Prohlídku realizovala Asociace průvodců v rámci akce Poznej Pardubice. Těch akcí bylo více. A protože ještě nedokážeme být v jednom čase na více místech, tak já jsem si vybral: Prohlídka Pernštejnská rezidence. Rezervace pomocí e-mailu byla nutností. Bylo místo, tak jsem v určenou hodinu byl na místě. Bylo nás více, a tak jsme vytvořili docela slušnou, různorodou skupinu. Většinou je to tak, že se lidé shluknou a průvodkyně si nás najde. Tentokrát jsme si našli průvodkyni my.

VIDEO z prohlídky Rytířských sálů

Zdroj: Jaroslav Černý

Hned na nádvoří následovalo úvodní slovo z historie zámku. Popis, co všechno je na vstupním portálu zajímavé, a pak jsme již vstoupili do velkého gotického sálu. Je věnován historii rodu Pernštejnů. Na titulní zdi jsou vymalovány všechny rodové vazby Pernštejnů. Včetně jejich erbů, narození a úmrtí. Co mě nejvíce zaujalo, byly průhledné "stojánky", do kterých byly vypáleny některá sídla Pernštejnů. Fakt překrásné. Jak nápad, tak zvolená technika provedení.

Pardubice letos začnou s opravou Zelené brány.
Zelená brána v Pardubicích se dočká opravy. Chodci budou v bezpečí

A pak se mi splnilo mé tajné přání. Otevřely se dveře od kaple Tří králů. Kaple není vysvěcena. Vždy na mě dýchne doba, kdy naši předci uměli vytvořit svýma rukama překrásná díla. Někdy to bylo jen za pár mincí, aby bylo na obživu. Vrchnost se nikdy nepředala. V kapli vedou dolů schody. Těmi jsme však neměli to štěstí se vydat, protože vedou k pernštejnské truhle. Nebyla součástí této prohlídky. Je to samostatný okruh.

Zklamání však vystřídalo těšení se další část prohlídky. Největší historickou chloubou zámku, ale i celých Pardubic, jsou rytířské sály. A tam jsme se vydali. Po dřevěných schodech jsme dorazili do prvního patra. Moje klouby sice trochu protestovaly, ale přemluvil jsem je a s pomocí zábradlí to zvládly. Malý gotický sál. Když jsem tam byl naposled, tak mě zarazilo, že z těch prostor udělali obrazovou galerii. Dneska mi to nevadilo. Dokonce to nějak tomu sálu prospělo. Víc se "zalidnil". K obdivování je krásný kazetový strop. Sloup uprostřed sálu - hned naproti vchodu - mě vede k asociaci, že ho tam postavil někdo naschvál. Ale asi ne. Ze sálu je možné projít do vedlejšího sálku, kde jsou také obrazy galerie.

Projekt Mít oči k vidění se u dětí zaměřuje na prevenci v oblasti zraku.
Vidí dobře? Zrak malým dětem zkontrolují ve školkách i v pardubické nemocnici

A pak pokračovat točitými schody východem na venkovní ochoz zámku. Tou jsem se však nevydal, protože ještě čekalo povídání v sále zvaném Mázhaus, je hlavním velkým sálem rytířských sálů. Slečna - tak jsem ji tipnul - průvodkyně si nás posadila a dlouze a zajímavě povídala. Z jejího povídání si nic nepamatuji, protože jsem si fotil a fotil. Představoval jsem si, že sedíme u velkého stolu, okusujeme kosti plné masa, mastnýma rukama rozlamujeme křepelky, kachny, zajíce a ohlodané kosti házíme za sebe, kde jsou hbitě odstraňovány. Také - aspoň si to myslím - ženy obtěžovány muži a odnášeny do vedlejších komnat. To by se dnes nemohlo stát.

Přestal jsem snít, protože jsme si šli sáhnout. Ve vedlejším sále byla Štěstěna vrtkavá. Pověst praví, že kdo si sáhne, štěstí ho nemine. Je ve dvojím provedení. Jedna malovaná a jedna vylitá v bronzu. Ta z bronzu byla už pěkně vyleštěná. Jak si ji lidé hladili od hlavy až k patě.

Pak tak pokračovaly malby podobné těm, co byly v Mázhausu. Škoda, že během času byl zámek využíván jako ubytovna vojáků, ubytovna lidí, sklad čehokoliv. Byly stavěny příčky a ty pak zase bourány. Oba sály byly celé vymalované. Škoda, doba si nedá poroučet. Tady skončila ta historická část prohlídky. Pak jsme dokončili okruh přes současné plastiky představ, jak byl přestavován a rozvíjen vlastní zámek.

Únor v Pardubicích.
FOTO: Jaký byl únor v Pardubicích? Nejen medvědí česnek se snažil. Přesvědčte se

Bylo to zajímavé, ale… A pak jsem se dostal někam, kam jsem myslel, že nikdy nepůjdu. Zbrojnice. Meče, šavle, zbroje, kůň ve skutečné velikosti osedlán obrněným jezdcem. Ale i návodem jak vyrobit střelný prach, včetně jeho ukázky a s doporučením: nepřibližovat se s ohněm. A taky středověká puška, která střílela. Teda takový trik. Puška byla pravá, ale střílelo se laserem. Neodolal jsem… a trefil. Byl jsem na sebe pyšný až do doby, kdy se trefila každá ženská. Asi byl v tom nějaký fígl. Nebo že by se kola dějn otáčela zpět? A nebo vystupovaly nové válečné bojovnice. Prohlídka byla u konce. Kolem dokola svítí slunce. Pěkný začátek sobotního odpoledne. Nebyl to zabitý čas. Ještě by to chtělo kávičku.