V závěru minulého tisíciletí, nebyly běžně dostupné drony, tak jako jsou nyní. Pohled z výšky několika desítek metrů na Dašice, byl tehdy rozhodně unikátní a do té doby nevídaný. Ale už tenkrát, před necelým čtvrtstoletím, měli jsme u nás ve městě svého aviatika, který se jako velký orel vznášel se svým rogalem nejen nad dašickými ulicemi, ale mnohem dál, daleko za hranice svého rodného mlynářského hnízda. Ano, dašický aviatik Tomáš Klásek. Pardubice mají svého inženýra Kašpara, my máme svého mlynáře Kláska.

Velká pardubická po roce 1920.
FOTO Z HISTORIE: Velkou pardubickou zná celý svět. Jak se zrodila legenda?

Vznikaly sice problémy, že po mlynářově přeletu nad výběhem drůbeže přestaly leckomu nést slepice čiutekly kozy, ale za ty fotografie, které při svých průzkumných přeletech pořídil, za ty to rozhodně stojí.

Můj dávný přítel, Vláďa Mádl, ten je také odvážným průkopníkem a učitelem letectví na tomto bláznivém stroji. Rád mně při společný sezeních opakoval, že mu vždy před cestou do oblak jeho babička kladla na srdce: Ládine, leť pomalu a nízko! Mohu potvrdit, že kamarád je zatím celý, i když pochopitelně, letět pomalu a nízko asi nejde.

Poděkujme panu Kláskovi za mnohé cenné fotografické skvosty, které s nasazením svého vlastního života pořídil.

Vladimír Stibor