K velké potěše dětí i jejich rodičů si v Paláci mohli hrát s nepřeberným množstvím Lego-dílků. Kdo přišel ve všední den, měl větší možnost výběru, kdo přišel o víkendu… to byl šrumec.

Prostor nebyl nafukovací, a tak tam bylo docela těsno. Děti všech věkových kategorií s doprovodem dospěláků, taky všech věkových kategorií. Babičky, tetičky, maminky, tatínkové. Dědečkové a strejdové jsem jako doprovod neviděl, ale jistě tam byli v době mé nepřítomnosti.

Fifty. Soutěžní představení Dejvického divadla bylo v Pardubicích vyprodané za dvě minuty.
V Pardubicích začíná festival smíchu. Na Trojana bylo vyprodáno za dvě minuty

K mému docela úžasu tam byly i „pohyblivé stroje". Vypadaly jakoby řízené procesorem. Oproti „mé" stavebnici Merkur to byla jiná úroveň. A musím taky pochválit obsluhu stavebnice. Stále mezi dětmi, stále radili a rozebírali opuštěné stavby pro další zájemce o sestavování.

O víkendu byly i soutěže. Vítězové dostali odměny. Nikdo z poražených neplakal. Když jsem akci opouštěl, litoval jsem, že už nejsem dítě. Ale nakonec jsem zamířil si nějaké Lego koupit.