Konečně skončila doba koronaviru a zámky se otevřely. Pro turistu natěšeného během dlouhého půstu se tak opět otevřel svět. Zatím jen ten náš, menší, český, ovšem neméně krásný. Má první letošní cesta vedla do Vrchotových Janovic. Vrchotovy Janovice, zámek, při jehož vyslovení mi automaticky naskočí jméno Sidonie Nádherná. Poslední majitelka zámku, baronka, úžasná žena, která hodně četla, hodně cestovala, uměla hodně jazyků. Kdyby žila v naší době, studovala by a jistě by udělala velkou kariéru. Bohužel se narodila ve špatné době, v roce 1885. A zemřela poměrně mladá v roce 1950. Prožila bohatý život plný vzestupů i pádů. Dalo by se říct, že její život byl obrazem doby.

V lásce štěstí neměla. Na muže měla smůlu. Bláznivě se zamilovala do Maxe Švabinského, plánovala s ním rodinu. Max byl v té době ženatý s Elou, ale stárnoucí žena ho už omrzela a tak našel svou novou múzu v Sidonii. Jezdil na zámek a maloval ji. Portrét Sidonie dodnes zdobí zámeckou knihovnu. Bohužel pro přelétavého Maxe i Sidonie byla chvilkovou záležitostí. Opustil ji, zlomil jí srdce. Na krátko se provdala, ale sňatek nedopadl dobře. Manželství skončilo nešťastně, psychicky nemocný manžel v blázinci. Poté Sidonie na manželství rezignovala a svou náklonnost věnovala dvěma básníkům, Karlu Krausovi a R.M.Rilkemu, kteří na zámek často jezdili. A vášní se Sidonii stal její park. Předválečný čas patřil mezi nejkrásnější dobu zámku a Sidonie Nádherné. Sjížděli se zde významní hosté, na zámku pobývali nejvýznamnější lidé tehdejší doby, mezi nimi i vnučky Masaryka. Zlatá éra skončila válkou. Zámek zabrali němečtí důstojníci, kteří zde bydleli a zřídili pracovny gestapa.

Příslušníky SS vystřídali vojáci Rudé armády a následně vojáci Čs.armády. Pro vojáky byla největší zábava rozbíjet porcelánové nádobí a kachlová kamna. Na zámku se tak nic původního nedochovalo a skončil zdevastovaný. Sidonie následně opustila Čechy a do Vrchotových Janovic už se nikdy nevrátila. Zemřela v Anglii na rakovinu plic.

Vlastně ano, na svůj milovaný zámek se nakonec vrátila – ale až po své smrti. Roku 1999 byly její ostatky převezeny na zámecký hřbitůvek. Zlé časy zámku pokračovaly, byl zcela vyrabován, vše bylo zničeno, zřítily se stropy. R.1957 se stal polorozpadlý zámek majetkem Národního muzea. V letech 2006-7 prošel rozsáhlou rekonstrukcí.

V zámeckém parku je skromný hřbitůvek rodiny Nádherných. Věčný sen tu sní rodiče Amélie a Karel a jejich tři děti. Charlie, dvojče Sidonie, který zemřel ve věku 46 let po operaci slepého střeva. Jan, zvaný Johanes, milovaný bratr Sidonie, který spáchal sebevraždu v pouhých 29 letech.

Sidonii postupně opouštěli její blízcí, Karl Kraus zemřel roku 1936. Sidonii zůstal jen její milovaný park. Dnes si můžeme jen představovat, jak vypadal v době Sidonie, ale i dnes je krásný. Jezírka, staleté stromy, kamenné stolky a sedátka, kde trávili volný čas bratři, básníci i samotná Sidonie.

Kámen by mohl vyprávět, my si můžeme jen představovat. Zámek sám není velký. Národní muzeum nabízí expozici života v Čechách 19.století, můžeme vidět psací stoly Erbena, Havlíčka, Čecha. Návštěva rozhodně stojí zato.

Kdo by chtěl víc vědět o životě Sidonie, ať si přečte životopisnou knihu Aleny Wagnerové. Divadlo Ungelt uvedlo původní muzikál ze života Sidonie, Touha jménem Einodis. Střetávají se zde dvě časové roviny, mladou Sidonii hrála a zpívala Aneta Langerová, zralou Sidonii Marta Kubišová. Je to divadlo, ale tvůrci vymysleli působivou kulisu, v pozadí se promítá na plátně film ze zámku a z parku. Muzikál vyšel na DVD.

Naštěstí se zachovalo pár fotek Sidonie a její rodiny – ty mají v zámku také svou expozici. Naše prohlídka byla netradiční, malou orouškovanou skupinu provázel taktéž orouškovaný mladý brigádník. Nejprve vstoupíme do haly, kde nás uchvátí nádherné schodiště, zdobené sochami a malby na stropě. Vystoupáme do prvního patra a rázem se ocitneme v jiné době, která byla krásná, romantická, ale i krutá a nespravedlivá. Vstoupíme do světa nezapomenutelné Sidonie Nádherné a octneme se v její bouřlivé dramatické době.

Alena Hesounová