Oba synové pohádky rádi poslouchali, ale nejvíce mladší Honza. Když byla pohádka o Honzovi, tak si představoval, že on je tím Honzou. Václav měl rád stroje i koně a také rád jezdil s traktorem. Honza ale toužil po dalším vzdělání a proto studoval na gymnáziu. Když složil maturitu, tak šel za maminkou a povídá "budu mít poslední prázdniny a tak bych si rád vyzkoušel Honzu z pohádek." Maminka mu napekla plný plech buchet, Honza si je dal do ruksaku, přidal láhev vody a vydal se na cestu jako Honza z pohádky.

Na internetu si našel cestu bez aut mezi poli. Po asi dvouhodinovém putování přišel k rybníku, který vypadal jako zatopený lom. Sedl si do stínu pod strom a rozhlédl se po krajině. Najednou zahlédl něco nad vodní hladinou. Podívá se ještě jednou a vidí tam část lidské paže. Někdo se topí, blesklo mu hlavou. Bez váhání skočil do vody, chtěl ho zachránit. Náhle ho sevřely dvě silné ruce, nasadily mu dýchací masku a táhly ho do velké hloubky.

Po chvíli stáli před vysokou stěnou, odsunuly se v ní dveře a vstoupili do kabiny plné vody. Voda rychle klesala a Honzovi sejmuli dýchací masku. Obě bytosti, které Honzu přivedly, si svlékly skafandry a otevřely vodotěsný box. Nejdříve Honzu usušily infralampou a potom z boxu vyjmuly dvě čepice a každá si jednu opatrně nasadila na hlavu. Od toho okamžiku na Honzu promluvily česky. V té čepici je totiž mikročip, který funguje jako externí tlumočník a pomocí systému bluetooth komunikuje s jazykovým centrem v mozku.

Honzovi řekli, že za to že je chtěl nezištně zachránit, mu splní jedno jeho přání. Honza se na chvíli zamyslel a potom řekl, že jeho dávným přáním bylo se podívat na planetu Mars. Řekli, že je to možné, ale že se musí nejprve doplnit z vody zásoba kyslíku pro dýchání a vodíku pro iontový generátor. Asi za půl hodiny Honzu připoutali ke

startovacímu lůžku (z důvodu přetížení při startu), vzlétli a řekli mu "asi za dvě hodiny vašeho planetárního času přistaneme krátce na Marsu. Převlékneme tě do skafandru a můžeš se projít kolem naší rakety." Honza po přistání vystoupil na kamenný povrch Marsu a při procházce uviděl pěkný červený kamínek. Rychle ho sebral do ruky, vrátil se zpět do rakety, a dal ho do kapsy u kalhot po svléknutí z kombinézy.

Opět byl připoután a raketa se vracela na planetu Zemi. Po skončení akcelerace rakety byl Honza uvolněn. Potom vstoupila hosteska, přinesla každému šálek nápoje, něco pro Honzu nesrozumitelného řekla Honzovým průvodcům, ukázala na šálek pro Honzu a s úklonou odešla. Honza říká, "To máte šikovnou hostesku".“ To není hosteska, to je naše umělá slečna, je to mistrovský výtvor naších techniků a umělců. Umí vše, co je potřeba, a může i řídit naši raketu. Při delším letu-to je tak několik oběhů vaší planety kolem hvězdy Slunce- nás uvede do hyperspánku, tím se šetří potravinami i kyslíkem, naše těla nestárnou, a potom podle potřeby nás zase probudí. Mezi tím řídí raketu a zařizuje vše potřebné.

Jak se blížili k Zemi, tak Honza usínal a hlavou mu proběhlo pár různých vzpomínek. Vzpomněl si také na návštěvu Einsteinhausu (tam Einstein napsal značnou část Obecné teorie relativity) a jak by se asi tato příhoda líbila Albertu Einsteinovi. Raketa přistála na Zemi u zatopeného lomu, Honzu uložili vedle jeho ruksaku, a odletěli do další galaxie.

Honza se asi za hodinu probudil, dostal hlad, snědl několik buchet od maminky a měl pocit, že se mu to vše jen zdálo. Potom ale sáhnul do kapsy a vyndal červený kamínek.

Vladimír Kotland, Přelouč