Obdobný typ stavby, která je přechodem mezi obranným hradem a výstavným šlechtickým sídlem, je široko daleko stěží k nalezení a Pardubáci mohou být právem hrdi na to, že podobnou atrakci ve svém městě mají. O to více, že pardubický zámek byl ještě nedávno v havarijním stavu. Dnes disponuje mnoha zajímavými opravenými prostory, které slouží Východočeskému muzeu k jeho práci a osvětové činnosti, tedy prostřednictvím muzejníků celé široké veřejnosti. Zámek je současně oázou klidu a zeleně uprostřed městské rušné zástavby. Kdo se vydá do časů starých Pardubic, které si významný šlechtický rod Pernštejnů vybral za své sídlo, narazí současně i na kus přírody. Po nádvoří se prohání majestátní pávi, na valech kamerunské kozy.

Valy vůbec byly dlouhý čas zázemím rozmanitému ptactvu, a přestože postupně ztrácí hustý porost náletů, zůstává tomu i nadále. Na druhou stranu se více otevřel pohled z okolí na zámek.

Střed Pardubic vyvolává silný dojem v návštěvnících města i tím, že na samotný zámek navazuje stará část města s malebným Pernštýnským náměstím a morovým sloupem uprostřed. Historické jádro města si ostatně jako kulisu k novému filmu vybral i režisér Jiří Strach, který se v něm vrací do období druhé světové války. Krutý příběh o našich výsadkářích Silver A, kteří našli na několik měsíců zázemí v Pardubicích, byl natáčen z velké části právě zde. I když se skutečné události odehrávaly v jiné čtvrti města, pro Pardubáky bude zajímavé sledovat v televizi jim důvěrně známá místa přenesená o šest desítek let zpět. Dá se předpokládat, že po uvedení dvoudílného televizního filmu v dubnu stoupne zájem o Pardubice a jejich zajímavou historii. Jak časově vzdálenější, tak poměrně nedávnou a stále živou. Stále je totiž v Pardubicích mnoho pamětníků, kteří dobu odboje a represálie heydrichiády prožili na vlastní kůži.

Historie je však jedna věc, aktuální přítomnost věc druhá. Obzvláště v Pardubicích jdou přitom obě stránky ruku v ruce. Zjednodušeně řečeno, střed města se dnes potýká s problémy, které vychází více či méně z minulosti. Příkladem mohou být Tyršovy sady. Tento velký park obklopuje zámek a řadou místních lidí je kritizován za to, v jakém stavu se nachází. Dříve narození často připomínají kavárnu u jezírka, po níž zbyly jen základy. Dnes jim vadí, že v parku se necítí bezpečně a zeleň v něm považují za zanedbanou. Na jejím stavu se podepsala především regulace nedalekého koryta Labe a kořeny stromů jsou vystaveny vysoké hladině spodní vody. Řadu let radnice mluví o potřebě s parkem něco dělat, zatím však zůstává pouze u slov. Stejně jako v případě rozestavěného torza na okraji Tyršových sadů. Skelet haly s pozemky sice patří tělovýchově, ke společnému řešení, jež by vedlo k odstranění tohoto „boláku“, ale přes řadu jednání doposud nedošlo. Zastupitelé města přitom již o hale několikrát hlasovali a dokonce schválili její podobu dostavby. Zbytečně, chátrající objekt dál slouží pouze tu a tam pro výcvik záchranářských psů a jako zázemí bezdomovců.

Samostatnou kapitolou je problematika dopravy. Pardubicím chybí obchvaty, a tak cestu přes střed města volí značná část motoristů. Náměstím Republiky projedou denně tisíce možná i desetitisíce vozidel, a město je tak v podstatě rozděleno na dvě části. Staré město a oblast třídy Míru. Padlo už mnoho návrhů, jak mírnit dopady motorizace na život města – mimo jiné zapuštěním silnice v prostoru náměstí do země – ale i zde se ledy nehnuly. Nejvíce debata pokročila v hledání nové podoby třídy Míru. Pardubice nemají doposud reprezentativní pěší zónu, a pokud by měla vzniknout, spor odborníků i laické veřejnosti se vede o míře zachování linek městské hromadné dopravy. Zda se hlavní městská třída stane klasickou pěší zónou se vším všudy, nebo přes ní budou i nadále projíždět trolejbusy. Obě strany mají dostatek argumentů, proč by právě jejich varianta měla dostat přednost.

Jako v jednom z mála měst se v Pardubicích dochovalo v samotném centru rozsáhlé volné prostranství, které přitahovalo pozornost investorů. O jeho podobě je již rozhodnuto, i když ne zcela konečné. V tuto chvíli zde na rozloze několika fotbalových hřišť zeje ohromná jáma, která je základem pro budoucí Palác Pardubice. Má jít o obdobu pražské Flóry, tedy obchodně zábavní centrum s multikinem. Zda bude původní záměr radnice – získat pro město novou atraktivní podobu namísto hliněného plácku – naplněn, se teprve ukáže. I tak již má komerční objekt své odpůrce, kteří by zde raději viděli například kvalitní park. V souvislosti s výstavbou Paláce Pardubice došlo i na petici. Konkrétně za zachování nadchodu pro pěší, jenž by měl podle původního stavebního povolení ústit do nového obchoďáku. V tuto chvíli odstraněná lávka se stala „střelivem“ mezi komunálními politiky.

A ještě jednu rychlou proměnu středu Pardubic mohou lidé sledovat doslova on–line. To když na místě bývalého Hotelu Veselka vyrůstá další komerční výšková budova.