100 let od narození JUDr. Jiřího Klicpery

Dne 9. 10. 1923 se v Pardubicích narodil tehdy kapitánu čsl. armády Ing. Josefu Klicperovi a jeho ženě Marii trochu nečekaně synáček. Bylo to na rohu Karlovy ulice v tehdejším městském domě, dnes je tam všeobecná zdravotní pojišťovna. Chlapečka museli ještě trochu dopékat doma v troubě (inkubátory ještě nebyly), ale pak se začal vyklubávat normální kluk a jak bylo v dobrých rodinách zvykem, rodiče ho nechali zapsat na hru klavírní. Když přišel na novou reálku u divadla, přidal si k tomu ještě varhany a módní saxofon.

Před válkou operoval s rodinou ve vojenských posádkách v Banské Bystrici a v Bratislavě a po 15. březnu 1939 se rodina musela vrátit do Protektorátu a usadila se za pomoci přátel opět v Pardubicích. V muzice student pokračoval, místo totálního nasazení sloužil u českého četnictva ve Vápenném Podole a když přišlo Pražské povstání v květnu 1945, zapojil se do bojů v Praze u rozhlasu a jeho jednotka pak střežila vysílačku, ze které Praha volala o pomoc. Byl vyznamenán generálem Kutlvašerem, což mu později bylo přítěží…

Po válce začal také studovat práva a zapojil se i do studentské kapely. To se mu stalo osudným, protože se při jedné akci seznámil se svou budoucí manželkou sokolkou Jitřenkou, pořídili si postupně v Měchenicích u Prahy tři děti a táta se tam zapojil do ochotnického divadla, sokolské kopané a do muziky. Při politických čistkách na právech po únoru 1948 byl vyhozen a šel jako dělník do výroby vyrábět betonové dlaždice. K nástrojům si ale přidal flétnu, hoboj a klarinet.

V roce 1959 se rodina stěhuje do Pardubic a místní orchestry potřebují posilu. Hrál postupně snad ve všech pardubických tělesech včetně záskoků v divadle a dokonce někdy i v krematoriu. Začíná s hobojí a klarinetem, ale pak přechází na fagot, který se stává po roce 1970 jeho hlavním nástrojem. S Janem Kolářem zakládají již kolem roku 1960 vynikající Východočeský dechový kvintet a téměř současně přechází také do VUS Vlasty Nováka, kde byl posilou v basech, organizační u festivalů IFAS a výjezdech do zahraničí a i v doprovodné instrumentálce a jako druhý dirigent. Pro sbor upravuje soubor Steckerových Vánočních koled.

Ještě později, v 80. letech přechází s některými členkami VUS do Spojených pěveckých sborů Pernštýn, Ludmila a Suk, kde je hlavním dirigentem a vedoucím. Po roce 1989 byl na právnické fakultě s omluvou rehabilitován. Dlouhá léta byl učitelem v pardubické hudební škole v Polabinách, kde učil mnoho let všechny dechové nástroje od zobcové flétny až po fagot a založil školní dechový kvintet, který v měnícím se žákovském obsazení získával řadu ocenění v různých soutěžích. Hudebka byla jeho velká láska a děti učil až téměř do posledního dechu. Velký pardubický hudebník zemřel 4.května 1995 a jeho Spojené sbory mu přišly zazpívat až k uložení do místa posledního odpočinku na pardubickém hřbitově.

Jirka Klicpera