Kde se pane řediteli, zrodila myšlenka, že se bude na vaší škole vyrábět dezinfekce?
Jako chemická škola k tomu máme blízko a navíc máme akční tým. Kolegové za mnou přišli, zda můžeme v této době nějak pomoci a po společné debatě se zrodila myšlenka na výrobu dezinfekce. V pátek, kdy se zavřely školy, jsme byli na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Následně v pondělí nám bylo sděleno, že se můžeme vrhnout na výrobu dezinfekčních prostředků.

Bylo náročné sehnat od ministerstva povolení v tak krátké době?
Bylo to překvapivě extrémně rychlé. Asi jsme trochu překvapili tím, že jsme se do toho vrhli po hlavě. Na české poměry bylo celé schvalování velmi bryskní. Byla to chvíle, kdy se nekoukalo vpravo ani vlevo, ale zvítězila skutečnost, abychom byli všichni schopni rychle pomoci.

Je kromě vás ještě nějaká další střední škola, která se zapojila do výroby dezinfekce?
Další školou byla brněnská chemická průmyslovka. Začínali o týden později, a proto jsme jim radili a domlouvali se, jak vše vyřídit. Nejnáročnější z celého procesu bylo vyjednávání s celníky, ale i ti to zvládli naprosto precizně. Povolení jsme dostali za dva dny, za což bych jim chtěl velice poděkovat.

Jak jste sháněli materiál na výrobu dezinfekce? Museli jste suroviny kupovat nebo jste spoléhali na dárce?
Začátek byl poměrně těžký, neboť v České republice nebyl líh využitelný na výrobu dezinfekce. Nakupovali jsme tak za poněkud méně standardní ceny. Postupně se však situace zlepšila. Ve spolupráci s podniky jsme se dostali k tomu, že cena klesala a nakonec jsme obdrželi i líh darem. Tím se pak snížily i výrobní náklady.

Zapojili se do výroby také studenti?
Do výroby se mohl zapojit pouze personál. Vzhledem k opatřením nebylo možné spolupracovat se studenty, i když nám v hojné míře nabízeli pomoc. Nakonec se přidali absolventi naší školy, kteří v současnosti studují na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, kteří se tak vrátili do rodného hnízda. Za pomoc jim patří velký dík.

Kolik dezinfekce jste do této chvíle vyrobili a ke komu putovala?
Vyrobili jsme více jak 70 tisíc litrů dezinfekce, které putovaly i za hranice Pardubického kraje. Nejdále do charity v Českém Těšíně nebo do nemocnice v Kladně. Samozřejmě v rámci našeho kraje se dostala k hasičům, policistům, ale také do ústavů sociálních služeb, k praktickým lékařům atd.

Taková výroba klade velké nároky na distribuci. Jak probíhala?
Distribuce byla jedním ze zásadních problémů, který jsme v počátku řešili například díky učitelům naší autoškoly. Následně jsme se s panem hejtmanem Netolickým a krajským starostou dobrovolných hasičů Josefem Bidmonem domluvili, že využijeme právě dobrovolných hasičů, kteří mají k dispozici dodávky. Za jejich nasazení jim patří dík. Bez nich bychom v daném čase a nemohli uskutečnit rozvoz.

Vláda České republiky již avizovala na 17. května konec nouzového stavu. Skončí i výroba dezinfekce na vaší škole?
Pro tuto chvíli ano. Současně jsme ale zažádali na Ministerstvu zdravotnictví o udělení povolení, abychom přípravek podle receptury Světové zdravotnické organizace, mohli vyrábět dále, avšak nikoliv pod názvem anti-COVID. Může se stát, že to za čas bude potřeba, a proto chceme být připraveni na to, abychom mohli okamžitě bez problémů zahájit výrobu.

Jak rychle jste schopni reagovat na případnou nepříznivou situaci a obnovit výrobu?
V případě, že budeme mít potřebné suroviny, které jinak nelze dlouhodobě uchovávat, tak můžeme nastartovat výrobu v řádu hodin. I za provozu školy bychom tak mohli produkovat dva až tři tisíce litrů denně.

Dominik Barták