Až po dlouhých devíti letech jsme znovu projeli česko-slovenskou hranicí. Tak dlouho jsme cestu do nejvyšších hor bývalého Československa dík novým možnostem cestování odkládali. Stalo se tak na počátku měsíce října a tak se vlastně už dost pozdní podzimní návštěva vzhledem k předpokládanému počasí nemusela vůbec vydařit. Opak byl však pravdou. Babí léto, ač to první pobytový den vůbec nevypadalo, vykonalo své.

Mimořádně úžasné však byly dva dny. Prvně to bylo hned cestou do Tater, kdy už od Žiliny byla taková viditelnost, jakou jsme nikdy při předcházejících cestách nezažili. A tomu odpovídají i záběry cestou od Malé Fatry až do cíle ve Smokovci. Druhým úžasným dnem bylo úterý, kdy jsme se konečně poprvé dostali na Lomnický štít.

Druhá etapa prací zahrnuje rekonstrukci nádražní haly, východního provozního křídla a západního křídla s bytovým domem.
Začíná oprava pardubického nádraží: nové obchody, toalety i podzemní parkoviště

Celá cesta a výhledy z vrcholu i od Skalnatého plesa, byly největším zážitkem týdenního pobytu. Mimo tyhle dvě třešničky na pomyslném dortu zážitků, jsme prošli okolím Štrbského a Popradského plesa, a z Hřebínku podél Studenovodských vodopádů, kde jsme se seznámili s volně pobíhající liškou. Poohlédli jsme se i po Tatranské Lomnici. Autem jsme objeli Belianské Tatry, prohlédli si Javorinu a goralskou vesnici Ždiar. Cestou domů pak ještě památky města Bytči a prošli historickou částí Litovle a ve finále se zastavili i ruského kostelíku v Bílé Lhotě, který jsme doposud vídali jen na dálku z dálnice.

Velkoplošnou videoprojekci 84 minuty dlouhého cestopisného dokumentu můžete zhlédnout v pardubickém Seniorcentru ve středu 17. dubna od 13.30 hod.

Jaroslav Novák