„V domovských Pardubicích jsme tuto akci vzhledem k stále hrozícímu riziku nakažení nemocí covid-19 dělat nechtěli. Dlouho to vypadalo, že to kvůli epidemiologické situaci ani nepůjde. Pak se znovu opatření rozvolnila, ale do poslední chvíle jsme pro změnu nevěděli, kolik diváků se křtu bude moct zúčastnit,“ konstatoval kapelník skupiny Marien Vít Troníček.

Když už se schylovalo k tomu, že padne volba na park v Heřmanově Městci, přišla lokální blesková povodeň. Najednou bylo potřeba hledat nové místo. Tehdy si prý baskytarista Petr „Feďas“ Opočenský vzpomněl na dobu, kdy v „Heřmaňáku“ chodil na brigádu do zdejšího letního kina, které se nachází v areálu autokempu Konopáč. Hurá! Sláva! Domluveno…

„Byli jsme moc rádi, že ke křtu vůbec mohlo dojít. Tím, že jsme zvolili venkovní akci pod širým nebem, jsme se snažili minimalizovat riziko nákazy koronavirem. Přece jen jsme v této době nechtěli nikoho ohrozit,“ podotkl Vít Troníček.

Nastal den D, neděle 2. srpna, 19 hodin. A neskutečný liják. „Vlastně vůbec nevíme, co ty lidi přivedlo k tomu, aby přišli. Pokud sledovali předpověď počasí nebo viděli, jak prší, tak jim muselo být jasné, že to do začátku koncertu nepřestane. Naštěstí se však neotočili na podpatku a zůstali v areálu s námi. A vytrvali v hledišti i přes ten šílený déšť. Klobouk dolů před nimi! Je vidět, že máme opravdu výjimečné fanoušky,“ prozradil kapelník skupiny Marien.

„Už jsme zažili pár průtrží mračen, ale to se nám pak publikum trošku rozprchlo. V neděli večer ovšem většina zůstala sedět,“ vzpomínal Vít Troníček a přiznal, že kdyby sám nestál na pódiu, asi by v takovém lijáku prý v publiku nevydržel. „Je vidět, že naši příznivci nejsou z cukru,“ dodal frontman skupiny Marien.

Na druhou stranu je pravda, ze původní význam křtu je „obřad očištění vodou“. A v neděli večer to po něm vypadalo, jako kdyby snad všichni, kdo v areálu vydrželi, prošli přírodním koupalištěm.

„Když má kapela v repertoáru tolik písní, kde se zpívá o dešti nebo o vodě, tak se není co divit, že voda hrála při této akci takovou roli. Ale brali jsme to sportovně. Koncert jsme si užili i navzdory počasí a asi na něj dlouho nezapomeneme. Při žádném jiném jsme takhle nezmokli,“ usmívala se jedna z návštěvnic křtu, který měl opravdu velmi specifickou atmosféru.

„Ani nevím, jestli takové zážitky jsou jenom o muzice. Možná je to o úplně něčem jiném,“ přemítal Vít Troníček. „Folkové publikum je prostě vždycky milé, pozorně naslouchající. Ono se říká, že žánry jsou k ničemu a že by se jich muzikanti neměli striktně držet, protože hudba je jenom dobrá nebo špatná. To je sice pravda, ale já se domnívám, že už výběrem žánru si tak trochu volíme i to, co chceme dělat ve svém volném čase a komu hrát, ať už je to určitá pospolitost lidí na pódiu nebo v hledišti,“ řekl kapelník skupiny Marien.

A nutno podotknout, že tohle souznění a vzácná symbióza mezi pódiem a hledištěm byly v neděli večer na Konopáči opravdu cítit.

Tomáš Dvořák