„Každá žena, která zjistí, že má nějaký problém, třeba pcos, jde nejprve googlit. A to je to nejhorší. Na internetu je mnoho děsivých článků, anonymních diskuzních fór. Samy jsme si tím prošly a chtěly to změnit. Vytvořit zázemí bez anonymity, s informacemi, s příběhy a tím třeba i inspirovat. S Kájou jsme se seznámily úplnou náhodou na Facebooku a rozhodly se, že vytvoříme platformu, na které vyjdeme ven se svými zdravotními problémy, otevřeme diskusi o tabuizovaných ženských onemocněních a poskytneme tak ženám, které je mají, přehledné informace a pocit sounáležitosti,“ vysvětluje jedna ze dvou zakládajících Indiánek Anna, žijící v Pardubicích.

IndiánkyZdroj: Filip StarýDosud se totiž o pcos a endometrióze na internetu daly sehnat ucelené informace velmi obtížně a diskuse na tato témata probíhaly jen v uzavřených fórech. „Ženy se za to často stydí a to bychom chtěly změnit. Sama jsem s tím žila „tajně“ 10 let, nikdo to nevěděl. Ale jak člověk dospěje, uvědomí si, že s neplodností se doslova roztrhl pytel, jen se o tom nemluví úplně veřejně,“ vysvětluje Anna. Proto se Indiánky pustily do pořádání setkání, sdílejí inspirativní příběhy žen potýkajících se s těmito „překvápky”, jak to samy označují, a také články. Jejich cílem je nejen osvěta, ale současně odlišný přístup. Věří totiž, že se všechny věci dějí z určitého důvodu a je důležité si na všem najít pozitivní stránku věci.

„Zmíněná onemocnění nesouvisejí pouze s potížemi s otěhotněním, ale také například s vypadáváním vlasů, bolestmi, potraty, depresemi a úzkostmi. Občas je to nápor, a proto i pouze vědomí, že v tom holky a ženy nejsou samy, samo o sobě pomáhá,“ vysvětluje Anna.

„Muži i ženy žijí v hormonální nerovnováze, což vede k tomu, že mnoho párů má problémy s plodností. Na tom se může podílet velké množství faktorů, třeba i masové užívání hormonální antikoncepce, strava, stres, genetika, ovzduší. Vzhledem ke statistickým údajům i naší zkušenosti bude neplodnost v následujících letech velké téma. Ženy si často myslí, že se tento problém často týká pouze jich a jsou traumatizované. Když jsme o tom začaly s Kájou veřejně mluvit ve spojení s neziskovkou, nemohly jsme uvěřit tomu, kolik žen i mužů z našeho okolí se s něčím takovým potýká. A to nám ještě není ani třicet. Nové generace budou o neplodnosti více mluvit. Souvisí to taky asi s opouštěním starých vzorců typu „Co by na to řekli lidi“ ,” dodává Indiánka - zakladatelka.

„S tímto intimním tématem vzniká rovněž mnoho představ, deziluzí, a proto jej málokdo chce veřejně otevírat. Je tady všudypřítomný strach z nějakého odmítnutí, pocit méněcennosti. Pravda je ale taková, že máme zatím jen motivující reakce. Ženy, holky, ale dokonce i muži, kterých se to týká, mají radost, že o tom někdo konečně začíná v českých vodách mluvit, a širší veřejnost také. I to největší trauma se ale podle nás dá přetavit do něčeho lepšího, a to jsou pro nás Indiánky. Co tě nezabije, to tě posílí, a u neplodnosti to platí dvakrát,” popisuje Anna z Pardubic.

Název Indiánky si zvolily, neboť se jedná o název zajímavý, vyjadřující ženskost a sepětí s přírodou. „Nechtěly jsme názvem ani webem vyvolat paniku nebo negativní pocit, prostě to v nás nějakým způsobem rezonuje,” vysvětlují původ názvu.

„Pcos a endometrióza se označují jako nevyléčitelné, ale projevy se dají různými přístupy zmírnit či vyrovnat – bylinkami, hormonální jógou, různými doplňky stravy, ale také jen prostým pohybem a chozením do přírody. Lékaři, kterým z lékařského hlediska nebyla představena žádná efektivní léčiva a s výše přírodními přístupy nebývají většinou příliš obeznámeni, proto pacientkám doporučují pouze užívání hormonální antikoncepce, která může potlačit některé příznaky, ale vlastně problém úplně neřeší,“ říkají indiánky.

Jaroslav Praisler

Ilustrační foto
Strážníci měli relativně klidný Štědrý den