Starší Kája měl mimořádné pěvecké a muzikantské schopnosti, čehož pan řídící bohatě využíval při školních besídkách, divadelních hrách, kulturních akcích. Po osmiletém působení na klamošské škole se rodina pana řídícího odstěhovala do Hradce Králové, ale tím naše přátelství neskončilo, proto o rodině pana řídícího mnoho vím. Karel v Hradci Králové vystudoval gymnázium i pedagogickou fakultu a stal se učitelem.

Svou profesní kariéru nastartoval na základní škole v Býšti, kde od samého začátku dokazoval, že své povolání povýšil na poslání. Byl skvělým, poctivým kantorem, který dokázal své schopnosti a dovednosti plně uplatňovat nejen při vyučování, ale i v mimoškolní činnosti. Organizoval kulturní, sportovní, společenské akce, soutěže, učil děti hrát na hudební nástroje a v neposlední řadě také spolu s otcem a později i synem Tomášem v širokém okolí rozdával hudbou radost při rodinných oslavách, zábavách, slavnostech…

V Býšti byl velice spokojený, ale po třinácti létech neodolal vábné nabídce z Borohrádku na zakoupení rodinného domku, po kterém vždy toužil. V tomto městečku se po konkurzním řízení stal v roce 1999 ředitelem základní školy. V této funkci plně uplatnil své pedagogické, organizační, novátorské schopnosti i úžasné lidské vlastnosti a brzy dokázal celkovou úroveň školy posunout výrazně výše. Jeho zásluhou také škola navázala přátelství a úzkou spolupráci se školami mnoha evropských států.. To se mu však nakonec stalo osudným. Bylo to 20. dubna 2010, kdy dopravoval své žáky na mezinárodní akci do Řecka, kdy neodpovědný řidič kamionu způsobil havárii, při které byl Karel usmrcen.

Nikdy mi nevymizí z paměti jeho poslední rozloučení, kterého se zúčastnila více než tisícovka jeho přátel, žáků, spoluobčanů, kolegů učitelů, hudebníků… Všichni jsme si moc dobře uvědomovali, že odešel vzácný člověk, odpovědný ředitel školy, nadšený kantor a muzikant, skvělý manžel, syn a tatínek, ale také pracovitý, poctivý člen městského zastupitelstva, který při dvou posledních volbách dostal od voličů městečka nejvíce voličských hlasů.

Držím v ruce knížečku s názvem Slova psaná srdcem, ve které pan řídící vzpomíná na Karlovo dětství, studentská léta, kantorské začátky, společné muzicírování… Je plná nejen milých, radostných vzpomínek, ale i bolu a žalu. Knížečka je důkazem, jak moc mu milovaný syn chybí. A chybí nejen jemu, ale i všem, kteří ho měli rádi. Chybí i mně - již plných deset let.

Lubomír Havrda, Pardubice