„Každá žena, která zjistí, že má nějaký problém, třeba pcos, jde nejprve googlit. A to je to nejhorší. Na internetu je mnoho děsivých článků, anonymních diskuzních fór. Samy jsme si tím prošly a chtěly to změnit. Vytvořit zázemí bez anonymity, s informacemi, s příběhy a tím třeba i inspirovat. S Kájou jsme se seznámily úplnou náhodou na Facebooku a rozhodly se, že vytvoříme platformu, na které vyjdeme ven se svými zdravotními problémy, otevřeme diskusi o tabuizovaných ženských onemocněních a poskytneme tak ženám, které je mají, přehledné informace a pocit sounáležitosti,“ vysvětluje jedna ze dvou zakládajících Indiánek Anna, žijící v Pardubicích.
Dosud se totiž o pcos a endometrióze na internetu daly sehnat ucelené informace velmi obtížně a diskuse na tato témata probíhaly jen v uzavřených fórech. „Ženy se za to často stydí a to bychom chtěly změnit. Sama jsem s tím žila „tajně“ 10 let, nikdo to nevěděl. Ale jak člověk dospěje, uvědomí si, že s neplodností se doslova roztrhl pytel, jen se o tom nemluví úplně veřejně,“ vysvětluje Anna. Proto se Indiánky pustily do pořádání setkání, sdílejí inspirativní příběhy žen potýkajících se s těmito „překvápky”, jak to samy označují, a také články. Jejich cílem je nejen osvěta, ale současně odlišný přístup. Věří totiž, že se všechny věci dějí z určitého důvodu a je důležité si na všem najít pozitivní stránku věci.
„Zmíněná onemocnění nesouvisejí pouze s potížemi s otěhotněním, ale také například s vypadáváním vlasů, bolestmi, potraty, depresemi a úzkostmi. Občas je to nápor, a proto i pouze vědomí, že v tom holky a ženy nejsou samy, samo o sobě pomáhá,“ vysvětluje Anna.
„Muži i ženy žijí v hormonální nerovnováze, což vede k tomu, že mnoho párů má problémy s plodností. Na tom se může podílet velké množství faktorů, třeba i masové užívání hormonální antikoncepce, strava, stres, genetika, ovzduší. Vzhledem ke statistickým údajům i naší zkušenosti bude neplodnost v následujících letech velké téma. Ženy si často myslí, že se tento problém často týká pouze jich a jsou traumatizované. Když jsme o tom začaly s Kájou veřejně mluvit ve spojení s neziskovkou, nemohly jsme uvěřit tomu, kolik žen i mužů z našeho okolí se s něčím takovým potýká. A to nám ještě není ani třicet. Nové generace budou o neplodnosti více mluvit. Souvisí to taky asi s opouštěním starých vzorců typu „Co by na to řekli lidi“ ,” dodává Indiánka - zakladatelka.
„S tímto intimním tématem vzniká rovněž mnoho představ, deziluzí, a proto jej málokdo chce veřejně otevírat. Je tady všudypřítomný strach z nějakého odmítnutí, pocit méněcennosti. Pravda je ale taková, že máme zatím jen motivující reakce. Ženy, holky, ale dokonce i muži, kterých se to týká, mají radost, že o tom někdo konečně začíná v českých vodách mluvit, a širší veřejnost také. I to největší trauma se ale podle nás dá přetavit do něčeho lepšího, a to jsou pro nás Indiánky. Co tě nezabije, to tě posílí, a u neplodnosti to platí dvakrát,” popisuje Anna z Pardubic.
Název Indiánky si zvolily, neboť se jedná o název zajímavý, vyjadřující ženskost a sepětí s přírodou. „Nechtěly jsme názvem ani webem vyvolat paniku nebo negativní pocit, prostě to v nás nějakým způsobem rezonuje,” vysvětlují původ názvu.
„Pcos a endometrióza se označují jako nevyléčitelné, ale projevy se dají různými přístupy zmírnit či vyrovnat – bylinkami, hormonální jógou, různými doplňky stravy, ale také jen prostým pohybem a chozením do přírody. Lékaři, kterým z lékařského hlediska nebyla představena žádná efektivní léčiva a s výše přírodními přístupy nebývají většinou příliš obeznámeni, proto pacientkám doporučují pouze užívání hormonální antikoncepce, která může potlačit některé příznaky, ale vlastně problém úplně neřeší,“ říkají indiánky.
Jaroslav Praisler
