Můj dědeček měl dvě dcery. A ty dvě dcery si vzaly dva bratry. Každá jednoho z nich. A oběma dcerám dal loutkové divadlo. Jako dar ke svatbě? Nebo až měli svoje první děti, dědečkova vnoučata, nevím. Divadlo bylo skládací, teda fyzicky. A skládací byly i děje, které se na divadélku odehrávaly. Kdo vodil loutky volil i téma hry, jeho průběh a také i to jak dopadne hlavní hrdina.

Některé hry byly svým koncem překvapivé. Třeba když vítězem byl čert a unesená princezna mu navěky zůstala a navíc měla z toho radost. A jak šel čas, nejdříve se hrálo podle "knížek", pak zpaměti a ke konci už to byla "volná tvorba".

Snímky z velikonočního putování
FOTO: Velikonoce zvaly na cestu na Trosky i za kulturou

Mydlářovský dům v Chrudimi. Tam sídlí Muzeum loutkářských kultur. Česky řečeno muzeum loutek. Celý dům (vlastně spojené dva domy) je věnován loutkám a věcem spojených s loutkami celého světa. Ty nejstarší loutky jsou z rukou potulných loutkářů, kteří si je také sami vyřezávali. I texty her si většinou vymýšleli.

Postavičky Spejbla a Hurvínka. No jasně že jsou zastoupeny i loutky pana Trnky. (Celou místnost, jako správný patriot, bych mu věnoval. Snad příště…) A ten Mezinárodní den loutkového divadla jsem si jako Pardubák nemohl nechat ujít. Prošel jsem mnoho pater, některá jistě i vícekrát.

Zdroj: Jaroslav Černý

Něco máte k dispozici na fotkách. I krátká video-ukázka přiložena, včetně ukázky upřímné dětské radosti. A tak jsem si představil jakou radost jsem asi měl z "divadelních" představení loutkového divadla na kterých se podílel nejen dědeček, ale i tatínek, maminka, teta, strejda… a nakonec i sourozenci…