Jak se vám líbilo na festivalu Czech Open?
O festivalu jsem hodně slyšel. Před dvěma lety jsem chtěl dokonce přijet, ale nevyšlo to. Jsem rád, že jsem se ho letos mohl zúčastnit, i když jsem nenastoupil do velmistrovského turnaje. Vzhledem k mému ratingu by to bylo nevýhodné. Musel bych udělat nejméně osm bodů z devíti, abych si udržel svůj rating. Zúčastnil jsem se ale turnajů v superblesku a v rapid šachu a dobře jsem si zahrál. Czech Open je největší šachový svátek, který vůbec existuje. Proto jsem rád, že mohu říct, že jsem tady byl.

Co vás v Čechách nejvíc překvapilo?

Mám rád fotbal a kdybych měl použít fotbalové přirovnání, tak tohle město je, co se týče šachů, taková malá Brazílie. Je to šachové město. Velice mě překvapilo, že všichni vědí, co jsou šachy, jsou v obraze, o festivalu se baví na ulicích. Panuje tu výborná atmosféra. Jsem vděčný, že jsem mohl navázat nová přátelství, ale také se potkat se starými známými.


Je pravda, že jste sám projevil zájem přijet do Pardubic?
Je to pravda. Sám jsem napsal řediteli festivalu Janu Mazuchovi. Bylo mi líto, že jsem se nikdy této akce nezúčastnil. Vždy se mi to krylo s jinými turnaji. Chtěl jsem si zde odpočinout a strávit tu svoji dovolenou. Jsem moc rád, že jsem se tohoto velkého svátku mohl zúčastnit.

Jednou jste do noci hrál superrychlé partie s ostatními účastníky festivalu. Jak probíhaly?

Miluji hrát šachy a je mi jedno proti komu a kdy. Když nemám žádné povinnosti, nezajímá mě úroveň soupeřů. Měl jsem 30 vteřin proti pěti minutám. A pak jsme čas snížili i na 15 vteřin. Bylo to pro mě velké potěšení si proti nim zahrát. Takhle hraju už více než sedm let. Jsem schopen udělat za jednu vteřinu osm až devět tahů. V hlavě mám všechny možné varianty a dělám je za sekundu.


U klasické partie se asi musíte nudit, že?

Je to jiný druh hry. Jsem profesionál. Když je nutné hodně přemýšlet, tak přemýšlím. Když je potřeba hrát rychle, hraju rychle. Dobrý hráč musí poznat, kdy je potřeba přemýšlet a kdy hrát rychle. V tom je to mistrovství.

Jak moc populární jsou šachy v Ázerbájdžánu?

Jsou populární. Prezident nebo ministři často chodí na turnaje a šachy podporují. Mezi muži jsme dva mladí hráči v první desítce (kromě 6. Mamedyarova ještě 9. Radjabov - pozn. red.), národní tým je tým s obrovskou budoucností. Na příští šachové olympiádě se budeme považovat za favority.

Spolu s vámi přijely i vaše dvě sestry. Jste šachové rodina?

Já i moje sestry jsme velmistry, takže jsme určitě šachová rodina. K šachům nás přivedl otec, který byl mistrem Ázerbájdžánu ve vzpírání. Chtěl, abychom se věnovali šachům. Abychom používali hlavu, ne ruce jako on. Byl na nás extrémně přísný. Vyžadoval, abychom všechno dělali pořádně, na sto procent. Dodnes je mým trenérem, i když má jen třetí výkonnostní třídu. Nikdy jsem jiného trenéra neměl. Trénuje mě v psychologii a fyzické zdatnosti.

Trénujete společně se sestrami?

Když jsem byl malý, tak jsme trénovali spolu. Teď už to není možné, je mezi námi velký výkonnostní rozdíl. Pro mě je nejlepším trenérem kniha. Zajímají mě všechny knihy o šachách, hlavně ty, ve kterých jsou řešení úloh. Kdykoliv vidím knihu, kterou jsem ještě nečetl, musím ji hned přečíst. Když vidím, jak mají ostatní hráči kolem sebe neskutečně početné týmy doktorů, psychologů, sekundantů a manažerů, připadá mi to směšné. Je možné, že pouze touto cestou se lze dostat na vrchol. Já jsem ovšem přesvědčen o tom, že se na něj dostanu po svém. Půjdu tam sám.

Jaký je váš cíl? Chcete být mistrem světa?

Mým jediným cílem je být nejlepším šachistou světa. Jsem přesvědčen o tom, že se mi to podaří. Podřizuji tomu všechno. Když mi bylo patnáct let, chodili moji vrstevníci na diskotéky. Já jsem zůstával doma a trénoval. Už jsem byl čtvrtým hráčem světa, nyní jsem šestý. Kdybych věděl, že už se nemohu posunout výš, tak okamžitě skončím. Věřím tomu, že když něčemu věříte a děláte pro to maximum, tak se vám to povede.

Myslíte si, že postoupit o pět míst nahoru bude to nejtěžší, co vás v kariéře čeká?
Bude to velice těžké. Ale pořád jsem na cestě a vidím, co už mám za sebou. Když jsem začínal, byl jsem někde hodně vzadu. Stoupal jsem nahoru a došel jsem až k číslu čtyři. Tam jsem pochopil, jak je složité dostat se ještě výš.

Kolik hodin denně trénujete?
O nějakém přesném času se nedá hovořit. Šachy dělám jen tehdy, když chci. Když nechci, nedělám nic. Když dostanu chuť, nekoukám na hodiny. Když mě to chytne, strávím u šachům klidně i 12 hodin. Když nemám chuť, netrénuji klidně celý týden. Kdybych totiž věděl, že musím denně strávit u šachů čtyři hodiny, koukat při tom na hodinky a odpočítával, kolik mi ještě zbývá času, nemělo by to smysl. Efektivní je to jen tehdy, když mám chuť.

Kdo je podle vás v současnosti nejlepším šachistou světa?

Na to je velice těžké odpovědět. Trojice Ánand, Kramnik a Topalov jsou všichni vynikající hráči a každý z nich by si zasloužil stát se mistrem světa nebo být první na žebříčku.

Kdo je vaším šachovým vzorem?
Mám mnoho vzorů. Rád se podívám třeba na Ánanda, Karpova. Rubinstein hrál dobře. Prostě se snažím vzít z každého to nejlepší. Zajímá mě každý hráč, který byl výborným šachistou.