Paní Pavla patří do takzvané sendvičové generace, chodí do zaměstnání, stará se o své dvě odrůstající děti a pomáhá svým stárnoucím rodičům. Nákup, návštěva, pomoc na zahradě, několikrát za rok větší úklid. Obvyklé věci, nic, co by, jak sama říká, nezvládla nebo dělala nerada a jen s vypětím sil. „Svoje rodiče mám přeci ráda a jsem jim za mnohé vděčná," říká.

Tatínek je po operaci kyčle, hůř chodí, má problémy se srdcem. Na mamince jsou přibývající roky také znát a k jejím vlastním zdravotním komplikacím se nově přidalo také zapomínání a neschopnost poradit si s dříve běžnými činnostmi. Podezření na Alzheimerovu nemoc lékař v gerontologické ambulanci bohužel potvrdil. V rámci svých omezených možností některé domácí povinnosti převzal tatínek a dceřina pomoc rodičům byla postupně stále intenzivnější. Paní Pavla mnohokrát zůstávala u rodičů přes noc či na víkendy.

Seniorka se vydala na cestu trolejbusem. Naštěstí se v pořádku vrátila ke svému manželovi. Ilustrační foto.
Žena nasedla do trolejbusu a odjela. Manžel po ní marně pátral

Ukázalo se, že maminčin stav vyžaduje neustálou přítomnost někoho blízkého, postupně se přidaly také problémy s orientací a stabilitou. Všichni, kdo se dlouhodobě starají o své blízké, vědí, jak taková péče může být náročná a každý z nás má také vlastní hranice sil – psychických i fyzických. To postupně poznávala i paní Pavla a její tatínek, kterého navíc čekal plánovaný zákrok v nemocnici.

„Ne, opravdu nemůžu, musím k mámě,“ byla její odpověď do telefonu kamarádce, která jí zvala na návštěvu. Po vysvětlení situace si ještě povzdechla: „Kdybych si tak mohla na chvilku odpočinout, všechno prostě chvíli nechat plavat.“ Naštěstí kamarádka věděla jak dál. Od známých v podobné situaci věděla, že v Mikulovicích funguje „něco jako školka pro seniory“.

Rozárka z Pardubic, která bojuje s leukémií, potřebuje pomoc na cestě k uzdravení.
Tříletá Rozárka z Pardubic bojuje s leukémií. Rodina žádá o pomoc

Paní Pavla zavolala do pardubické Charity. Z Ambulantních odlehčovacích služeb přijel pan Havlík na takzvané sociální šetření, které vždy předchází přijetí klientů do služeb a je důležité pro dobré individuální nastavení péče.

Po počátečních obavách z nového prostředí jsou dnes všichni, maminka, tatínek i paní Pavla spokojení. Třikrát týdně pro maminku přijíždí charitní svozové auto, které ji odpoledne zase vozí domů. Mezi služby, které si rodina tzv. nasmlouvala, patří i hygiena, sprchování či podání jídla. „Opravdu se nám ulevilo – odlehčilo, část péče přebraly pečovatelky v Mikulovicích a maminka sem navíc jezdí moc ráda,“ říká paní Pavla a zdůrazňuje: „To nejdůležitější pro nás všechny je, že maminka se vrací domů, do prostředí, které má ráda.“

„Ale školka se prý neříká… Teda neříká to vstřícný mikulovický personál s ohledem na důstojnost každého klienta. Ať už mikulovické odlehčovací služby nazývám v legraci jakkoliv, jsem za ně moc ráda,“ dodává s úsměvem paní Pavla.

Kauzu malého Adámka znovu řeší soud.
Kauza Adámek: Zdravotní sestra z Pardubické nemocnice vysoudila odškodnění

Ambulantní středisko odlehčovacích služeb Červánky v Mikulovicích u Pardubic nabízí péči o seniory a nemocné každý všední den od 7 do 17 hodin. Bezplatnou dopravu z domovů klientů do střediska a zpět zajišťuje pardubická Charita speciálně upravenými svozovými automobily pro předpravu osob s pohybovým omezením, včetně lidí na invalidním vozíku. Služby jsou určeny klientům od 19 let věku, většinu klientů tu tvoří senioři a osoby se ztíženou soběstačností.

Péče o tělo i o duši

Středisko zajišťuje kompletní péči o klienty – pomoc s osobní hygienou, při použití WC, péči o vlasy a nehty, pomoc při podávání jídla (snídaně, svačiny, oběd), s oblékání a používáním speciálních pomůcek, při přesunu na lůžko a vozík a při samostatném pohybu v areálu střediska i při procházkách. V případě potřeby do střediska zajíždějí zdravotní sestry charitní Domácí zdravotní péče. Pro klienty je připravena také oddělená místnost s lůžky pro odpočinek během dne.

Na mikulovické faře nezapomínají ani na kulturní programy a společenské hry. Zájemci se mohou účastnit každý týden mše svaté přímo na středisku. Klientům se tu věnují individuálně, nabízejí procházky i pobyt v příjemném venkovním prostředí střediska. V programu nechybí i aktivizační a terapeutické činnosti, podpora motorických, psychických a sociálních dovedností, pravidelné společné zpívání, hry či výtvarné tvoření.

Jan Lohynský