Máme v Dolní Rovni máme talentovanou mládež? Odpověď je jednoduchá. Určitě! Sám jsem se o tom mohl přesvědčit v rámci koncertů orchestru ZUŠ Karla Malicha v Holicích, které se konaly v čase předvánočním a tříkrálovém v sokolovně v Dolní Rovni. Například bratři Pávičkové nebo Eliška Kopová, o těch zaručeně ještě uslyšíme.

Jelikož já sám mám nejblíže k fotbalu, již od věku elévů jsem sledoval a popisoval příležitostně vývoj kariéry Honzy Shejbala, dnes prvoligového fotbalisty FK Teplice. Dnes přehazuji výhybku směr kultura, a abych to vzal tak trochu návazně, zajímal jsem se o bratrance a sestřenici našeho fotbalisty Honzy, Lukáše a Lucii Slezákovi z Horní Rovně. Vím o nich, že hrají na hudební nástroje, vím, že je lákají prkna divadla, která znamenají svět, zajímá je film a umění jako takové. Abych se sám dozvěděl více, tradiční formou dotaz – odpověď jsem nejprve začal u jejich táty Petra Slezáka.

Petře, stručně představ své ratolesti, kolik jim je, co dělají, co je baví a čeho by chtěli v životě dle tvého názoru dosáhnout?

Lucce je 18 let a Lukášovi bude 28let. Lucka studuje Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži a Lukáš momentálně učí na základní škole. Lukáše od mala bavilo tancování a kreslení. Pod stromeček k Ježíškovi mu stačilo dostat pastelky a papírový notes a byl spokojený. Lucku baví hodně hudba, v 5 letech uměla polku a valčík, takže ji baví i tanec. Muzika Lucce zůstala dodnes. Podle mého názoru si myslím, že Lucka chce dosáhnout toho vrcholu být mezi nejlepšími v muzice, hrát v muzikálech nebo České filharmonii. Takové jsou její cíle, dotáhnout to co nejdál. U Lukáše si myslím, že čeho chtěl, tak pomalu dosáhl. Lukáš dostudoval, našel si pěkné zaměstnání, s přítelkyní nové bydlení a je spokojený.

Nemohu se nezeptat, po kom ty děti jsou, po kom mají umělecké geny a tím pádem i vlohy?

Asi trochu po mě, už od mala, od svých 4 let jsem tloukl vařečkami do kastrolů a od 8 let jsem chodil na klavír k místnímu učiteli Rudolfu Dontovi. Ale samozřejmě kořeny jsou z Moravy, odkud pochází můj táta a tam ty geny, muzikantský, byly od mojí tetiny.

Petře, jaké jsou Vaše rodičovské ambice v tomto směru?

Aby to děti dotáhly tam, kam chtějí, byly šťastné, aby se jim v životě dařilo.

Dále patří Lucce a Lukášovi prostor pro jejich odpovědi, aby se nám představili.

Popište, co vás nejvíce zajímá, co děláte, a čím se chcete jednou živit naplno?

Lucka (dále jen La): Nejvíce mě zajímá hudba, se kterou žiju už od malička a nedokážu si představit, co bych teď momentálně bez ní dělala. Hudbu také proto dělám. Mým cílem v budoucnu je, abych se dostala do nějaké orchestrální pozice jako profesionální hráč.

Lukáš (dále jen Lš): Zajímá mě kultura, příroda, cestování, fotografování a grafika. Kultura mi přirostla velmi k srdci, už když jsem začal studovat v Praze. Momentálně pracuji jako učitel na základní škole. Nejvíce mne tedy naplňuje práce s lidmi a tím bych se chtěl živit i nadále. Ve volných chvílích pracuji ještě v Hudebním divadle Karlín.

Co vše z oblasti umělecké umíte, co vám jde nejlíp?

La: Určitě hrát na hudební nástroje, trombon, který studuji a hru na klavír. Někdy si i ráda maluju, tvořím, zpívám, zkoušela jsem i kytaru. Momentálně mohu říct, že se vidím lépe asi v té hudební oblasti.

Lš: Vzhledem k mé vystudované střední škole grafické mi nedělá problém navrhnout jakýkoliv grafický prospekt. Co se týká hudby, byl jsem touto múzou nepolíben a zdědil geny spíše po mamce, která také na nic nehraje. K srdci mi ale přirostla kultura a divadelní prostředí.

Čeho jste v této oblasti již dosáhli?

La: Určitě to, že jsem odehrála řadu různých koncertů, zúčastnila se soutěží a nasbírala již spoustu zkušeností.

Lš: Při studiu v Praze jsem pracoval v prostředí divadla Goja Music Hall, divadla Hybernia a Hudebním divadle Karlín, kde jsem i dodnes uvaděčem.

V čem a v jakých rolích?

La: Chodila jsem do ZUŠ Karla Malicha v Holicích, kde jsme se s kvartetem ve složení i mých bratranců Petra a Pavla Slezáka a sestřenice Elišky Kopové pod vedením Františka Machače staršího v roce 2019 zúčastnila jedné ze soutěží žáků ZUŠ, kde jsme si prošli školním, okresním a krajským kolem, kde jsme se umístili na 1. místě s cenou absolutního vítěze. Tímto jsme se dostali až do ústředního kola, které se konalo v Liberci, kde jsme také skončili na 1. místě. Myslím si, že na to jen tak nezapomeneme.

Lš: V divadle Hybernia jsem měl možnost zahrát si vojáka v muzikálu Antoinetta královna Francie. Nahlédl jsem také do zákulisí muzikálů Fantom opery, Ples upírů, Tarzan, Carmen, Čas růží, Sestra v akci, Jesus Christ Superstar a další.

Jaký je váš dosavadní největší zážitek, možná na celý život?

La: Asi nikdy nezapomenu na tu naší soutěžní cestu. Pamatuju si, jak jsme si naposledy společně zahráli na koncertě v Praze na HAMU v sále Martinů, kde jsme své Znělky pro žestě osobně zahráli i panu Ivu Bláhovi, který nám je napsal.

Lš: Největší zážitek pro mě je asi zkušenost, do které jsem se pustil také při studiu v Praze, kdy jsem si zahrál v jednom z dílů seriálu Ulice. Byla to jedna velká neznámá, která mě ale moc bavila.

Jak vás podporuje rodina, příbuzní kamarádi?

La: Hodně moc, rodina se jak pro mě tak i pro mého bráchu Lukáše snaží dělat jen to nejlepší, abychom byli oba šťastní, abychom mohli dělat to, co nás baví. Dále i finančně, časově a hlavně trpělivostí. Za všeo jim z celého srdce děkuji.

Lš: Rodina mě nejvíce podporovala tím, že mě nechala dělat vždy to, co mě bavilo. Nechala mě odejít studovat do Prahy a samozřejmě mě i finančně zajišťovala, za co jim také patří velké poděkování.

Máte nějaké vzory, koho a proč?

La: Určitě rodiče, kamarádi a mého profesora pana Rudolfa Berana, který mě momentálně učí. V muzice mnoho dokázal a je kapacita ve svém oboru, své zkušenosti mi předává dál, čeho si moc vážím.

Lš: Pro mě jsou vzory všichni lidé, kteří něco umí a umí to ve svém životě uplatnit na maximum.

Kdo z mladých z naší velké Dolní Rovně je podle vás umělecky talentovaný tak, že by to mohl ve svém oboru dotáhnout hodně daleko? V jakém oboru?

La: Z mladých talentovaných, kteří na něco hrají je tu v Dolní Rovni určitě víc, myslím si, že každý to může dotáhnout daleko, že stačí věřit a dělat vše na maximum. Kromě mých bratranců Petra a Pavla Slezáka a příbuzných, kteří rovněž dělají hudbu jsou i hudebně talentovaní určitě i kluci Pavíčkovi. Dále i zmíním bratrance Honzu s Radkem, kteří se věnují sportu.

Lš: Krom mé sestry, bratránků Pavla a Petra Slezáka, kteří studují konzervatoř, mě samozřejmě napadá i bratránek Honza, který kope první ligu fotbalu za Teplice. Mimo rodinu mohu ještě zmínit svého spolužáka ze základky Petra Pavíčka, který má už konzervatoř vystudovanou. Konkrétně hru na kontrabas.

Jak vy a sport? Sledujete bratrance fotbalistu Honzu či jeho bráchu Radka, kterému k srdci přirostl vedle výkonnostního fotbalu především velice populární hasičský sport?

La: Sport moc nesleduji, jelikož nemám na to tolik času. S bratranci o sobě nějak víme, kde a co kdo dělá. Na Honzu, když v televizi hraje, se někdy podívám a u Radka, který se dostal mezi profi hasiče, věřím, že se mu daří a je spokojený.

Lš: Kromě inline bruslí a dlouhých procházek přírodou jsem spíše pasivní sportovec. Myslím, že všechen sportovní talent v rodině převzal bratranec Honza, se kterým jsem často v kontaktu, a když je příležitost, vždycky se rádi navštívíme. Radka vídám méně, ale díky sociálním sítím a dědovi Shejbalovi, který nikdy nic neutají, o sobě vše podstatné víme.

Chcete sami něco dalšího o sobě čtenářům prozradit?

La: Myslím si, že jsem řekla o sobě čtenářům vše, co bylo možné. Možná už mě někdo viděl a ví, že jsem si zahrála v posledním dílu minisérie v Marii Terezii III., který byl odvysílán již tohoto roku 1.1 2022 v televizi na ČT1.

Lš: Myslím si, že vše důležité bylo zmíněno. Spíš bych popřál, ať se každý věnuje tomu, co ho baví a zároveň ať je pro ně práce koníčkem.

Já Vám všem děkuji za odpovědi, přeji Vám všem, ať se vše daří jen a jen dle Vašich představ.

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň