Musím přiznat, že jsem byl výrazně ovlivněn pátečním přímým přenosem ČT z večerních skladeb XVII. Všesokolského sletu v Praze. Chvilková myšlenka se za půl hodiny promítla do změny plánu a před jedenáctou dopolední jsem nastupoval do motoráku, směr Moravany, Pardubice, Praha Vršovice. S ohledem na zpoždění vlaků ČD, průměrně o dvacet minut jsem omylem, nic netušíc, nastoupil do rychlíku povinně místenkového. Takže jsem musel doplatit pade, ale dobrou náladu mi to nezkazilo.

Z nádraží ve Vršovicích jsem vyrazil pěšky a řeknu vám, bylo příjemné potkávat cestou v parcích, ulicích či u obchodů bratry a sestry sokoly ve slušivých cvičebních úborech a na všech pozorovat pohodu, nadšení a radost z pohybu i života. Když jsem se dostavil až k samotnému Edenu, při žádosti o ilustrativní foto jsem po pozdravu Nazdar! mezi řečí zjistil, že oslovená sestra je Švagrová (příjmením) a měla v Dolní Rovni dědečka! Shejbal se jmenoval. Jenže Shejbalů, těch je u nás slovy několik. Upřesnila, že Františka Shejbala, který bydlel v Dolní Rovni, směr Komárov. Tak potom už jsem byl doma…

Taky jsem se potkal s maskotem, jak jinak, sokolem. No a potom již hurá na tribunu. Mezi diváky moderátor dne mimo jiné přivítal dva krajské hejtmany, pana Martina Půtu z Libereckého kraje a dále i Martina Netolického z našeho Pardubického kraje. S tím jsem se stihl dokonce osobně pozdravit.

Patnáct skladeb bylo úžasných, výběr doprovodné hudby a choreografie, nic nemělo chybu. Perfektní organizace, vše běželo jak po drátku, úsměv neopouštěl cvičence ani bouřlivé publikum. Sto padesát minut uplynulo jako voda, kolem stadionu vládla výborná nálada, takže musím konstatovat, že se na sto procent naplnilo motto této nádherné hromadné akce s dlouholetou tradicí: „Slet spojuje!“

Pravda, velice rád bych mezi cvičenci viděl i nějakou tu výpravu od nás. Bohužel, nekonala se. Ale co nebylo nyní bude třeba na dalším sletu za 6 let! Uvidíme. Nazdar!