Pohybovým studiem HROCH působícím v DDM BETA Pardubice prošlo tisíce dětí a mladých lidí. Někteří již dospěli a začali zajímavou pracovní kariéru. Oslovili jsme s pár otázkami Davida Kopeckého, který je kouzelníkem, tanečníkem, moderátorem a je od dětství spjatý s DDM BETA.

Davide, v posledních letech Vás známe ze spolupráce s DDM BETA jako kouzelníka a moderátora. Pokud ale víme, Vaše společná historie s DDM je mnohem delší. Kdy jste se poprvé v DDM ocitl a jak na svoje začátky vzpomínáte?

No tak to už nějaký ten pátek bude :D Začínal jsem zde jako úplně malý kluk, ještě se svou maminkou, na cvičení u Míši Vébrové. Odhaduji, že mi mohly být tak 3-4 roky. Poté jsem v pěti letech přešel, už jako “velký” kluk, do taneční skupiny H5C k Markétě Buderové, kde už jsem tančil sám. Takže letos to bude neuvěřitelných dvacet let, co jsem poprvé přišel do DDM BETA. Začátky mám tak trochu v mlze, ale vzpomínám si, že mě to neskutečně bavilo. Občas jsem odcházel naštvaný, neboť jsem nedokázal v placce sebrat bonbón ze země, ale jinak to bylo fajn a rozhodně bych neměnil.

Setkáváte se doteď s některými lektory nebo kamarády z kroužku? Vzpomínáte na společné úspěchy?

Pardubice jsou malé město, takže mám pocit, že na lidi z Hrocha narazím každý den. Nicméně mám pár lidí, se kterými se dodnes intenzivně bavím a potkáváme se. Mimo to máme většinou jednou, dvakrát do roka sešlost celé party, což je neskutečně fajn. Dokonce se s některými potkávám i pracovně např. na jevišti Východočeského divadla. Z lektorů se stále vídám s Markétou Buderovou, teda většinou u mých rodičů na grilovačce, ale rozhodně jsme neztratili kontakt.

Zrovna nedávno jsme vzpomínali, kolik společných úspěchů máme za sebou na to, jak jsme byli malá taneční skupina. Bylo to rozhodně tím, že jsme se tomu věnovali na tisíc procent. Nikdo z nás neměl nic jiného než školu a potom tréninky či soutěže. Shodou náhod jsem zhruba před měsícem, při rekonstrukci domu, objevil krabici s medailemi a musím říct, že jich bylo fakt hodně.

Muž z Pardubicka vylákal z lidí 52 milionů. Ilustrační foto.
Obří podvod na Pardubicku. Muž sliboval vysoké úroky, od lidí vylákal 52 milionů

Kdy jste začal prohlubovat svoji zálibu ve světě kouzel a kdy převážila nad tancováním?

Moje vášeň pro kouzla se probudila už zhruba v 8 letech, kdy jsem dostal malou kouzelnickou sadu. Ale jako malý kluk jsem tomu nevěnoval moc velkou pozornost. Postupem času, čím jsem byl starší, se ten zájem prohluboval. Pamatuji se na své začátky, kdy jedni z prvních diváků, krom rodinných příslušníků, byly právě děti z Hrocha. Od mých třinácti let snad každý věděl, že kromě tancování dělám kouzla. Takže jsem většinou na hroších párty vystupoval se svým představením. Dodnes si pamatuji na velkou párty, kterou moderoval Ondra Vodný. Představte si, když je vám zhruba 13-14 a z ničeho nic stojíte na pódium a kouká na vás několik stovek tanečníků a všichni křičí vaše jméno a chtějí vidět vaše nové kousky. Musím říct, že to byl nepopsatelný zážitek. Dlouhou dobu tanec a kouzla šlo kombinovat. Ale čím více jsem začal vystupovat na různých akcích, tak jsem narážel na nedostatek času. A jelikož jsem nějak tušil, že tancováním se úplně živit nebudu, tak jsem v určitou dobu udělal razantní rozhodnutí a s tančením jsem skončil. Důvodem byla má neustálá absence nejen na trénincích, ale i na soutěžích a nechtěl jsem, aby kvůli mně stále dělali náhradní postavení. Musím říct, že to rozhodnutí bylo asi jedno z nejtěžších, co jsem ve svém životě do té doby udělal. Představte si, že od třech let chodíte jednou až dvakrát týdně za stejnou partou lidí, za stejnou trenérkou, na stejné místo a najednou řeknete „od příštího týdne konec“. Dodnes žiji z toho, co jsem se za ty roky v Hrochu naučil. Vlastně tanec jsem neopustil. Dnes pravidelně tancuji a hraji v několika inscenacích pardubického divadla.

Jaké jsou právě teď Vaše plány a čím nejvíc žijete?

Aktuálně nejvíce žiji prací. Mám to obrovské štěstí, že můj koníček je zároveň mou prací. Plánů je dost! Na podzim opět pojedu tour po divadlech a kulturních domech s mým představením pro děti. Připravuji výpravnou show, která by měla být opravdu nabitá tou nejlepší magií, kterou diváci kdy viděli. Zároveň mě čeká velké množství představení, ať už na narozeninových oslavách, tak i na svatbách, firemních akcích… no, je toho dost a jsem za to neskutečně vděčný.

Nová kniha Cesta k modernímu městu. Pardubická architektura v letech 1882–1945
Historici se vydali do pardubických ulic. Teď vyprávějí poutavé příběhy domů

Kde berete inspiraci pro svůj další profesní vývoj?

V dnešní době je internet zlatý důl, ale i ten má své omezení, takže za magií cestuji. Po celém světě jsou různé semináře, festivaly, kam se dá přijet a zase se něco naučit. Zrovna včera jsem si koupil vstupenky na festival v anglickém Blackpool na rok 2025. Zároveň cestuji po samotných představeních jednotlivých kouzelníků. Ono je dobré vidět, jak mají postavenou show například španělští kouzelníci. Letos v lednu jsem se vydal podívat do Las Vegas, abych shlédl ty nejlepší kouzelníky světa včetně ikony Davida Copperfielda. Málokdo ví, že stále vystupuje zhruba dvakrát až třikrát za den šest dní v týdnu. Musím říct, že to byla neskutečná nádhera.

Máte nějaké „svoje“ unikátní kouzlo?

Jak se to vezme. Úplně unikátní své kouzlo nemám. Kdybych ho měl, tak jsem milionář. Nicméně mám své unikátní rutiny/triky. Kombinuji několik triků dohromady a z toho vznikne vždy něco nového. Takže pro diváka to vypadá jako unikátní kouzlo. Můžeme tedy říct, že mám svá unikátní kouzla, ale samotnou rekvizitu jsem ještě nevymyslel.

Z natáčení filmu Neslyším ničeho.
Poslední klapka v Pardubicích. Film Neslyším ničeho míří do střižny

Kde můžeme Vaše kouzelnické umění v nejbližší době vidět?

To záleží, kdy tento rozhovor vyjde :D Vstoupení mám dost, ale hodně z nich je soukromých. O veřejných vystoupeních informuji na svých sociálních sítích. A třeba zase společně s Betou něco vymyslíme.

Autorka rozhovoru: Iveta Zemanová