Jdu si takhle na procházku městem. První, na co narazím, je zimní stadion. Fůra reklam. I blikající. Na chodníku skromné dlaždice připomínající zašlou slávu mistrů republiky i dokonce mistrů světa ve sportu. V dálce se na mě dívá mnohokrát měnící majitele a nyní jmenující se Palác Pardubice. Směřuji k němu ale tím, že zahnu na hlavní třídu města Třídu mír, tam nakonec nedojdu.
Před monstrózní budovou ČSOB mě cosi zarazí. Tři auta světových značek zářící leskem. Lákající na odvoz na svatbu. A akce: SVATEBNÍ VELETRH. A protože začalo mžít do vlasů, vnikl jsem dovnitř. U vchodu jsem dostal, přes mé protesty, že se nemíním ženit, anketní lístek. Slosovatelný. Vyplnil jsem, zasunul do anketní schránky a že prý budu slosován.
Už tam je docela dost lidí. Ale mužskýho, abys dlouho hledal. Většinou ho tam najdete jako přívěsek paní či dam. Ale nejde jen o svatební šaty. Je zde vše, co by Vás mohlo na svatbě potkat. Cukrářské výrobky nepřeberného množství, prstýnky různých velikostí a designů, připravené prostřené tabule a lákadla na první manželskou dovolenou. Snad jsem na nic nezapoměl. A to vše je okořeněno krásnými vystavovatelkami.
A než jsem obešel všechno vystavované, blížil se zlatý hřeb akce: módní přehlídka. Krásné šaty na překrásných modelkách. Nebo obráceně. Všechny šaty byly bílé. Modelky černovlásky i bloncky. A vdávat se mohly v nich teenagerky i maminy. Takový byl velikostní výběr. V tu chvíli jsem byl docela rád, že svatbu už mám za sebou.
