Psal se rok 1983, byl tehdy krásný fotbalový den. Na stadion jsme dorazili asi hodinu před akcí. Hustý pažit byl vzorně střižen jak někde v Anglii. Lajny taky jak když střelí, napnuté sítě v brankách se vlnily příjemným vánkem od vody. Byla to tehdy krásná, ale úplně jiná doba. Bezstarostných diváku spousta, určitě víc než můžete nyní napočítat na ligových stadiónech v Čechách i okolí. Osvěžení v podobě rezavého moku se sněhově bílou pěnou bylo příjemným povzbuzovacím prostředkem především pro různé fans skupinky vybavené tu řehtačkou, tam bubnem. Zapomněl jsem říci v úvodu, já byl na tuto akci pozván jen jako hrající host, ale takový Ludva, Fanda z Komárova, Šťoura, Seržant či Pegy, ti tam byli jako doma.

Celou akci zaštiťoval tehdejší Československý autoopravárenský kolos, který se soustředil na špičková vozidla značky Avia (pozor, zní to téměř jako Slavia). Motorárna, klempírna, lakovna a další, to byly mančafty nabité samými vynikajícími fotbalisty, ti všichni se na hřišti Arsenálu nemohli dočkat, až to vše vypukne. Když arbitr Charles Gray foukl do píšťalky, začala fotbalová bitva zajímavá od samého začátku až do konce. Já si to tehdy jako mladík vše taky užíval.

Pravda, byla to jiná doba, hráči si mohli po zápase dát klobásku a pivko, sem tam se i u stánku přitvrdilo, na životosprávu se tolik nehledělo, werichovsky jsme si mohli říkat vole, vole což nikomu nevadilo, ani ochráncům zvířat, ani předsedovi MNV a podobně… Už ani nevím, jak to tenkrát vlastně dopadlo. Podstatné bylo to, že si všichni hráči zasportovali, udělali si poctivou fotbalovou žízeň, kterou jen tak něčím nenahradíš. Diváci se veselili, užívali si zajímavé podívané, ve vzájemných fotbalových diskusích se stávali na počkání minimálně trenéry reprezentačního týmu. Bylo to fajn.

Na závěr ještě jedno nepodstatné doplnění. Jednalo se o pravidelný turnaj malé kopané jedné tehdejší fabriky z Moravan, který se hrál na place týmu Arsenal Platenice! Na kole jsme tam dojeli, na kole jsme se taky v pořádku vrátili.

Ale dost vzpomínek a nostalgie, konec psaní. Jdu se raději pomalu psychicky připravovat na odvetný zápas Evropské ligy, ve kterém již za osmdesát minut nastoupí tým mého srdce, SK Slavia Praha, proti Arsenalu, který sice není z Platenic, ale přímo z Londýna! Pohodlně se usadím, načnu si jednu plzeňskou pivoňku a budu se radovat ze života a doufám i z historického úspěchu sešívaných. Naše kočička již taky fandí stejnému týmu. Nedávno byla na kastraci, takže je to pravá sešívaná kočička. Tak nakonec doplňuji ještě pár vět druhý den. Slavia dostala doma čtyřku, za ostudu to nepovažuji a mám radost z toho, co Slavia dokázala. Arsenal, to je obrovská síla, když má jeden jejich hráč (Pepe) hodnotu 2 miliardy, není třeba již nic dodávat…

Možna jen soupeři popřát, ať vyhraje celou Evropskou ligu a vzkázat našim mocipánům otřepané "Heja, heja Arsenal, pusťte nás již na fotbal!" Alespoň v Rovni a okolí.

Pozn.: Bohužel můj fotoarchiv nedisponuje fotkami z platenického Arsenalu, proto přikládám alespoň fotku prvního mužstva TJ Sokol Roveň zhruba z té doby a jeden prázdninový tým, který reprezentoval TJ Sokol Roveň na turnaji malé kopané ve Slepoticích.

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň