeňte Vaše rodinné umělecké kořeny.

No, to III. je spíše taková legrace, jelikož můj děda byl František, otec taktéž. Takže s výběrem jména pro našeho prvního syna to bylo jednoduché. Co se týká hudebních kořenů, tak s hudbou začal u nás otec a popravdě si myslím, že by na tyto otázky měl odpovídat spíše on, protože skutečným motorem hudebního dění v současné době je právě on, tedy František Machač II.

Dobrá, povedu v patrnosti a obrátím se i na Františka Machače II. Františku, připomeňte roky Vašeho hudebního vzdělávání.

Od malička jsme se sestrou dost času trávili v tehdejší LŠU Hrochův Týnec, což bylo odloučené pracoviště LŠU Chrast u Chrudimi, takže přes bicí a housle jsem nakonec skončil u kontrabasu. Z lidí, kteří mě nejvíce ovlivnili, krom otce, byl Miloslav Gajdoš, profesor kroměřížské konzervatoře. Dále pak Radoslav Šašina, profesor VŠMU v Bratislavě, ale nemohu ani zapomenout na pana učitele Svatoně, ke kterému jsem docházel do houslí a vždy říkával „Frantíku, ty až dostaneš rozum, tak si v něm pochodíš“.

Již v útlém mládí jste byl uznávaným hudebníkem, který dostával zajímavé nabídky. Připomeňte, s kým a kde všude jste hrál a jakých úspěchu jste dosáhl?

V útlém věku jsem určitě nepřemýšlel nad tím, že ze mě bude profesionální hudebník. Myslím, že jsem byl normální kluk, který chtěl hrát fotbal a obdivoval veškerou zemědělskou techniku, tak jako asi všichni moji vrstevníci. Změna přišla nástupem na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži do kontrabasové třídy již zmíněného Miloslava Gajdoše. Ten mě totiž zcela převrátil život. Dokázal ze svých studentů vytáhnout, co v nich možná ani nebylo. V té době jsem byl součástí vynikající třídy a jezdilo se převážně do Německa, Polska a Maďarska na nejrůznější interpretační kurzy a soutěže. Svá studia jsem poté dokončil na VŠMU v Bratislavě u prof. Radoslava Šašiny. Při studiích se celkem dařilo i koncertovat v rámci různých uskupení (Komorní filharmonie Pardubice, Capella Istropolitana, Wiener Mozart filharmony, Bratislavští komorní sólisté apod.), takže jsem se podíval mimo okolní země třeba opakovaně do Švýcarska, Španělska, Francie nebo Dánska. Taky jsem měl možnost dvakrát hrát v Číně. Samozřejmě nemohu opomenout na své působení ve Filharmonii Hradec Králové, kde jsem působil v letech 2004 – 2012 a mohl si zahrát spoustu krásné hudby a potkat mnoho vynikajících lidí. Samostatnou kapitolou je asi kontrabasové kvarteto The Pink Elephant. Kontrabasové kvarteto The Pink Elephant je opravdu mým dítětem a jsem docela rád, že už to bude bezmála téměř dvacet let, co takhle v podstatě blbneme.

Teď mě napadá, že by bylo dobré něco k našemu výročí uspořádat v Rovni. Od kdy působíte ve funkci ředitele ZUŠ?

Ředitelem ZUŠ Holice, dnešní ZUŠ Karla Malicha, jsem od srpna 2012, takže letos vedu tuto instituci již desátým rokem. Myslím, že za těch deset let se mnohé povedlo, ale zároveň je to stále více zavazující tu uměleckou laťku udržet z mého pohledu na pozoruhodné úrovni. Určitě to, ale není jen má zásluha. Momentálně tam máme skvělý kolektiv a všichni si toho moc vážíme.

Kolik talentů, které prošly pod Vašima rukama, to již dotáhlo někam výš?

Jelikož působím ještě od roku 2009 na konzervatoři v Pardubicích, tak možná zmíním spíše tyto studenty. V letošním roce u mne dokončuje svá studia osmý absolvent a zároveň každý z nich úspěšně vykonal zkoušky na vysokou školu, takže to dotáhli všichni výš. Nicméně z mých absolventů musím jmenovat Petra Pavíčka a Ondřeje Sejkoru, kteří na kontrabas hrají opravdu mimořádně dobře. V současné době na konzervatoři u mne studuje devět žáků a věřím, že všichni to dotáhnou někam výš :)

A nyní k talentům roveňským. Můžete je za svou pedagogickou éru vyjmenovat a stručně k nim dodat něco navíc?

Vyjmenovat je mohu, ale je to především zásluha mého otce a sestry, kteří jim dávali ty první krůčky a dovedli je nadchnout pro hudbu. Petr Pavíček – kontrabas (JAMU Brno – nedokončil) koncertní umělec učitel ZŠ Staňkova Pardubice Tomáš Pavíček – trombón (HAMU Praha) – učitel ZUŠ Karla Malicha Marek Pavíček – klarinet (JAMU Brno) – učitel ZUŠ Karla Malicha, stálá výpomoc Filharmonie Hradec Králové Vojtěch Kopa – trubka (Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž) Iveta Honzů – lesní roh (Konzervatoř Plzeň) Kamil Pecina – bicí nástroje (Konzervatoř Pardubice) Lucie Slezáková – trombón (Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž) Eliška Kopová – housle/lesní roh (Konzervatoř Pardubice) Pavel Slezák – trombón (Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž) Petr Slezák – trubka (Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž)

Kdo z nich má na to dotáhnout to nejdál?

Bude záležet jen na nich, ale sourozenci Pavíčkovi nebo i Eliška Kopová jsou už dnes profíci.

A co František Machač IV.?

Těžko říct, a opět to bude záležet jen na něm, ale potenciál tam je obrovský, stejně jako u Elišky a Matouše. Zatím jim dopřáváme dostatek volnosti tak, aby na dětství vzpomínali s láskou.

Žijete v Dolní Rovni, respektive v Horní Rovni. Chodil jste zde do ZŠ. Co pro Vás tato obec znamená? Co se u nás dělá dobře a co by se mohlo dělat líp?

Já tedy vždy říkám Roveň i Litětinám a Komárovu, ale snad tím nikoho neurážím. Znamená pro mne mnoho a jsem rád, že jsem jeden z nositelů hudebních tradic našich předchůdců jako byl František Kovaříček, Josef Schejbal, Rudolf Beránek nebo Vlastimil Svatoň. Myslím si, že co se týká klimatu na žití, nemáme si na co stěžovat. Spolkový a kulturní život je na velmi slušné úrovni, mnohé vesnice i možná města nám mají co závidět. Někdy mě sice trošku připadá, že je tak říkajíc „přehasičováno“, ale je to momentální módní trend a je potřeba podporovat jakoukoliv aktivitu, která se týká především dětí. Školka a škola fungují výborně, a jak škola zvládala online výuku, tak to tedy klobouček.

Věci, které mě trošku mrzí? Jsou asi tři: 1) Personální obsazení farnosti 2) kaplička Panny Marie – na Prašce – její stav !!!! 3) stav opony v sokolovně.

Nedá mi to a ťuknu i na téma sport. Připomeňte Vaše aktivní sportování i to, jaký máte vztah ke sportu. Vím, že na koncertech kontrabasů jste občas natáhli i dres hokejový….

Jako kluk jsem především hrál fotbal. V současné době, pokud to počasí dovolí, tak pravidelně běhám, jezdím na kole nebo v zimě lyžování nebo brusle. Jelikož se snažím udržovat i v dobrém stavu, nejen náš dům, tak ke sportům bych zařadil i zednické a dřevorubecké práce nebo práce na zahradě. Jsem sice fanouškem pardubického hokeje, ale už jsem tam nebyl možná deset let.

Přikládám pár obrázků, na kterých pozorný čtenář objeví Františka Machače II., III., IV., dále i sestru Františka, rovněž i jeho manželku. No a samozřejmě některé z výše uvedených talentů z dolní Rovně. Děkuji za odpovědi, přeji, ať se vše daří a nechť talentovaná hudební mládež roste v Rovni i na celém Holicku jako houby po dešti!

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň