Velmi bouřlivé bylo tento týden projednávání zahrádkářského zákona v Senátu. Výsledek znáte asi z médií, Senát přijal některé změny, vypouští se například pasáž o kulturních hodnotách zahrádkářské činnosti nebo ustanovení podrobně upravující pachtovní smlouvu na pozemky pro zahrádkářské spolky. O této upravené podobě zákona tak rozhodne Sněmovna.

Chci tady zmínit, že jsem bojovala za přijetí zákona v původním znění. Zahrádkaření je totiž součástí našeho světa. Takže mě docela zamrzelo, že u některých senátorů převládl názor, že zákon je zbytečný. To já si nemyslím. Zahrádkáře v Pardubicích a i na Pardubicku dobře znám, mám s nimi přátelské vztahy a vím i o jejich problémech.

A od nich, ale i od Českého zahrádkářského svazu vím, že oni ten zákon potřebují. Potřebují legislativní vymezení definice zahrádkářské činnosti, potřebují to i kvůli právní ochraně zahrádkářských osad, potřebují to i z určitého symbolického důvodu. Navíc zahrádkářské zákony má i řada zemí Evropy, takže se nebojme ho přijmout i u nás. Pro mě je zahrádkářství prospěšná činnost, která se výrazně podílí na rozvíjení společensky významných hodnot v oblasti životního prostředí a krajinného rázu a zvyšuje zájem veřejnosti o ekologii.

A nezapomínejme na to, že v zahrádkaření máme tradici. Stále u nás zahrádkaří v různé formě kolem 40 procent našich spoluobčanů. Hlavně těch starších, které na to mají čas, je to pro ně koníček, ale máme i mladé zahrádkářky a zahrádkáře, kteří to dělají kvůli ekologické šetrnosti a zdravému životnímu stylu.

Na plénu Senátu jsem podpořila i petici, kterou vyvolal Český zahrádkářský svaz a kterou podepsalo víc než 23.000 občanů. Budu vývoj zahrádkářského zákona dál s napětím sledovat.

 

Miluše Horská, senátorka za Pardubicko, Přeloučsko a Chlumecko