Potkal jsem ji s malým štábem hned při příchodu na stadion, následně viděl při kamerové zkoušce na tribuně. Tak jak je mým zvykem, žádost o svolení, cvak, cvak a pár z mnoha dalších obrázků dokumentujících tuto ojedinělou akci bylo na světě. Bez mého povšimnutí přitom nezůstal ani dekolt této slečny, který byl zjizvený, na první pohled popálený.

Nedovolil bych si ani zmínku, nedovolil bych si nic psát, pokud bych měl ten pocit, že je to handicap této mladé dívky, která pochází z Třebíče. Následně jsem však zjistil, že tato osmadvacetiletá redaktorka to za handicap vůbec nepovažuje, za jizvy se vůbec nestydí a naopak velice otevřeně o tom dokáže hovořit. I proto, aby podpořila všechny, kdož něco podobného prožili, aby nepodléhali zbytečným obavám či úzkostem a měli nějaký pozitivní příklad.

O co jde, co se Kristýně přihodilo? Pokud vás to zajímá, čtěte dál. Kristýna Posekaná říká: „ V květnu roku 2017 jsem měla nepříjemnou domácí nehodu. Mám nízký tlak a stává se mi, že při přehřátí organismu omdlévám. V osudném květnovém dni jsem byla zrovna sama doma, vařila jsem si čaj. Když jsem vzala do ruky konvici s vařící se vodou omdlela jsem a vylila na sebe vřelou vodu. Probrala jsem se, ani nevím za jakou dobu. Pálil mě hlavně krk. Vřelá voda zasáhla celý krk, dekolt až pod prsa a mou levou ruku. Naštěstí jsem neměla zasažený obličej. V šoku jsem dokázala zavolat babičce, společně s dědou mne odvezli k lékaři. V brněnské nemocnici vyhodnotili rozsah mých popálenin na 16 %, nezbytná byla transplantace spálené kůže. Každý druhý den jsem podstupovala operace, kde mi vyžírali kyselinou kůži už odumřelou,“

Pak následoval celkový operační zákrok. „Při něm mi lékaři museli doplnit určitá místa kůží ze stehen. V nemocnici jsem strávila asi měsíc. Všichni se tam ke mně chovali moc hezky a pravidelně za mnou jezdili rodiče a kamarádi, což bylo velkou podporou. Následovala dlouhá rekonvalescence, nošení kompresních obleků a pravidelné masáže jizev. Nejhorší ze všeho bylo právě nošení kompresního oblečení ve dnech, kdy bylo strašné vedro. Potom též každodenní čtyřhodinové masírování jizev. Na sociálních sítích jsem po nějakém čase sama popsala, co se mi stalo, přidala jsem tam i fotografie. Udělala jsem to proto, aby lidé kolem mě nebyli překvapení mým současným vzhledem, aby věděli, že nemám problém se o tom bavit, žiju s tím naplno a doporučuji takový přístup všem, koho něco podobného v životě potká,“ uvádí.

A dodává: „Nechci a nebudu nic schovávat, to je moje zásada. Vím, že v současné době, na sociálních sítích, se každý snaží vypadat co nejlépe. Mnoho lidí tomuto tlaku podléhá. Já si moc dobře uvědomuji, že to, co vidím na internetu, není vždy ani zdaleka realita. Že za jedním povedeným obrázkem jsou spousty nepovedených nebo upravovaných obrázků. Já však jsem taková, jaká jsem, žádná pozlátka nechci, prostě jsem svá. A radím ostatním, buďte stále sami sebou, tak je to nejlepší! Je to váš život, žijte si ho naplno, užívejte si ho takoví, jací jste! A bude vám dobře…“