V říjnu roku 1872 byla v Kostěnicích slavnostně otevřena nová železniční stanice. Ta se nejprve jmenovala Dašice nádraží, později Dašice Kostěnice a před mnoha desítkami let byla přejmenována na Kostěnice. Jaký toto železniční spojení mělo od samotného počátku své existence vliv na rozvoj ekonomiky, to je zcela jasné. Lidé se pohodlně dostali snadněji do vzdálených míst, začala přeprava rozměrných nákladů, uhlí, obilí a podobně. V přímé souvislosti s železnicí byl v Dašicích, také na počátku 70. let 19. století postaven akciový cukrovar. Později byla z cukrovaru vystavěna i železniční vlečka do Kostěnic. Po sto letech (99 řepných kampaní) byl cukrovar zbourán a na jeho místě postavila polská firma Budimex moderní závod, Mrazírny Dašice. Ještě několik let po zahájení činnost mrazíren byla vlečka využívána, dnes již není v provozu.
Zřízení železnice však s sebou nesla i možnost transportu vojenské techniky, vojsk vlastních, ale i nepřátelských. Ve starém dokumentu Toucova válečná kronika z roku 1946 se dozvídáme, že z vagonů byly v průběhu 40. let minulého století mezi železničními stanicemi Moravany a Kostěnice vyhazovány i mrtvoly vězňů z koncentračních táborů. Jejich identifikace byla zajištěna podle čísel vytetovaných na jejich předloktích.Dnes snad již tato strašlivá věc nehrozí, i když, několik set kilometrů východně od naší vlasti je i dnes vše možné, bohužel.
Vladimír Stibor
