Za včera skončeným festivalem šachu a her Czech Open 2008 se ohlíží jeho ředitel JAN MAZUCH. ČEZ Arena a Ideon se na sedmnáct dní staly místem konání festivalových turnajů.

Devatenáctý ročník festivalu Czech Open včera došel do cíle. Když se za půl roku řekne „Czech Open 2008“, co se vám nejspíš vybaví?
Letošní ročník proběhl bez nějakých velkých problémů. Můžeme být spokojeni. Je ale nutné festival hodnotit s určitým časovým odstupem. Určitě to bude ve znamení toho, že se zde rozšířily nové zajímavé hry. Dále zde padl světový rekord ve skládání Rubikovy kostky, na který se bude také vzpomínat.

Loni jste překonali hranici pěti tisíc startujících. Jakou hodnotu má tento údaj letos?
Nyní ještě čekáme na upřesnění počtu hráčů pokeru, ale bude se tento údaj opět pohybovat mezi pěti až šesti tisíci. Účastníci se sem sjeli z celkem dvaapadesáti zemí. Mezi ty exotické státy patří například Jižní Afrika, odkud přijely čtyři týmy do soutěže družstev. Dále jsme přivítali dvě družstva z Číny. Zajímavostí je příjezd účastnice z Indonésie do soutěže ve skládání Rubikovy kostky. Na šógi přijel i hráč z Hongkongu.

Jednou z letošních festivalových novinek byly mankalové hry. Jak se uvedly?
Je to jedno z největších překvapení festivalu, protože já jsem si od toho moc nesliboval. Přijeli ovšem hráč z Kazachstánu, kteří to umějí a tyto hry jsou u nich velmi oblíbené. Mankalové hry tam hraje velká masa lidí. Jedna hráčka dokonce nedávno za vítězství v jednom turnaji dostala automobil. Tady se Kazachům podařilo získat do náborových turnajů dost účastníků, kde si to mohli vyzkoušet. Také mě překvapila úroveň turnaje v toguzkumalaku, kde hráli lidé, kteří tuto hru už uměli. V příštím roce možná další hry přibudou.

Jak dlouhá cesta vede k přijetí nových her na Czech Open?
V tomto případě to byl nápad manželů Kotinových, kteří mě kontaktovali, jestli by nebylo možné udělat turnaj v těchto hrách. Jejich kazašští přátelé je tady pomohli zaprezentovat.

I letošní ročník byl plný zajímavostí. Kterou z nich byste ještě zmínil?
Zajímavostí byla účast rodičů sester Polgárových, kteří zde prezentovali svou novou verzi šachu, tzv. Polgar Superstar Chess, kde má šachovnice tvar hvězdice. Příští rok bychom tady chtěli uspořádat mistrovství světa. Tato hra je rozšířená v Maďarsku, ale proniká také už do Spojených států.

Každoročně festival láká osobnosti. Které významné hosty jste v Pardubicích letos přivítali?
Z šachového hlediska byl největší postavou Šakrijar Mameďarov, osmý hráč světa, jenž zde byl podruhé. Kromě něho další řada hráčů první světové stovky, z nichž většina hrála turnaj v rapid šachu. Z významných osobností politického života se na festivalu objevil první rada japonského velvyslanectví. Návštěvou nás poctil i hejtman Pardubického kraje Ivo Toman, první náměstek Roman Línek, první náměstek města Pardubic Alexandr Krejčíř a mimo jiné i poslankyně Alena Páralová.

Festival má i svůj doprovodný program, jedná se o sportovní aktivity a výlety. Jaký je o ně zájem?
Největší zájem je o turnaj v malé kopané, kde letos startovalo 35 družstev z patnácti zemí. Hraje se v areálu Pamako, kde jsou k tomu výborné podmínky. Dříve se hrálo na betonových hřištích, kde docházelo ke zraněním. Velice se vydařil i turnaj v bowlingu. Podle výsledků řada šachistů ovládá tuto hru velmi dobře. Co se týče výletů, tak tam byl větší zájem než v minulých letech. Některé výpravy z Běloruska nebo z Lotyšska k nám jezdí autobusem. Ty se nejprve naplní šachisty a zbývající místa doplní další zájemci, pro které je to v podstatě jako zájezd s cestovní kanceláří. Více lidí má tedy zájem poznávat náš kraj a okolí.

Zajímavostí letošního festivalu bylo komentování vybraných šachových partií předními hráči. Jak se díváte na tuto novinku?
Byl to pokus, který si teprve musíme vyhodnotit. Zájem měl vzrůstající tendenci, největším lákadlem se staly komentáře Movsesjana a Mameďarova. Je zde určitý problém s jazykovou bariérou, kdy není z ekonomického hlediska možné tlumočení do několika jazyků. Všichni neumí anglicky, ale ti zkušení hráči si pomůžou tím, co právě vidí znázorněné na šachovnici. Budeme přemýšlet, jak s komentováním naložíme dál, ale určitě je to cesta správným směrem.

(Tomáš Rais)